Utopie Marxova a Moreova

„Nikdo z těchto propagátorů socialismu,“ říká shora uvedený slovník, „však neměl vliv srovnatelný s vlivem, kterým zapůsobil Karel Marx, jehož spisy se staly prubířským kamenem socialistického myšlení a jednání.“a Marx učil, že prostřednictvím třídního boje postupuje historie krok za krokem kupředu; až bude jednou nalezen ideální politický systém, historie v tomto smyslu skončí. Tento ideální systém vyřeší problémy předchozích společností. Každý bude žít v míru, svobodě a prosperitě, bez potřeby vlád nebo vojenských sil.

Marxovy názory také zrcadlily názory německého filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Podle Dictionary of the History of Ideas „apokalyptický, jakoby náboženský charakter marxovského socialismu byl formován Hegelovou novou formulací radikální křesťanské teologie“. Na tomto pozadí „radikální křesťanské teologie“, vysvětluje autor Georg Sabine, Marx vyvinul „nesmírně mocnou morální výzvu, podporovanou jakoby náboženským přesvědčením. Nebylo to nic menšího než výzva připojit se k pochodu civilizace a práva.“ Socialismus byl příslibem budoucnosti; snad, mysleli si někteří, je to skutečně křesťanství pochodující k vítězství pod novým jménem!

Cesta od kapitalismu k utopii

Marx stačil vydat za svého života jen první svazek svého díla Kapitál. Poslední dva připravil a vydal v roce 1885 a 1894 jeho nejbližší spolupracovník, německý socialistický filozof Bedřich Engels. Kapitál se pokusil vysvětlit historické pozadí kapitalismu, ekonomického systému charakteristického pro poslanecké demokracie západního typu. Protože je založen na volném trhu a konkurenci bez státního řízení, soustřeďuje kapitalismus, jak vysvětluje Marx, vlastnictví výrobních prostředků a rozdělování do rukou soukromníků a společností. Podle Marxe přispívá kapitalismus ke vzniku střední třídy a dělnické třídy a působí, že jejich zájmy jsou protichůdné, což vede k utlačování dělnické třídy. K podpoře svých názorů Marx použil děl ortodoxních ekonomů a dokazoval, že kapitalismus je ve skutečnosti nedemokratický a že socialismus je vrcholem demokracie, protože podporuje rovnost mezi lidmi a svobodu.

Utopie bude dosaženo, až jednou proletariát povstane v revoluci a zbaví se útlaku buržoazie a nastolí to, co Marx nazýval „diktaturou proletariátu“. (Viz rámeček na str. 27.) Jeho názory se však časem zmírnily. Začal připouštět dvě různá pojetí revoluce, jedno násilné a druhé trvalejší, postupné. To vyvolalo zajímavou otázku.