Jehovovi služebníci mají spolehlivou naději

„Zbývající z Jákoba se uprostřed mnoha národů stanou podobnými rose od Jehovy, vydatným sprškám na rostlinstvu, které nedoufá v muže.“ (MICHEÁŠ 5:7)

1. Proč je duchovní Izrael zdrojem osvěžení?

JEHOVA je veliký Tvůrce deště a rosy. Rosu ani déšť nemůže opatřovat člověk — bylo by marné v to doufat. Prorok Micheáš napsal: „Zbývající z Jákoba se uprostřed mnoha národů stanou podobnými rose od Jehovy, vydatným sprškám na rostlinstvu, které nedoufá v muže ani nečeká na syny pozemského člověka.“ (Micheáš 5:7) Kdo jsou v dnešní době ti „zbývající z Jákoba“? Jsou to duchovní Izraelité, ostatek ‚Božího Izraele‘. (Galaťanům 6:16) Pro ‚mnoho národů‘ země jsou jako osvěžující ‚rosa od Jehovy‘ a jako ‚vydatné spršky na rostlinstvu‘. Ano, pomazaní křesťané jsou dnes pro lidi požehnáním od Boha. Jehova je používá jako hlasatele Království, aby lidem předávali jeho poselství o spolehlivé naději.

2. Proč máme spolehlivou naději, přestože žijeme v tomto světě plném problémů?

² Tento svět žádnou spolehlivou naději nemá, což nás nemusí překvapovat. Politická nestabilita, morální úpadek, zločinnost, hospodářská krize, terorismus a válečné konflikty — to všechno jsou poměry, které se ve světě ovládaném Satanem Ďáblem dají očekávat. (1. Jana 5:19) Mnozí lidé mají strach, co by mohla přinést budoucnost. My, Jehovovi ctitelé, však takový strach nesdílíme, protože máme spolehlivou naději do budoucnosti. Je jistá, protože je založena na Božím slově. V Jehovu a jeho Slovo věříme, protože to, co Jehova říká, se vždycky uskuteční.

3. (a) Proč Jehova hodlal zakročit proti Izraeli a Judě? (b) Proč se Micheášova slova vztahují na dnešní dobu?

³ Proroctví, které pod Boží inspirací zapsal Micheáš, nám dává sílu chodit v Jehovově jménu a poskytuje nám základ pro spolehlivou naději. Micheáš prorokoval v osmém století př. n. l. Tehdy byl Boží smluvní lid rozdělen na dvě království — Izrael a Judu — a ani jedno z nich nebralo Boží smlouvu na vědomí. Kvůli tomu v nich docházelo k mravnímu úpadku a náboženskému odpadlictví a bujelo zde hmotařství. Jehova tedy svůj lid varoval, že proti němu zakročí. Boží výstrahy byly samozřejmě adresovány Micheášovým současníkům. Situace dnes se však natolik podobá tomu, co se odehrávalo tehdy, že se Micheášova slova vztahují i na dnešní dobu. Uvidíme to zcela jasně, až rozebereme některé důležité myšlenky ze sedmi kapitol Micheášovy knihy.

Co se dozvídáme z přehledu knihy

4. Jaké informace poskytuje první až třetí kapitola Micheáše?

⁴ Nahlédněme do obsahu Micheášovy knihy. V první kapitole Jehova odhaluje vzpouru Izraele a Judy. Izrael bude kvůli svému provinění zničen a Judu postihne trest, který dosáhne až k bráně Jeruzaléma. Z druhé kapitoly se dozvídáme, že bohatí a mocní lidé utiskují slabé a bezmocné. Je v ní však obsažen také slib od Boha. Boží lid bude shromážděn a bude v něm panovat jednota. Třetí kapitola přináší Jehovova prohlášení proti vůdcům národa a proti prorokům, kteří zanedbávají své povinnosti. Vůdci překrucují právo a proroci pronášejí lži. Naproti tomu Micheáš v síle svatého ducha ohlašuje blížící se Jehovův soud.

5. Jak lze shrnout obsah čtvrté a páté kapitoly Micheáše?

⁵ Čtvrtá kapitola obsahuje proroctví o tom, že v konečné části dnů budou k vyvýšené hoře Jehovova domu přicházet všechny národy, aby je Jehova poučoval. Před tím bude lid z Judy odveden do Babylóna, ale Jehova ho osvobodí. Pátá kapitola zjevuje, že Mesiáš se narodí v Betlémě v Judě. Mesiáš bude pást svůj lid a osvobodí ho od tyranských národů.

6, 7. Které myšlenky obsahuje šestá a sedmá kapitola Micheášova proroctví?

⁶ V šesté kapitole Micheáš zaznamenal obvinění, která ve formě právní pře vznáší Jehova proti svému lidu. Co jim Jehova udělal, že se vzbouřili? Vůbec nic. Jeho požadavky jsou ve skutečnosti velmi rozumné. Bůh si přeje, aby uplatňovali právo, jednali laskavě a byli skromní, když s ním chodí. Izrael ani Juda to však nedělají, ale naopak nastoupily cestu vzpoury a budou muset nést následky.

⁷ V poslední kapitole svého proroctví odsuzuje Micheáš ničemnost svých současníků. Neztrácí však kvůli jejich jednání odvahu — je totiž rozhodnut, že bude vůči Jehovovi „projevovat postoj očekávání“. (Micheáš 7:7) V závěru své knihy vyjadřuje Micheáš důvěru, že Jehova projeví svému lidu milosrdenství. Dějiny potvrzují, že tato naděje se uskutečnila. Když Jehova v roce 537 př. n. l. dokončil ukázňování svého lidu, milosrdně přivedl zbývající z tohoto lidu zpátky do jejich země.

8. Jak byste shrnuli obsah Micheášovy knihy?

⁸ Z Micheášova proroctví se dozvídáme opravdu cenné informace od Jehovy. Tato inspirovaná kniha ukazuje výstražné příklady, z nichž je patrné, jak Bůh jedná s těmi, kdo tvrdí, že mu slouží, ale ve skutečnosti jsou nevěrní. Kniha předpovídá události, které se odehrávají v dnešní době. Bůh nám v ní radí, jak bychom měli v tomto obtížném čase jednat, abychom upevnili svou naději.

