„Pamatujte na dřívější dny“ — Proč?

„PAMATUJTE na dřívější dny.“ Tato vybídka apoštola Pavla, zapsaná kolem roku 61 n. l., byla adresována hebrejským křesťanům v Judeji. (Hebrejcům 10:32) Co k tomu Pavla vedlo? Proč neměli Jehovovi ctitelé v prvním století zapomenout na minulost? Může i pro nás dnes být užitečné řídit se touto radou?

V průběhu staletí pisatelé Bible opakovaně varovali před znevažováním a opomíjením toho, co se stalo v minulosti. Jehovovi ctitelé měli mít dřívější období a události na paměti a měli o nich uvažovat. I sám Jehova řekl: „Vzpomeňte si na první věci z dávného času, že jsem Božský a není jiný Bůh ani nikdo jako já.“ (Izajáš 46:9) Prozkoumejme tři pádné důvody, proč bychom měli tuto vybídku uposlechnout.

Motivace a povzbuzení

Za prvé to může být velkým zdrojem motivace a povzbuzení. Když Pavel psal dopis hebrejskému sboru, psal spolukřesťanům, jejichž víra byla v důsledku odporu ze strany Židů denně zkoušena. Pavel si uvědomoval, že potřebují pěstovat vytrvalost, a tak řekl: „Dál . . . pamatujte na dřívější dny, kdy jste po svém osvícení vytrvávali ve velkém zápolení v utrpeních.“ (Hebrejcům 10:32) Když si připomínali dřívější věrné skutky v duchovním boji, získávali odvahu, kterou k dokončení svého závodu potřebovali. Prorok Izajáš v podobném duchu napsal: „Pamatujte si to, abyste sebrali odvahu.“ (Izajáš 46:8) Stejný žádoucí účinek měl na mysli Ježíš Kristus, když sboru v Efezu řekl: „Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl [od lásky, kterou jsi měl zprvu], a čiň pokání a konej dřívější skutky.“ (Zjevení 2:4, 5)

V proslovech, které přednášel Izraelitům Mojžíš, když je vybízel, aby byli nebojácní a věrně oddaní Jehovovi, se opakovaně ozývalo napomenutí: „Pamatuj na staré dny, uvažujte o minulých letech, z generace na generaci.“ (5. Mojžíšova 32:7) Všimněme si Mojžíšových slov zaznamenaných v 5. Mojžíšově 7:18: „Nebudeš se jich [Kananejců] bát. Rozhodně by sis měl pamatovat, co udělal Jehova, tvůj Bůh, faraónovi a celému Egyptu.“ Když Izraelité vzpomínali na Jehovovy skutky záchrany, které učinil ve prospěch svého lidu, mělo to pro ně být podnětem k tomu, aby se nadále věrně drželi Božích zákonů. (5. Mojžíšova 5:15; 15:15)

Je však smutné, že Izraelité často podlehli hříchu v podobě zapomnětlivosti. K čemu to vedlo? „Znovu a znovu Boha zkoušeli a působili bolest dokonce Svatému Izraele. Nevzpomínali na jeho ruku, na ten den, kdy je vykoupil od protivníka.“ (Žalm 78:41, 42) To, že zapomínali na Jehovovy příkazy, vedlo časem k tomu, že je Jehova zavrhl. (Matouš 21:42, 43)

Znamenitý příklad dal žalmista, který napsal: „Budu vzpomínat na zvyklosti Jah; chci totiž vzpomínat, jak obdivuhodně jsi jednal odedávna. A jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a chci se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 77:11, 12) Takové rozjímání nad vzpomínkami na věrně oddanou službu a na Jehovovy láskyplné skutky nám dá potřebnou motivaci, potřebné povzbuzení a vyvolá v nás patřičné ocenění. A když ‚pamatujeme na dřívější dny‘, může nás to zbavit únavy a podnítit, abychom dělali vše, co je v našich silách, a abychom nadále věrně vytrvávali.

