„Velkoryse jeden druhému odpouštějte“

VĚŘÍTE, že vám Bůh odpouští hříchy? Zdá se, že ve Spojených státech je o tom většina dospělých lidí přesvědčena. Doktor Loren Toussaint, autor studie provedené v Institutu pro sociální výzkum při Michiganské univerzitě, uvádí, že z 1 423 Američanů, kteří byli dotázáni na svůj názor, asi 80 procent osob ve věku nad 45 let odpovědělo, že Bůh jim hříchy odpouští.

Je však zajímavé, že pouze 57 procent respondentů řeklo, že odpouštějí druhým. Výsledky této statistiky nám připomínají slova, která Ježíš pronesl v Kázání na hoře: „Jestliže ... odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ (Matouš 6:14, 15) Ano, jednou z podmínek toho, aby nám Bůh odpustil naše hříchy, je naše ochota odpouštět druhým.

Tuto zásadu připomněl apoštol Pavel křesťanům v Kolosech. Nabádal je: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13) To ovšem není vždy snadné. Jestliže se například stanete terčem bezmyšlenkovitých nebo nelaskavých poznámek, může být těžké je prominout.

Odpouštění je však v mnoha směrech užitečné. Sociolog dr. David R. Williams o výsledcích svého výzkumu řekl: „U Američanů středního a staršího věku jsme zjistili, že míra jejich duševního zdraví výrazně závisí na tom, jak dalece odpouštějí druhým.“ To odpovídá slovům moudrého krále Šalomouna, který asi před 3 000 lety napsal: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus.“ (Přísloví 14:30) Ochota odpouštět podporuje dobrý vztah k Bohu i k lidem, kteří jsou kolem nás, a proto máme pádný důvod k tomu, abychom si navzájem velkoryse a ze srdce odpouštěli. (Matouš 18:35)