Promlouvá Svrchovaný Pán Jehova

9. Co podle Micheáše 1:2 hodlal Jehova udělat?

⁹ Nyní prozkoumejme Micheášovu knihu podrobněji. U Micheáše 1:2 čteme: „Slyšte, všechny národy; dávej pozor, země, a to, co tě naplňuje, a ať Svrchovaný Pán Jehova slouží proti vám jako svědek, Jehova ze svého svatého chrámu.“ Kdybyste žili v Micheášově době, tato slova by nepochybně upoutala vaši pozornost. Ale vždyť tato slova vaši pozornost poutají! Jehova totiž mluví ze svého svatého chrámu a oslovuje nejen Izrael a Judu, ale všechny lidi na celém světě. V Micheášově době lidé už příliš dlouho přehlíželi Svrchovaného Pána Jehovu. Tato situace se však měla brzy změnit. Jehova se rozhodl, že zakročí.

10. Proč jsou slova u Micheáše 1:2 důležitá pro nás?

¹⁰ To platí i pro dnešní dobu. Zjevení 14:18–20 ukazuje, že Jehova znovu promlouvá ze svého svatého chrámu. Už zanedlouho učiní rozhodné kroky a lidstvem opět budou třást významné události. Tentokrát bude do velkého vinného lisu Božího hněvu uvržena ničemná ‚réva země‘, což povede k úplnému zničení Satanova systému věcí.

11. Co znamenají slova u Micheáše 1:3, 4?

¹¹ Poslechněte si, co Jehova udělá. Micheáš 1:3, 4 říká: „Pohleď, Jehova . . . vychází ze svého místa a jistě sestoupí a bude šlapat po výšinách země. A hory pod ním roztají, i nížiny se rozpuknou jako vosk působením ohně, jako vody vylévané po svahu.“ Opustí Jehova svůj nebeský příbytek a doslovně pošlape hory a nížiny Zaslíbené země? Ne. To není potřeba. Pouze k zemi obrátí pozornost, aby byla uskutečněna jeho vůle. Popsanými událostmi navíc nebude trpět krajina jako taková, ale její obyvatelé. Až bude Jehova jednat, pro nevěrné lidi to bude mít katastrofální následky — stejně tragické jako kdyby hory roztály jako vosk a nížiny se rozpukly zemětřesením.

12, 13. Co máme podle slov ve 2. Petra 3:10–12 dělat, aby naše naděje byla jistá?

¹² Prorocká slova z Micheáše 1:3, 4 vám možná připomenou jiné inspirované proroctví, jímž bylo předpověděno, že zemi postihnou katastrofální události. Apoštol Petr v 2. Petra 3:10 napsal tato slova: „Jehovův den přijde jako zloděj, v němž nebesa se sykotem pominou, ale silně rozpálené prvky se rozplynou a země a díla na ní budou odkryty.“ Petrova slova se podobně jako Micheášovo proroctví nevztahují na doslovná nebesa a doslovnou zemi. Poukazují na velké soužení, které přijde na tento bezbožný systém věcí.

¹³ Navzdory této blížící se katastrofě se křesťané mohou do budoucnosti dívat se stejnou důvěrou jako Micheáš. Jak to? Protože se řídí radou uvedenou v následujících verších Petrova dopisu. Apoštol zvolal: „Jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne!“ (2. Petra 3:11, 12) Spolehlivou naději do budoucnosti budeme mít tehdy, jestliže si budeme rozvíjet poslušné srdce a jestliže se budeme snažit být svatí ve svém chování a svůj život naplňovat skutky zbožné oddanosti. A musíme mít stále na paměti, že Jehovův den určitě přijde.

14. Proč si Izrael a Juda zasluhovaly trest?

¹⁴ Jehova vysvětluje, proč si jeho starověký lid zasluhuje trest. U Micheáše 1:5 je řečeno: „To všechno je kvůli Jákobovu vzbouření, ano kvůli hříchům izraelského domu. Co je Jákobovo vzbouření? Není to Samaří? A co jsou Judovy výšiny? Není to Jeruzalém?“ Izrael a Juda vděčí Jehovovi za to, že vůbec existují. Přesto se proti němu bouří. Vzpoura se projevuje dokonce v jejich hlavních městech — v Samaří a Jeruzalémě.

Bují ničemné zvyklosti

15, 16. Jakých ničemných skutků se dopouštěli Micheášovi současníci?

¹⁵ Příklad toho, jak byli Micheášovi současníci ničemní, je barvitě popsán u Micheáše 2:1, 2: „Běda těm, kdo úkladně plánují to, co škodí, a těm, kdo na svých lůžkách konají to, co je špatné! Za ranního světla to pak dělají, protože je to v moci jejich ruky. A zatoužili po polích, a zmocnili se jich; také po domech, a vzali si je; a ošidili zdatného muže a jeho domácnost, muže a jeho dědičné vlastnictví.“

¹⁶ Chamtiví lidé v noci nespí, protože úkladně plánují, jak se zmocní polí a domů svých sousedů. A ráno spěchají své úkladné plány uskutečnit. Takových ničemných skutků by se nedopouštěli, kdyby měli na paměti Jehovovu smlouvu. Mojžíšský Zákon totiž obsahuje ustanovení na ochranu chudých lidí. Zajišťuje, aby žádná rodina trvale nepřišla o své dědictví. To však tyto chamtivé lidi vůbec nezajímá. Neberou na vědomí slova ze 3. Mojžíšovy 19:18, kde je řečeno: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“

17. Co se může stát, když lidé, kteří tvrdí, že slouží Bohu, dávají na první místo v životě hmotné věci?

¹⁷ Z toho je vidět, co se může stát, když lidé, kteří tvrdí, že slouží Bohu, ztratí ze zřetele duchovní cíle a hledají nejprve hmotné věci. Pavel křesťany ve své době varoval: „Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“ (1. Timoteovi 6:9) Jestliže je pro člověka hlavním cílem v životě získávání peněz, ve skutečnosti uctívá falešného boha — mamon neboli bohatství. Tento falešný bůh však nenabízí žádnou spolehlivou naději do budoucnosti. (Matouš 6:24; poznámka pod čarou)