Poučení z dřívějších chyb

Za druhé, když nebudeme zapomnětliví, můžeme se poučit z dřívějších omylů a z toho, jaké měly následky. Právě to měl na mysli Mojžíš, když Izraelitům radil: „Pamatuj: Nezapomeň, jak jsi provokoval Jehovu, svého Boha, v pustině. Ode dne, kdy jsi vyšel z egyptské země, až po váš příchod na toto místo jste ve svém chování vůči Jehovovi byli vzpurní.“ (5. Mojžíšova 9:7) Mojžíš poukázal na to, že výsledkem takové nevěrnosti ze strany Izraelitů bylo, že ‚Bůh je přiměl chodit po těch čtyřicet let v pustině‘. Proč byli vybídnuti, aby si to pamatovali? Mělo je to pokořit a usměrnit v jejich vzpurném jednání tak, aby ‚dodržovali přikázání Jehovy, svého Boha, tím, že by chodili po jeho cestách a báli se ho‘. (5. Mojžíšova 8:2–6) Měli se poučit a své dřívější chyby neopakovat.

Jistý spisovatel uvedl: „Prozíravý člověk má užitek ze svých osobních zkušeností, ale moudrý člověk má užitek ze zkušeností druhých.“ Mojžíš Izraelity vybízel k tomu, aby měli užitek z uvažování o svých vlastních dřívějších chybách. Avšak Pavel povzbuzoval jiné Jehovovy ctitele — členy korintského sboru a v širším smyslu také nás —, aby pro sebe vyvodili poučení z téže historické zprávy. Napsal: „To je [Izraelity] postihovalo jako příklady, a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí.“ (1. Korinťanům 10:11) Ježíš Kristus měl na mysli ještě jinou starověkou biblickou událost a nutnost poučit se z ní, když řekl: „Vzpomeňte si na Lotovu manželku.“ (Lukáš 17:32; 1. Mojžíšova 19:1–26) Anglický básník a filozof Samuel Taylor Coleridge napsal: „Čemu všemu by se lidé naučili, kdyby se učili z dějin!“

Skromnost a vděčnost

Za třetí, když vzpomínáme na minulost, může to v nás vyvolat bohulibé vlastnosti, jako je skromnost a vděčnost. Když se radujeme z mnoha rysů našeho celosvětového duchovního ráje, nikdy nezapomínejme, že tento ráj je vybudován na určitých základech. Součástí těchto základů je věrná oddanost, láska, obětavost, statečnost tváří v tvář nepřátelství, vytrvalost, shovívavost a víra — tedy vlastnosti, jež projevovali křesťanští bratři a sestry, kteří před desetiletími zahajovali naše dílo v různých zemích. Ročenka svědků Jehovových 1995 v závěru zprávy o novodobých dějinách Božího lidu v Mexiku uvedla: „Lidé, kteří jsou teprve krátkou dobu spojeni se svědky Jehovovými, jsou možná překvapeni, jakými zkouškami procházeli ti, kdo se podíleli na začátcích díla v Mexiku. Tito noví bratři jsou zvyklí na duchovní ráj, kde je hojnost duchovního pokrmu, kde mají statisíce bohabojných společníků a kde se Bohu slouží organizovaně.“

Ti první pionýři pracovali často sami nebo v malých osamocených skupinách. Když vytrvale hlásali poselství o Království, museli čelit pocitům osamělosti, ztrátě majetku a jiným těžkým zkouškám ryzosti. Ačkoli mnozí z těchto dřívějších Božích služebníků zemřeli a odešli z pozemské scény, je velmi radostné, že Jehova na jejich věrnou službu pamatuje! Apoštol Pavel to potvrdil, když napsal: „Bůh . . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebrejcům 6:10) Jestliže na dřívější věci pamatuje s oceněním Jehova, neměli bychom s vděčností v srdci jednat stejně?

Ti, kdo se s pravdou seznámili teprve nedávno, mohou tyto informace o historii díla získat prostřednictvím publikace Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království.a A pokud máme tu výsadu, že jsme členy rodiny nebo sboru, kam patří i starší bratři a sestry, kteří slouží Jehovovi už dlouho, pak se nás týká vybídka z 5. Mojžíšovy 32:7: „Pamatuj na staré dny, uvažujte o minulých letech, z generace na generaci; zeptej se svého otce, a může ti to povědět, svých starců, a mohou ti to říci.“

Ano, budeme-li vzpomínat na dřívější skutky zbožné oddanosti, může nás to podnítit k tomu, abychom dále radostně vytrvávali v naší křesťanské službě. Dějiny obsahují poučení, které je pro nás důležité. A budeme-li rozjímat o našem požehnaném duchovním ráji, vyvolá to v nás pěkné vlastnosti, jako je skromnost a vděčnost. Opravdu, „pamatujte na dřívější dny“.

[Poznámka pod čarou]