14. Co říká Pavel o pýše a lásce k penězům ve spojení se ‚zbožnou oddaností spolu se soběstačností‘?

¹⁴ Rada o „zbožné oddanosti spolu se soběstačností“ (6:3–21). Člověk, který nesouhlasí se zdravými slovy, je nadutý pýchou a je duševně chorý dotazováním, které vede k prudkým sporům o maličkosti. Naproti tomu „zbožná oddanost spolu se soběstačností“ je prostředkem k velkému zisku. Člověk by měl být spokojený, má-li obživu a čím se přikrýt. Kdo se rozhodne zbohatnout, upadá do léčky vedoucí ke zničení. Láska k penězům je „kořenem škodlivých věcí všeho druhu“. Pavel naléhá na Timotea jako na Božího muže, aby od toho uprchl, aby usiloval o křesťanské ctnosti, bojoval znamenitý boj víry a ‚pevně uchopil věčný život‘. (6:6, 10, 12) Musí zachovávat přikázání „neposkvrněným způsobem a bez výtky“ až do zjevení Pána Ježíše Krista. Ti, kteří jsou bohatí, by neměli zakládat „svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu“, aby se pevně chopili skutečného života. V závěru Pavel povzbuzuje Timotea, aby střežil nauky jako svůj majetek, který mu byl svěřen, a odvracel se od poskvrňujících řečí a od „rozporů falešně zvaného ‚poznání‘“. — 6:14, 17, 20.

16. Jakou radu dal Pavel o hmotařství?

¹⁶ Křesťané v Efezu, chtivém peněz, zřejmě potřebovali radu o boji s hmotařstvím a s různým rozptýlením, které je s ním spojeno. Pavel tu radu dal. Svět volně cituje jeho výrok: ‚Láska k penězům je kořenem všeho zla‘, avšak jak málo na jeho slova dbá! Naproti tomu praví křesťané se musejí řídit touto radou v každé době. Znamená to pro ně život. Musejí uprchnout od škodlivé léčky hmotařství a nesmějí zakládat „svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“. — 6:6–12, 17–19.