18. Co v Micheášově době čekalo ty, kdo propadli hmotařství?

¹⁸ Mnozí lidé v Micheášově době se budou muset z trpké zkušenosti poučit, že spoléhat na hmotné věci je pouhá marnost. Podle Micheáše 2:4 Jehova říká: „V ten den se ohledně vás pozvedne hlas v příslovečném rčení a jistě se bude naříkat nářkem, ano nářkem. Bude se muset říci: ‚Rozhodně jsme oloupeni! Mění samotný podíl mého lidu. Jak jej ode mne odstraňuje! Nevěrnému rozděluje na podíly naše vlastní pole.‘“ Ano, ti zloději domů a polí přijdou o své vlastní rodinné dědictví. Budou vypovězeni do cizí země a jejich majetek se stane kořistí „nevěrného“ neboli lidí z národů. Krásná budoucnost, kterou si malovali, bude zmařena.

19, 20. Co zažili Židé, kteří důvěřovali v Jehovu?

¹⁹ Avšak naděje těch, kdo důvěřují v Jehovu, nebude zklamána. Jehova totiž věrně dodržuje smlouvy, které uzavřel s Abrahamem a Davidem. Je také milosrdný k těm, kdo ho podobně jako Micheáš milují a jsou zarmouceni tím, že jejich krajané se odcizili Bohu. V zájmu těch, kdo jsou přímí, tedy v Božím ustanoveném čase přijde obnova.

²⁰ To se stane v roce 537 př. n. l., když se po pádu Babylóna ostatek Židů vrátí do své vlasti. Tehdy se poprvé splní slova z Micheáše 2:12, kde Jehova říká: „Rozhodně shromáždím Jákoba, vás všechny; zcela jistě sesbírám zbývající z Izraele. Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny; budou hlučet lidmi.“ Jehova je opravdu láskyplný! Potom, co svůj lid ukáznil, dovolí ostatku, aby se vrátil a sloužil mu v zemi, kterou dal jejich předkům.

Pozoruhodná shoda s naší dobou

21. V čem se dnešní situace podobá situaci v Micheášově době?

²¹ Upoutalo vás při rozboru prvních dvou kapitol Micheáše, jak nápadně se tehdejší poměry podobají tomu, co se děje v dnešní době? Stejně jako v Micheášově době, i nyní mnozí lidé tvrdí, že slouží Bohu. Jsou však, podobně jako Juda a Izrael, rozděleni, a dokonce mezi sebou vedou války. Mnozí boháči v křesťanstvu utiskují chudé. Stále více náboženských vůdců omlouvá zvyklosti, které Bible výslovně odsuzuje. Není tedy divu, že s křesťanstvem i s ostatními částmi ‚Velkého Babylóna‘, celosvětové říše falešného náboženství, bude brzy skoncováno. (Zjevení 18:1–5) Ale tak jako v době Micheáše bude mít Jehova na zemi stále své věrné služebníky.

22. Které dvě skupiny vkládají naději v Boží Království?

²² V roce 1919 se s konečnou platností věrní pomazaní křesťané oddělili od křesťanstva a zaměřili se na to, aby všem národům oznamovali dobrou zprávu o Království. (Matouš 24:14) Nejprve vyhledávali zbývající z duchovního Izraele. Později začaly být shromažďovány „jiné ovce“, a tyto dvě skupiny se staly „jedním stádem jednoho pastýře“. (Jan 10:16) Ačkoli nyní slouží Bohu ve 234 zemích, všichni tito věrní Jehovovi ctitelé jsou opravdu ‚sjednoceni‘. Dnes to v symbolickém ovčinci ‚hlučí lidmi‘ — muži, ženami i dětmi. Tito lidé nevkládají naději v současný systém věcí, ale v Boží Království, které zanedlouho vytvoří na zemi ráj.

23. Proč jste přesvědčeni o tom, že je vaše naděje spolehlivá?

²³ V posledním verši druhé kapitoly Micheáše čteme o Jehovových věrných ctitelích: „Jejich král projde před nimi, s Jehovou v jejich čele.“ Vidíte sami sebe, jak jdete za svým Králem Ježíšem Kristem v tomto triumfálním průvodu, v jehož čele je sám Jehova? Pokud ano, můžete být přesvědčeni o tom, že vítězství je jisté a že máte spolehlivou naději. To bude ještě patrnější, až rozebereme další důležité myšlenky z Micheášova proroctví.

My budeme chodit v Jehovově jménu navždy!

„My . . . budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (MICHEÁŠ 4:5)

1. Která poselství jsou vyjádřena ve třetí až páté kapitole Micheáše?

JEHOVA chce svému lidu něco oznámit a používá k tomu proroka Micheáše. Božím záměrem je zakročit proti provinilcům. Potrestá Izraelity za jejich odpadlictví. Je však radostné, že těm, kdo chodí v jeho jménu, Jehova požehná. Tato poselství zaznívají ve třetí až páté kapitole Micheášova proroctví.

2, 3. (a) Kterou vlastnost by měli projevovat izraelští vůdci, ale co ve skutečnosti dělají? (b) Jak byste vysvětlili obrazná vyjádření použitá u Micheáše 3:2, 3?

² Boží prorok prohlašuje: „Slyšte, prosím, hlavy Jákoba a velitelé izraelského domu. Není to vaše věc, abyste znali právo?“ Samozřejmě by to měla být jejich věc! Co však ve skutečnosti dělají? Micheáš říká: „Vy, kdo nenávidíte, co je dobré, a milujete špatnost, strháváte z lidí kůži a jejich organismus z jejich kostí; vy, kdo jste také snědli organismus mého lidu a svlékli z nich samotnou kůži a na kusy rozbili i jejich kosti a rozdrtili je na kusy jako to, co je v hrnci se širokým hrdlem, a jako maso uprostřed hrnce na vaření.“ (Micheáš 3:1–3)

³ Cože? Vůdci utlačují chudé, bezbranné lidi! Tato obrazná vyjádření jsou pro Micheášovy posluchače snadno pochopitelná. Jestliže se má zabitá ovce uvařit, nejprve se z ní stáhne kůže a potom se zvíře rozporcuje. Někdy se mu zlámou kosti, čímž se uvolní morek. Maso i kosti se vaří v nějaké velké nádobě, například v takové, o jaké se zmínil Micheáš. (Ezekiel 24:3–5, 10) Tím je velmi vhodně znázorněno kruté týrání, jaké lidé v Micheášově době zakoušejí od svých zlých vůdců.

