• „Předmětem nenávisti všech národů“
    Svědkové Jehovovi – Hlasatelé Božího Království

    • Obviněni ze špionáže

      K vyvrcholení došlo 7. května 1918, kdy byly ve Spojených státech vydány federální zatykače na J. F. Rutherforda, prezidenta Watch Tower Bible and Tract Society, a jeho nejbližší spolupracovníky.

      Den předtím byly v Brooklynu proti bratru Rutherfordovi a jeho spolupracovníkům vzneseny dvě obžaloby. Kdyby jedna nepřinesla žádoucí výsledky, bylo možné pokračovat druhou obžalobou. První obžaloba, jež obviňovala větší počet osob, měla čtyři body: dva body je obviňovaly ze spiknutí, jehož cílem bylo přestoupení zákona z 15. června 1917 o špionáži, a dva body je obviňovaly z pokusu uskutečnit nezákonné plány nebo z jejich uskutečnění. Tvrdilo se, že se jednak spikli, aby působili k neposlušnosti a k odmítnutí povinnosti sloužit v ozbrojených silách Spojených států, dále, že se spikli, aby překáželi odvodům a získávání mužů pro takovou službu, když národ vede válku, a také že se o obě tyto věci pokoušeli nebo se jich přímo dopouštěli. Obžaloba se zvláště zmiňovala o uveřejnění a šíření knihy The Finished Mystery. Druhá obžaloba vykládala odeslání šeku do Evropy (šek měl být použit pro biblické vzdělávací dílo v Německu) jako skutek odporující zájmům Spojených států. Když byli obžalovaní předvedeni před soud, byla použita první obžaloba, která měla čtyři body.

      Ve stejné době hrozila ještě jiná obžaloba podle zákona o špionáži C. J. Woodworthovi a J. F. Rutherfordovi ve Scrantonu (Pensylvánie). Avšak podle dopisu od Johna Lorda O’Briana z 20. května 1918 se pracovníci ministerstva spravedlnosti obávali, že okresní soudce Witmer, před nímž by se případ projednával, by nesouhlasil s použitím zákona o špionáži k potlačení činnosti lidí, kteří z upřímného náboženského přesvědčení říkali věci, jež si jiní mohli vyložit jako protiválečnou propagandu. Proto ministerstvo spravedlnosti scrantonský případ odložilo a čekalo na výsledek případu v Brooklynu. Vláda také celou věc zařídila tak, aby soudcem v případu před okresním soudem USA pro Východní okres New Yorku byl Harland B. Howe z Vermontu, o němž John Lord O’Brian věděl, že s jeho názorem na tyto věci souhlasí. Případ byl projednáván 5. června, přičemž žalobci byli Isaac R. Oeland a katolík Charles J. Buchner. Během přelíčení si bratr Rutherford povšiml, že Buchnerovi a Oelandovi často radí katoličtí kněží.

      Jak případ postupoval, ukazovalo se, že úředníci Společnosti a ti, kdo připravovali knihu k vydání, neměli záměr bránit válečnému úsilí země. Doklady předložené během líčení ukázaly, že plány k napsání knihy — a dokonce sepsání většiny rukopisu — předcházely vyhlášení války Spojenými státy (6. dubna 1917) a že původní smlouva o vydání byla podepsána dříve, než Spojené státy přijaly (15. června) zákon, který prý obžalovaní porušili.

      Obžaloba upozorňovala na doplňky ke knize, pořízené v dubnu a červnu 1917 během tisku a korektur. Patřila mezi ně citace výroku Johna Haynese Holmese, duchovního, který důrazně prohlásil, že válka je porušením křesťanství. Jeden z obhájců poukázal na to, že komentář onoho duchovního vydaný pod názvem A Statement to My People on the Eve of War (Prohlášení k mému lidu v předvečer války) se v době přelíčení ve Spojených státech stále prodává. Ani duchovní, ani vydavatel za něj nebyli souzeni. Avšak badatelé Bible, kteří se na kázání duchovního odvolali, jsou voláni k odpovědnosti za postoje vyjádřené v onom komentáři.

      Kniha The Finished Mystery neříkala lidem ze světa, že nemají právo válčit. Avšak při vysvětlování proroctví citovala výňatky z různých vydání Strážné věže z roku 1915, aby ukázala nedůslednost duchovních, kteří se prohlašovali za služebníky Krista, ale přitom vystupovali jako verbíři pro válčící národy.

      Když se bratr Rutherford dozvěděl, že vláda má proti knize námitky, ihned poslal tiskaři telegram, aby zastavil její výrobu, a zároveň byl vyslán zástupce Společnosti do zpravodajského oddělení armády USA, aby zjistil, proti čemu jsou námitky. Když se Společnost dozvěděla, že vzhledem k probíhající válce se na strany 247–253 této knihy pohlíží jako na závadné, nařídila, aby byly ty stránky vyříznuty ze všech výtisků knihy předtím, než se bude nabízet veřejnosti. A když vláda upozornila okresní návladní, že další šíření by bylo porušením zákona o špionáži (ačkoli vláda odmítla dát Společnosti vyjádření ke knize v její pozměněné podobě), Společnost nařídila, aby bylo veškeré veřejné rozšiřování knihy zastaveno.

