Svědectví o kráterech, explozích a srážkách

Není těžké uvěřit tomu, že naše planeta byla v minulosti zasažena velkými tělesy pocházejícími z kosmu. Důkazy o tom poskytuje více než 150 objevených kráterů, které zjizvily povrch země. Některé jsou zřetelně viditelné, jiné je možné rozeznat pouze z letadla nebo družice a ještě další jsou již dávno zasypány nebo jsou na dně oceánů.

Jeden z nejznámějších je kráter Chicxulub, který vytvořil na zemském povrchu jizvu o průměru 180 kilometrů. Nachází se na severním cípu poloostrova Yucatán v Mexiku. Věří se, že je místem dopadu komety nebo asteroidu o průměru deseti kilometrů. Někteří tvrdí, že klimatické změny vyvolané touto srážkou způsobily vyhynutí dinosaurů a dalších suchozemských a mořských zvířat.

V Arizoně, v USA, meteorit s vysokým obsahem železa ‚vydloubl‘ pozoruhodný Meteor Crater — jámu širokou téměř 1 200 metrů a hlubokou 200 metrů. Kolik by bylo obětí, kdyby podobný meteorit dopadl na nějaké město? Populární expozice v americkém Přírodovědeckém muzeu v New Yorku ukazuje, že kdyby takové těleso zasáhlo Manhattan, byla by tato přeplněná čtvrť úplně zničena.

Jak bylo uvedeno v úvodu, 30. června 1908 se asteroid nebo úlomek komety s odhadovaným průměrem necelých sto metrů vřítil do atmosféry a ve výšce asi 10 kilometrů explodoval nad tungzskou sibiřskou oblastí, která byla z velké části neobydlena. Výbuch o síle přibližně 15 megatun TNT zpustošil oblast o rozloze asi 2 000 kilometrů čtverečních. Zporážel stromy, způsobil požáry a zabil soby. Kolik lidí by zahynulo, kdyby epicentrum výbuchu bylo v hustě obydlené oblasti?

Katastrofické scénáře

Vědci s mrazením v zádech zvažovali, jaké strašlivé následky by měla srážka komety nebo asteroidu s naší planetou. Přímé následky většího střetu předvídají asi takto: Nejdříve by se objevil prudce rostoucí oblak prachu a horniny. Padající úlomky by vytvořily spršku meteorů, která by rozžhavila oblohu do červena, zapálila lesy a louky a zničila většinu suchozemského života. Prach, který by zůstal delší dobu rozptýlený v atmosféře, by pohlcoval sluneční světlo, což by na ztemnělém zemském povrchu způsobilo prudký pokles teplot a zastavení fotosyntézy. Znemožnění fotosyntézy by také vedlo ke zhroucení potravinového řetězce v oceánech, čímž by byla většina mořských živočichů odsouzena k smrti. Podle tohoto scénáře by byla tato přírodní katastrofa dovršena celosvětovými kyselými dešti a zničením ozonové vrstvy.

Kdyby takový asteroid zasáhl oceán, vyvolalo by to přílivové vlny, tsunami, se strašlivým ničivým potenciálem. Tsunami by se šířily mnohem dále než počáteční nárazová vlna a způsobily by rozsáhlou zkázu v pobřežních oblastech do vzdálenosti tisíce kilometrů. Astronom Jack Hills k tomu říká: „Tam, kde stávala města, by byly jen blátivé planiny.“

Měli bychom však být při posuzování takových tvrzení opatrní. Většina z těchto teorií jsou pouhé spekulace. Nikdo samozřejmě neviděl ani nestudoval srážku asteroidu se Zemí. Také dnešní senzacechtivá masmédia se předhánějí v uveřejňování bombastických titulků, které jsou založeny na neúplných, nebo dokonce nepřesných informacích. (Viz rámeček nahoře.) Říká se, že pravděpodobnost, že člověk bude usmrcen tělesem, které na zem dopadne z nebe, je vlastně podstatně menší, než pravděpodobnost, že bude usmrcen při nehodě na silnici.