Jehova očekává, že budeme uplatňovat právo

4. V čem spočívá rozdíl mezi Jehovou a izraelskými vůdci?

⁴ Mezi láskyplným Pastýřem Jehovou a izraelskými vůdci je obrovský rozdíl. Tito vůdci neuplatňují právo, a neplní tedy úkol, který jim byl svěřen, totiž chránit stádo. Obrazným ovcím naopak právo upírají, sobecky je vykořisťují a vystavují je ‚krveprolévání‘, jak je uvedeno u Micheáše 3:10. Jaké poučení si můžeme vzít z této situace?

5. Co Jehova očekává od těch, kdo mezi jeho ctiteli poskytují vedení?

⁵ Bůh očekává, že ti, kdo mezi jeho ctiteli poskytují vedení, budou uplatňovat právo. Mezi dnešními Jehovovými služebníky tomu tak je. Odpovídá to i slovům z Izajáše 32:1, kde čteme: „Pohleďte, král bude vládnout pro spravedlnost; a knížata, ta budou panovat jako knížata pro právo.“ Ale jak je to v Micheášově době? ‚Ti, kdo nenávidí, co je dobré, a milují, co je špatné‘, trvale překrucují právo.

Čí modlitby jsou vyslyšeny?

6, 7. Kterou závažnou myšlenku podtrhují slova Micheáše 3:4?

⁶ Mohou Micheášovi ničemní současníci očekávat Jehovovu přízeň? Je nabíledni, že ne! U Micheáše 3:4 se píše: „Budou volat k Jehovovi o přispění, ale on jim neodpoví. A skryje před nimi v tom čase obličej, jelikož se ve svých jednáních dopouštěli špatnosti.“ Tato slova podtrhují jednu velmi závažnou myšlenku.

⁷ Jehova nevyslyší naše modlitby, jestliže se dopouštíme hříšného jednání. To rozhodně platí tehdy, žijeme-li dvojím životem — jestliže skrýváme své provinění, a přitom předstíráme, že věrně sloužíme Bohu. V Žalmu 26:4 David zpíval: „Nesedal jsem s muži nepravdy; a s těmi, kdo tají, co jsou, nevcházím.“ Tím spíše Jehova nevyslyší modlitby lidí, kteří úmyslně porušují to, co je napsáno v jeho Slově!

Boží duch dodává sílu

8. Před čím byli varováni falešní proroci v Micheášově době?

⁸ Izraelští duchovní vůdci jednají opravdu bídně! Falešní proroci působí, že Boží lid duchovně bloudí. Chamtiví vůdci sice provolávají „Mír!“, ale proti každému, kdo jim nevloží něco do úst, posvětí válku. „Proto,“ říká Jehova, „budete mít noc, takže nebude vidění; a budete mít tmu, abyste neprovozovali věštění. A nad proroky jistě zapadne slunce a den se nad nimi zatmí. A vizionáři se budou muset stydět a věštci budou jistě zklamáni. A budou si muset přikrýt knír.“ (Micheáš 3:5–7a)

9, 10. Co znamená ‚přikrývat si knír‘ a proč Micheáš nemá k něčemu takovému důvod?

⁹ Proč si ‚přikrývat knír‘? Ničemní Micheášovi současníci to dělají, protože se stydí. A tito zkažení muži se mají zač stydět. Pro ně totiž „od Boha není žádná odpověď“. Modlitbám lidí, kteří jsou domýšliví a ničemní, Jehova nevěnuje pozornost.

¹⁰ Micheáš nemá důvod ‚přikrývat si knír‘. Nestydí se. Jeho modlitby Jehova vyslýchá. Povšimněte si, co je uvedeno u Micheáše 3:8. Věrný prorok říká: „Naproti tomu jsem byl sám naplněn silou, Jehovovým duchem, a právem a mocí.“ Micheáš byl velmi vděčný za to, že po celou dobu své dlouhé věrné služby byl stále „naplněn silou, Jehovovým duchem“. Díky tomu měl sílu, aby „Jákobovi pověděl o jeho vzbouření a Izraeli o jeho hříchu“.

11. Jak mohou lidé dostat sílu, aby oznamovali Boží poselství?

¹¹ K tomu, aby Micheáš oznamoval Boží poselství o nepříznivém rozsudku, by mu pouhá lidská síla nestačila. Nezbytně potřebuje Jehovova ducha neboli jeho mocnou činnou sílu. A jak je to s námi? Úkol kázat, který nám byl svěřen, můžeme splnit jedině tehdy, když nás Jehova bude posilovat svým svatým duchem. Je jisté, že pokud svévolně hřešíme, naše snahy kázat naprosto selžou. V takovém případě by totiž Bůh nemohl vyslyšet naše modlitby o sílu, kterou k této práci potřebujeme. Pokud na nás nespočívá ‚Jehovův duch‘, rozhodně nemůžeme oznamovat soudcovská poselství od našeho nebeského Otce. Jestliže jsou naše modlitby vyslýchány a pomáhá nám svatý duch, dokážeme mluvit Boží slovo odvážně jako Micheáš.