      Proč tak tvrdý trest?

      Přes to všechno vynesla porota 20. června 1918 rozsudek shledávající každého z obžalovaných vinným ve všech bodech obžaloby. Příští den bylo sedmb z nich odsouzeno ke čtyřem trestům odnětí svobody, z nichž každý byl na 20 let — tyto tresty se měly odpykat souběžně. Dne 10. července byl osmý obžalovanýc odsouzen ke čtyřem souběžným trestům odnětí svobody na 10 let. Jak dalece byly tyto tresty tvrdé? Prezident USA Woodrow Wilson 12. března 1919 ve sdělení generálnímu prokurátorovi uznal, že „tresty odnětí svobody jsou jasně přehnané“. Vždyť tvrdší trest nedostal ani muž, jenž vypálil v Sarajevu střely, které zabily korunního prince Rakousko-uherské říše — a tato událost uvedla do pohybu dění, jež uvrhlo národy do první světové války. Byl odsouzen k 20 letům vězení — ne ke čtyřem trestům po dvaceti letech, jako to bylo v případě badatelů Bible.

      Co bylo důvodem, aby byly badatelům Bible uloženy tak tvrdé tresty? Soudce Harland B. Howe prohlásil: „Podle názoru soudu náboženská propaganda, kterou tito obžalovaní mocně podporovali a šířili po celém národu i mezi našimi spojenci, je nebezpečnější než celá divize německého vojska. . . Člověk, který káže náboženství, mívá velký vliv, a jestliže je upřímný, je jeho vliv tím větší. V souvislosti s deliktem, jehož se dopustili, je to okolnost spíše přitěžující než polehčující. Proto soud rozhodl, že jedinou prozíravou věcí vůči takovým osobám je uložení tvrdého trestu.“ Stojí však také za povšimnutí, že před vynesením rozsudku soudce Howe řekl, že obhájci obžalovaných svými výroky zpochybnili a tvrdě postihli nejen státní soudní úředníky, ale „všechny [náboženské] služebníky v celé zemi“.

      Proti rozsudku bylo ihned podáno odvolání ke krajskému odvolacímu soudu USA. Avšak možnost složit kauci na dobu do projednání odvolání byla soudcem Howem kategoricky zamítnutad a 4. července, než bylo možné projednat třetí, poslední odvolání ohledně kauce, bylo prvních sedm bratrů spěšně přemístěno do federální káznice v Atlantě (Georgia). Později bylo prokázáno, že při tomto vysoce předpojatém líčení došlo ke 130 procedurálním chybám. Příprava podkladů potřebných pro odvolací řízení zabrala celé měsíce. Mezitím skončila válka. Dne 19. února 1919 poslalo osm uvězněných bratrů prezidentovi Spojených států Woodrowu Wilsonovi žádost o zmírnění trestu. Jiné dopisy, naléhající na propuštění bratrů, zaslali četní občané nově jmenovanému generálnímu prokurátorovi. Potom dne 1. března 1919 soudce Howe v odpovědi na dotaz generálního prokurátora doporučil „okamžité zmírnění“ rozsudků. To by sice zmírnilo rozsudky, ale zároveň by to potvrdilo vinu obžalovaných. Než to bylo možné provést, obhájci bratrů nechali rozhodnutí soudu předložit státnímu návladnímu USA, který případ předal odvolacímu soudu.

      Devět měsíců potom, co byli Rutherford a jeho spolupracovníci odsouzeni — a když už bylo po válce —, dne 21. března 1919 nařídil odvolací soud, aby bylo všech osm obžalovaných propuštěno na kauci, a 26. března byli v Brooklynu propuštěni proti složené kauci 10 000 dolarů za každého. Dne 14. května 1919 krajský odvolací soud USA v New Yorku rozhodl: „Obžalovaným v tomto případu se nedostalo umírněného a nestranného soudního řízení, na které měli právo, a proto je rozsudek zrušen.“ Případ byl předán k novému řízení. Avšak 5. května 1920, když byli obžalovaní již popáté na výzvu předvoláni před soud, státní návladní při veřejném přelíčení v Brooklynu oznámil stažení obžaloby.e Proč? Korespondence uchovávaná ve Státním archivu USA ukazuje, že ministerstvo spravedlnosti mělo obavy, že kdyby byly sporné otázky předloženy nezaujaté porotě potom, co pominula válečná hysterie, případ by prohrálo. Státní návladní USA L. W. Ross uvedl v dopisu generálnímu prokurátorovi: „Myslím, že pro naše vztahy s veřejností by bylo lepší, kdybychom z vlastní iniciativy“ prohlásili, že se v případu nebude dál postupovat.

      Téhož dne, 5. května 1920, byla také zamítnuta druhá obžaloba, jež byla vznesena v květnu 1918 proti J. F. Rutherfordovi a jeho čtyřem spolupracovníkům.