Mesiáš — Reálná naděje?

Říkal si Mojžíš. Jeho skutečné jméno však zapadlo v dějinách. V pátém století n. l. putoval po ostrově Kréta a přesvědčoval tamní Židy, že je mesiášem, kterého očekávají. Říkal jim, že jejich útlak, vyhnanství a zajetí brzy pomine. Uvěřili mu. Když nadešel den vysvobození, Židé následovali „Mojžíše“ k jednomu útesu vybíhajícímu do Středozemního moře. Řekl jim, že se jen mají vrhnout do moře, a to se před nimi rozdělí. Mnozí poslechli a skočili do moře, které se ovšem nerozdělilo. Mnoho se jich utopilo; některé zachránili námořníci a rybáři. Mojžíš však nebyl nikde k nalezení. Tento mesiáš zmizel.

KDO to je mesiáš? Napadnou nás možná slova „zachránce“, „výplatce“ a „vůdce“. Mnozí lidé si myslí, že mesiáš je osobnost, která ve svých následovnících vzbuzuje naději a oddanost a slibuje jim, že je vysvobodí z útlaku. Lidské dějiny jsou vesměs dějinami útlaku, a proto nepřekvapuje, že se během staletí objevilo nemálo takových mesiášů. (Srovnej Kazatele 8:9.) Ale podobně jako samozvaný Mojžíš z Kréty vedli tito mesiášové své následovníky častěji ke zklamání a neštěstí než k osvobození.

„To je král Mesiáš!“ Tak ctěný rabín Akíba ben Josef vítal v roce 132 n. l. Simeona Bar Kochbu. Bar Kochba byl mocný muž a velel silné armádě. Mnozí Židé si mysleli, že konečně mají muže, který ukončí jejich dlouhý útlak ze strany římské světové velmoci. Bar Kochba selhal; statisíce jeho krajanů za toto selhání zaplatily životem.

Ve 12. století se objevil další židovský mesiáš, tentokrát v Jemenu. Když jej kalif neboli panovník žádal o znamení jeho mesiášství, tento mesiáš navrhl, aby mu kalif nechal setnout hlavu, a znamením mělo být jeho okamžité vzkříšení. Kalif s tímto návrhem souhlasil — a to byl konec jemenského mesiáše. Ve stejném století muž jménem David Alroy řekl Židům na Středním východě, aby se připravili, že ho budou následovat na křídlech andělů zpět do Svaté země. Mnozí věřili, že je mesiáš. Židé v Bagdádu trpělivě čekali na střechách domů a v pocitu blaženosti si nevšímali zlodějů, kteří drancovali jejich majetek.

V 17. století ve Smyrně povstal Sabbatai Zevi. Židům po celé Evropě hlásal, že je mesiáš. Naslouchali mu i křesťané. Zevi svým následovníkům nabízel osvobození — tím, že je očividně nechal hřešit bez omezení. Jeho nejbližší následovníci provozovali orgie, nudismus, smilstvo a krvesmilstvo, a pak se trestali bičováním, váleli se nazí ve sněhu a zakopávali se až po krk do chladné země. Když Zevi cestoval do Turecka, byl zajat a bylo mu řečeno, že se buď obrátí na islám, anebo zemře. Obrátil se. Mnohými jeho stoupenci to otřáslo. A přesto byl Zevi na některých místech ještě další dvě století považován za mesiáše.

Své mesiáše mělo i křesťanstvo. Ve 12. století muž jménem Tanchelm vybudoval armádu přívrženců a ovládl město Antverpy. Tento mesiáš o sobě říkal, že je bohem; následovníkům dokonce prodával vodu ze své koupele, aby ji pili jako svátost! Dalším „křesťanským“ mesiášem byl Thomas Müntzer, který žil v 16. století v Německu. Vedl povstání proti místním správním úřadům a řekl svým následovníkům, že to je armagedonská bitva. Slíbil, že dělové koule nepřátel bude chytat do rukávů. Jeho lidé však byli zmasakrováni a Müntzer byl sťat. Během staletí se v křesťanstvu objevilo mnoho dalších takových mesiášů.

I jiná náboženství mají své mesiášské osobnosti. Islám obrací pozornost na to, že mahdí, neboli správně vedený, přivodí věk spravedlnosti. V hinduismu o sobě někteří prohlašují, že jsou avatárami neboli vtěleními různých bohů. A The New Encyclopædia Britannica uvádí, že „dokonce v tak nemesiášském náboženství, jako je buddhismus, vznikla mezi mahajánovými skupinami víra v budoucího Buddhu Maitréju, který má sestoupit ze svého nebeského příbytku a vzít věrné do ráje“.

Mesiášové 20. století

V našem století se potřeba opravdového mesiáše stala ještě naléhavější; nepřekvapuje tedy, že si mnozí přivlastňovali tento titul. V africkém Kongu byli ve dvacátých, třicátých a čtyřicátých letech jako mesiášové vítáni Simon Kimbangu a jeho nástupce Andre „Jesus“ Matswa. Zemřeli, ale jejich následovníci stále očekávají, že se navrátí a přivodí africké milénium.

V tomto století se kulty s vírou v příchod nadpřirozených dobrodinců objevily ve značné míře také na Nové Guineji a v Melanésii. Jejich členové očekávají loď nebo letadlo s posádkou bílých mužů podobných mesiášům, kteří je učiní bohatými a přivodí věk štěstí, kdy dokonce vstanou i mrtví.

Své mesiáše mají i průmyslově vyspělé národy. Někteří jsou náboženskými vůdci, jako Sun Myung Moon, jenž se prohlašuje za nástupce Ježíše Krista a klade si za cíl očistit svět prostřednictvím sjednocené rodiny svých stoupenců. Mesiášskou úlohu se pokoušeli přivlastnit si také političtí vůdci; nejhrůznějším příkladem tohoto století je Adolf Hitler se svou velkolepou řečí o tisícileté říši.

Mesiášského postavení dosáhly také politické filozofie a organizace. The Encyclopedia Americana například uvádí, že marxisticko-leninská politická teorie má mesiášský podtext. A Organizace spojených národů, která je široko daleko vítaná jako jediná naděje na světový mír, se zřejmě v představách mnoha lidí stala určitou náhražkou mesiáše.

[Rámeček na straně 6]

Mesiáš v Brooklynu?

Plakáty, vývěsní tabule a neónové nápisy v Izraeli v poslední době hlásají: „Připravte se na příchod Mesiáše.“ Tuto propagační kampaň za 400 000 dolarů organizují Lubavičenští, ultraortodoxní sekta chasidských Židů. Mezi touto skupinou, která má 250 000 členů, je velmi rozšířeno přesvědčení, že Menachem Mendel Schneerson z newyorského Brooklynu, jejich vrchní rabín, je Mesiáš. Proč? Schneerson skutečně učí, že Mesiáš přijde v této generaci. Podle časopisu Newsweek představitelé Lubavičenských zastávají názor, že tento devadesátiletý rabín nezemře, dokud nepřijde Mesiáš. Tato sekta po celá staletí učí, že se v každé generaci vyskytuje přinejmenším jeden muž, který je způsobilý stát se Mesiášem. Schneerson se svým následovníkům jeví jako takový člověk, a neurčil žádného nástupce. Většina Židů jej však jako Mesiáše nepřijímá, uvádí Newsweek. List Newsday sděluje, že 96letý rabín Eliezer Schach, který mu konkuruje, jej nazval „falešným mesiášem“.

[Obrázek na straně 7]

Víra, že Mojžíš z Kréty byl mesiáš, stála mnoho lidí život