12. Díky čemu Ježíšovi první učedníci ‚stále mluvili Boží slovo se vší smělostí‘?

¹² Možná si vzpomenete na zprávu ve Skutcích 4:23–31. Představte si, že patříte k Ježíšovým učedníkům v prvním století. Fanatičtí pronásledovatelé se snaží Kristovy následovníky umlčet. Tito věrně oddaní muži však v modlitbě ke svému Svrchovanému Pánovi prosí: „Jehovo, věnuj pozornost jejich pohrůžkám a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ A výsledek? Po této úpěnlivé prosbě se zatřese místo, na kterém jsou shromážděni, všichni do jednoho jsou naplněni svatým duchem a mluví Boží slovo se smělostí. I my se tedy v modlitbě obracejme k Jehovovi a spoléhejme na to, že nám bude při naší službě pomáhat svým svatým duchem.

13. Co se stane s Jeruzalémem a Samařím a proč?

¹³ Znovu se zamysleme na tím, v jaké době žil Micheáš. Jak vidíme u Micheáše 3:9–12, panovníci, kteří nesou vinu krve, soudí za úplatek, kněží poučují za cenu a falešní proroci provozují věštění za peníze. Není se tedy co divit Božímu rozhodnutí, že z judského hlavního města Jeruzaléma „se stanou pouhé hromady trosek“. Jelikož falešné uctívání a mravní zkaženost bují i v Izraeli, Micheáš pod inspirací upozorňuje na to, že Bůh udělá „hromadu trosek“ také ze Samaří. (Micheáš 1:6) Předpověděného zničení Samaří se prorok dožije — asyrské hordy je totiž způsobí v roce 740 př. n. l. (2. Královská 17:5, 6; 25:1–21) Je zřejmé, že tato mocná poselství proti Jeruzalému a Samaří mohl Micheáš ohlašovat jedině díky síle od Jehovy.

14. Jak se splnilo proroctví zaznamenané u Micheáše 3:12 a jak by nás to mělo ovlivnit?

¹⁴ Juda rozhodně nemůže uniknout Jehovovu nepříznivému rozsudku. Splní se proroctví zaznamenané u Micheáše 3:12, že Sion bude „zorán jako pouhé pole“. Dnes, v 21. století, už s jistotou víme, že se to stalo v roce 607 př. n. l., když Judu a Jeruzalém zpustošili Babylóňané. Odehrálo se to sice až po mnoha letech od doby, kdy Micheáš prorokoval, ale on si byl jist, že k tomu dojde. I my bychom měli mít naprostou důvěru, že současný ničemný systém věcí skončí v předpověděném ‚Jehovově dnu‘. (2. Petra 3:11, 12)

Jehova urovnává záležitosti

15. Jak byste svými slovy popsali prorocký obraz zaznamenaný u Micheáše 4:1–4?

¹⁵ Když se vrátíme k Micheášovi, vidíme, že prorok dále předkládá nádherné poselství naděje. U Micheáše 4:1–4 čteme velmi povzbudivá slova. Mimo jiné se tam říká: „V konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit lidé. . . . A [Bůh] jistě vykoná soud mezi mnoha lidmi a urovná záležitosti vzhledem k dalekým mocným národům. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk.“

16, 17. Jak se slova u Micheáše 4:1–4 splňují dnes?

¹⁶ Kdo jsou ti ‚mnozí lidé‘ a ty ‚mocné národy‘? Nejsou to rozdělené národy a vlády tohoto světa. Toto proroctví se vztahuje na jednotlivce ze všech národů, kteří jednotně prokazují posvátnou službu Jehovovi na jeho hoře pravého uctívání.

¹⁷ V souladu s Micheášovým proroctvím bude čistým uctíváním Jehovy brzy naplněna celá země. Již dnes jsou o Jehovových cestách poučováni ti, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Skutky 13:48) Jehova vykonává soud a v duchovním smyslu urovnává záležitosti pro věřící lidi, kteří se staví na stranu Království. Ti budou patřit k ‚velkému zástupu‘, který přežije ‚velké soužení‘. (Zjevení 7:9, 14) Překovali své meče v radlice, a tak už dnes žijí v míru s ostatními Jehovovými svědky a s jinými lidmi. To, že k nim patříme, je pro nás důvodem k veliké radosti!

Jsme rozhodnuti chodit v Jehovově jménu

18. Co symbolizuje vyjádření ‚sedět pod svou révou a svým fíkovníkem‘?

¹⁸ V dnešní době, kdy strach zahaluje celou zemi jako zlověstný mrak, jsme nadšeni tím, že mnozí lidé poznávají Jehovovy cesty. Toužíme po čase, který už je blízko, kdy se všichni takoví lidé, kteří milují Boha, již nebudou učit válce, ale budou sedět pod vlastní révou a vlastním fíkovníkem. Fíkovníky mnohdy bývají zasazeny na vinicích. (Lukáš 13:6) To, že někdo sedí pod vlastní révou a vlastním fíkovníkem, symbolizuje pokojné, příznivé a bezpečné podmínky. Pokoj mysli a duchovní bezpečí zažíváme díky svému vztahu k Jehovovi už dnes. Až slíbené podmínky nastanou pod vládou Království, strach a nebezpečí pominou úplně.

19. Co znamená chodit v Jehovově jménu?

¹⁹ Chceme-li mít Boží přízeň a zažívat jeho požehnání, musíme chodit v Jehovově jménu. To je působivě vyjádřeno u Micheáše 4:5, kde prorok prohlašuje: „Všechny národy, ty budou totiž chodit každý ve jménu svého boha; ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ Chodit v Jehovově jménu znamená víc, než jen o Jehovovi říkat, že je náš Bůh. Nestačí ani pouze se podílet na křesťanských shromážděních a díle kázání o Království, přestože tyto činnosti jsou také nezbytné. Jestliže chodíme v Jehovově jménu, jsme Bohu zasvěceni a snažíme se mu věrně sloužit, protože ho milujeme celou svou duší. (Matouš 22:37) A jakožto Jehovovi ctitelé jsme jistě rozhodnuti chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, po celou věčnost.

20. Co je předpověděno u Micheáše 4:6–13?

²⁰ Nyní uvažujme o prorockých slovech z Micheáše 4:6–13. ‚Sionská dcera‘ musí jít do vyhnanství „až do Babylóna“. Přesně to se stalo obyvatelům Jeruzaléma v sedmém století př. n. l. Micheášovo proroctví však přesto ukazuje, že ostatek se má vrátit do Judy a že Jehova při obnově Sionu zajistí, aby jeho nepřátelé byli rozdrceni na prach.

21, 22. Jak došlo ke splnění Micheáše 5:2?

²¹ Další dramatický vývoj událostí předpovídá Micheáš v páté kapitole. Všimněte si například, co je uvedeno u Micheáše 5:2–4. Micheáš prorokuje, že Bohem ustanovený Panovník — ten, „jehož původ je od raných časů“ — vyjde z Betléma. On bude panovat jako pastýř „v Jehovově síle“. Kromě toho bude tento Panovník velký nejen v Izraeli, ale až „do konců země“. Kdo je to? Pro svět všeobecně je to možná hádankou, ale pro nás to žádným tajemstvím není.

²² Kdo byl ten nejdůležitější z lidí, kteří se kdy narodili v Betlémě? A kdo bude „veliký až do konců země“? Nikdo jiný než Mesiáš, Ježíš Kristus! Když se Herodes Veliký ptal předních kněží a znalců Zákona, kde se má narodit Mesiáš, odpověděli: „V Betlémě v Judeji.“ Dokonce citovali slova z Micheáše 5:2. (Matouš 2:3–6) Věděli to i někteří prostí lidé, protože u Jana 7:42 jsou citována jejich slova: „Neříká Písmo, že Kristus přichází z potomstva Davidova a z vesnice Betléma, kde býval David?“

Opravdové osvěžení pro lidi

23. Jak se dnes splňují slova u Micheáše 5:7?

²³ Micheáš 5:5–15 pojednává o asyrské invazi, která bude úspěšná pouze krátkou dobu, a také upozorňuje na to, že Bůh vykoná pomstu nad neposlušnými národy. U Micheáše 5:7 pak čteme slib o navrácení kajícného ostatku Židů do vlasti. Tato slova se však vztahují i na dnešní dobu. Micheáš prohlašuje: „Zbývající z Jákoba se uprostřed mnoha národů stanou podobnými rose od Jehovy, vydatným sprškám na rostlinstvu.“ Tímto půvabným symbolickým vyjádřením Micheáš předpovídá, že prostřednictvím ostatku duchovního Jákoba neboli Izraele bude Bůh na lidi vylévat své požehnání. Spolu s novodobým ostatkem ‚Božího Izraele‘ jednotně a radostně slouží i Ježíšovy „jiné ovce“, které mají pozemskou naději a které pomáhají duchovně osvěžovat druhé. (Jan 10:16; Galaťanům 6:16; Sefanjáš 3:9) Máme tedy důvod k vážnému zamyšlení. Jakožto hlasatelé Království bychom si všichni měli velmi vážit výsady, že druhým smíme přinášet opravdové osvěžení.

24. Které myšlenky ze třetí až páté kapitoly Micheáše na vás zapůsobily?

²⁴ Co jste se dozvěděli z třetí až páté kapitoly Micheášova proroctví? Snad by se to dalo vyjádřit takto: (1) Bůh očekává, že ti, kdo mezi jeho ctiteli poskytují vedení, budou uplatňovat právo. (2) Jestliže svévolně hřešíme, Jehova nevyslyší naše modlitby. (3) Úkol kázat, který nám byl svěřen, můžeme splnit jedině tehdy, když nás Jehova posílí svým svatým duchem. (4) Chceme-li mít Boží přízeň, musíme chodit v Jehovově jménu. (5) Jakožto hlasatelé Království bychom si měli velmi vážit výsady, že lidem smíme přinášet opravdové osvěžení. Možná na vás zapůsobily ještě jiné myšlenky. Co dalšího se můžeme dozvědět z této prorocké biblické knihy? Následující článek nám pomůže načerpat praktické poučení z posledních dvou kapitol Micheášova proroctví, které posiluje naši víru.

Co Jehova od nás očekává?

„Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (MICHEÁŠ 6:8)

1, 2. Co může skličovat některé Jehovovy služebníky, ale co by jim mohlo pomoci?

VERA je věrná křesťanka a ve svých 75 letech má už chatrné zdraví. Říká: „Někdy z okna vidím spolukřesťany, jak káží dům od domu. V tu chvíli je mi do pláče, protože bych chtěla být s nimi, ale kvůli své nemoci mohu Jehovovi sloužit jen v omezené míře.“

² Měli jste někdy podobné pocity? Všichni, kdo milují Jehovu, chtějí samozřejmě chodit v jeho jménu a plnit jeho požadavky. Co když ale máme chatrnější zdraví, jsme v pokročilém věku nebo musíme zvládat rodinné povinnosti? Jestliže nám takové okolnosti nedovolují dělat všechno, po čem touží naše srdce, mohlo by nás to poněkud skličovat. V takové situaci nás určitě velmi povzbudí úvaha o šesté a sedmé kapitole Micheáše. Tyto kapitoly totiž ukazují, že Jehovovy požadavky jsou rozumné a splnitelné.

Jak Bůh jedná se svým lidem

3. Jak Jehova jedná se vzpurnými Izraelity?

³ Nejprve se podívejme do Micheáše 6:3–5 a všimněme si, jak Jehova jedná se svým lidem. Vzpomeňme si, že v Micheášově době jsou Izraelité vzpurní. Jehova k nim přesto soucitně promlouvá slovy „můj lide“. Žádá je: „Vzpomeň si, prosím, můj lide.“ Jehova je přísně neobviňuje, ale snaží se zapůsobit na jejich srdce. Ptá se: „Co jsem ti udělal?“ Dokonce je povzbuzuje, aby proti němu ‚svědčili‘.

4. Jaký příklad bychom si měli vzít z toho, jak Bůh projevoval soucit?

⁴ Bůh nám všem dává opravdu krásný příklad! Přestože obyvatelé Izraele a Judy v Micheášově době byli vzpurní, oslovil je „můj lide“ a obrátil se na ně se slovem „prosím“. Když tedy my jednáme s těmi, kdo patří do našeho sboru, měli bychom zcela jistě projevovat soucit a laskavost. Je pravda, že s některými bratry a sestrami je poněkud obtížné vyjít nebo jsou možná duchovně slabí. Pokud však milují Jehovu, chceme jim pomáhat a projevovat jim soucit.

5. Která základní myšlenka je vyjádřena u Micheáše 6:6, 7?

⁵ Dále se podívejme do Micheáše 6:6, 7. Micheáš postupně klade několik otázek: „S čím se mám postavit před Jehovu? S čím se mám poklonit Bohu ve výši? Mám se před něho postavit s celými zápalnými oběťmi, s ročními telaty? Potěší Jehovu tisíce beranů, desetitisíce bystřin oleje? Mám dát za své vzbouření svého prvorozeného syna, plod svého břicha za hřích své duše?“ Ne, Jehovu není možné potěšit ‚tisícem beranů ani desetitisíci bystřinami oleje‘. Potěší ho ale něco jiného. Co je to?

Musíme uplatňovat právo

6. Které tři Boží požadavky jsou vyjádřeny u Micheáše 6:8?

⁶ Co Jehova od nás očekává, se dozvídáme u Micheáše 6:8. Micheáš se ptá: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ Tyto tři požadavky souvisejí s naším cítěním, myšlením a jednáním. Musíme cítit, že tyto vlastnosti chceme projevovat, musíme přemýšlet o tom, jak to dělat, a musíme jednat tak, aby se nám to dařilo. Uvažujme postupně o každém z těchto tří požadavků.

7, 8. (a) Co znamená ‚uplatňovat právo‘? (b) Jaké skutky bezpráví jsou v Micheášově době velmi rozšířené?

⁷ ‚Uplatňovat právo‘ znamená dělat to, co je správné. Měřítkem práva je Boží způsob jednání. Micheášovi současníci však neuplatňují právo, ale bezpráví. V jakých směrech? Podívejme se do Micheáše 6:10. V závěru tohoto verše je uvedeno, že kupci odměřují ‚skoupou mírou efa‘, to znamená příliš malou mírou. V 11. verši se navíc dozvídáme, že používají ‚podvodná kamenná závaží‘. A podle 12. verše ‚mají šalebný jazyk‘. Falešné míry a závaží i falešná řeč jsou tedy v obchodním světě Micheášovy doby velmi rozšířené.

⁸ Nepoctivé praktiky se objevují nejen na tržišti. Běžně se vyskytují také u soudu. Micheáš 7:3 ukazuje, že „kníže o něco žádá a ten, kdo soudí, soudí za odměnu“. Soudci dostávají úplatky, aby vynášeli nespravedlivé rozsudky nad nevinnými lidmi. Na zločinech se podílí i „velký“ neboli vlivný občan. Micheáš říká, že kníže, soudce a velký muž „splétají“ své ničemné skutky neboli je páchají organizovaně.

9. Jaký dopad na Judu a Izrael má bezpráví, kterého se dopouštějí ničemní?

⁹ Bezpráví, kterého se dopouštějí ničemní vůdci, má dopad na všechny lidi v Judě a Izraeli. Micheáš 7:5 poukazuje na to, že nedostatek práva vede k nedostatku důvěry mezi druhy, mezi důvěrnými přáteli, a dokonce mezi manželskými partnery. A 6. verš ukazuje, k jakým poměrům to vede. Navzájem sebou pohrdají tak blízcí příbuzní, jako jsou synové a otcové nebo dcery a matky.

10. Jak se v dnešním prostředí, kde panuje bezpráví, chovají křesťané?

¹⁰ A jak je to dnes? Nepozorujeme snad podobnou situaci? Stejně jako Micheáš žijeme v prostředí, kde panuje bezpráví, atmosféra nedůvěry a dochází k rozpadu společenského a rodinného života. My jsme však uprostřed tohoto nespravedlivého světa Božími služebníky a nepřipustíme, aby duch nespravedlivého světského jednání pronikl do křesťanského sboru. Snažíme se naopak dodržovat zásady poctivosti a ryzosti, a tyto vlastnosti projevujeme v běžných každodenních záležitostech. Ano, ‚chováme se ve všem poctivě‘. (Hebrejcům 13:18) Díky tomu, že uplatňujeme právo, projevuje se v našem bratrském společenství skutečná důvěra. A to je přece pro každého z nás bohatým požehnáním!

Jak lidé slyší „Jehovův hlas“?

11. Jak se splňují slova u Micheáše 7:12?

¹¹ Micheáš prorokuje, že navzdory nespravedlivým poměrům se lidé všeho druhu dočkají práva. Prorok předpovídá, že lidé budou shromažďováni „od moře k moři a od hory k hoře“, aby se stali Jehovovými ctiteli. (Micheáš 7:12) V konečném splnění se toto proroctví vztahuje nejenom na jeden určitý národ, ale na jednotlivce ze všech národů, kteří dnes mají užitek z toho, že Bůh nestranně projevuje právo. (Izajáš 42:1) Jak k tomu dochází?

12. Jak je dnes slyšet „Jehovův hlas“?

¹² Odpověď nacházíme ve slovech, která Micheáš pronesl dříve. U Micheáše 6:9 je napsáno: „Jehovův hlas, ten volá k městu, a osoba s praktickou moudrostí se bude bát tvého jména.“ Jak lidé ze všech národů slyší „Jehovův hlas“ a jak to souvisí s tím, že uplatňujeme právo? Lidé dnes samozřejmě neslyší Boží hlas doslova. Jednotlivci ze všech národů a společenských vrstev však tento hlas slyší díky naší celosvětové kazatelské činnosti. Výsledkem je, že ti, kdo naslouchají, ‚se bojí Božího jména‘, neboli získali k tomuto jménu posvátnou úctu. Když sloužíme jako horliví hlasatelé Království, dáváme najevo právo a lásku. ‚Uplatňujeme právo‘ tím, že každému nestranně oznamujeme Boží jméno.

Musíme milovat laskavost

13. Jaký je rozdíl mezi milující laskavostí a láskou?

¹³ Nyní se podívejme na druhý požadavek, o němž je zmínka u Micheáše 6:8. Jehova od nás očekává, že budeme ‚milovat laskavost‘. Hebrejské slovo překládané jako „laskavost“ je možné vyjádřit také jako „milující laskavost“ neboli „věrně oddaná láska“. Milující laskavost je aktivní ohled na druhé, soucitný zájem o ně. Milující laskavost není totéž co láska. Proč? Slovo láska má širší význam, protože je možné o ní mluvit i v souvislosti s věcmi nebo vlastnostmi. Písmo například mluví o člověku, který „miluje víno a olej“, a o člověku, který „miluje moudrost“. (Přísloví 21:17; 29:3) Naproti tomu milující laskavost se vždy zaměřuje na lidi, zejména na ty, kteří slouží Bohu. U Micheáše 7:20 se proto mluví o ‚milující laskavosti dané Abrahamovi‘, muži, který sloužil Jehovovi Bohu.

14, 15. Jak se projevuje milující laskavost a jaký doklad toho je zde uveden?

¹⁴ Podle Micheáše 7:18 prorok říká, že Bůh „má potěšení v milující laskavosti“. U Micheáše 6:8 jsme vybízeni nejen k tomu, abychom milující laskavost projevovali, ale také k tomu, abychom tuto vlastnost milovali. Co se z těchto biblických textů dozvídáme? Milující laskavost projevujeme ochotně a velkoryse, protože ji projevovat chceme. Stejně jako Jehova, i my nacházíme zalíbení či potěšení v tom, že milující laskavost projevujeme lidem, kteří potřebují pomoc.

¹⁵ Takovouto milující laskavostí se dnes vyznačuje Boží lid. Připomeňme si pouze jeden příklad. V červnu roku 2001 postihla Texas v USA tropická bouře, která způsobila velké záplavy a poškodila tisíce domů, z nichž stovky patřily svědkům Jehovovým. Asi 10 000 svědků ochotně a bezplatně obětovalo svůj čas a energii, aby pomohli svým křesťanským bratrům, kteří byli v nouzi. Déle než půl roku se dobrovolní pracovníci neúnavně — celé dny, po nocích i o víkendech — namáhali, aby znovu postavili osm sálů Království a sedm set domů pro své křesťanské bratry. Ti, kdo se na takové práci nemohli podílet osobně, darovali jídlo, různé potřebné věci nebo peníze. Proč ti všichni — tisíce svědků — přišli na pomoc svým bratrům? Protože ‚milují laskavost‘. A je velmi příjemné vědět, že takové skutky milující laskavosti projevují naši bratři na celém světě! Plnění požadavku ‚milovat laskavost‘ opravdu není břemenem, ale je zdrojem radosti!

Buďme skromní, když chodíme s Bohem

16. Pomocí kterého znázornění můžeme zdůraznit, že je nutné být skromní, když chodíme s Bohem?

¹⁶ Třetím požadavkem uvedeným u Micheáše 6:8 je to, ‚abychom byli skromní, když chodíme se svým Bohem‘. To znamená, že musíme uznávat svá omezení a spoléhat se na Boha. Znázorněme si to: Představte si malou holčičku, která jde se svým otcem, a protože je bouře, pevně se ho drží za ruku. Holčička dobře ví, že nemá dostatek sil, ale důvěřuje svému otci. Také my musíme znát svá omezení a zároveň důvěřovat svému nebeskému Otci. Jak si můžeme tuto důvěru zachovat? Například tím, že stále máme na mysli, proč je moudré zůstávat Bohu nablízku. Micheáš nám připomíná tři důvody: Jehova je náš Osvoboditel, náš Vůdce a náš Ochránce.

17. Jak Jehova osvobodil, vedl a chránil svůj starověký lid?

¹⁷ U Micheáše 6:4, 5 Bůh říká, že to byl on, kdo národ „vyvedl z egyptské země“. Ano, Jehova byl Osvoboditelem izraelského národa. Dále říká: „Přistoupil jsem k tomu, abych před tebou poslal Mojžíše, Árona a Miriam.“ Jehova používal Mojžíše a Árona k tomu, aby národ vedli, a Miriam vedla izraelské ženy ve vítězném tanci. (2. Mojžíšova 7:1, 2; 15:1, 19–21; 5. Mojžíšova 34:10) Jehova tedy Izraelity vedl prostřednictvím svých služebníků. V 5. verši jim připomíná, že je chránil před Balakem a Balámem a že je střežil během poslední etapy jejich cesty ze Šittimu v Moabu do Gilgalu v Zaslíbené zemi.

18. V jakém směru dnes Jehova jedná jako náš Osvoboditel, Vůdce a Ochránce?

¹⁸ Když chodíme s Bohem, on nás osvobozuje ze Satanova světa, vede nás prostřednictvím svého Slova a své organizace a jakožto skupinu nás chrání, když na nás útočí odpůrci. Máme tedy pádný důvod, abychom se svého nebeského Otce pevně drželi. Jdeme s ním v poslední, bouřlivé etapě naší cesty na místo mnohem lepší, než byla starověká Zaslíbená země — do Božího spravedlivého nového světa.

19. Jak projevujeme skromnost, pokud jde o naše omezení?

¹⁹ Jsme-li skromní, když chodíme s Bohem, pomáhá nám to, abychom se na své životní okolnosti dívali realisticky. Projevovat skromnost totiž znamená uvědomovat si svá omezení. Pokročilý věk nebo zdravotní problémy mohou způsobit, že ve službě Bohu již nemůžeme vykonat tolik jako dříve. Neměli bychom se tím však nechat sklíčit. Měli bychom pamatovat na to, že Bůh přijímá naše úsilí a oběti ‚podle toho, co máme, ne podle toho, co nemáme‘. (2. Korinťanům 8:12) Ano, Jehova od nás očekává, že mu budeme sloužit celou duší a že budeme dělat to, co nám životní okolnosti dovolují. (Kolosanům 3:23) Jestliže se s opravdovostí a horlivě snažíme v jeho službě dělat, co můžeme, Bůh nám bohatě žehná. (Přísloví 10:22)

Bůh žehná těm, kdo projevují postoj očekávání

20. Co bychom si měli uvědomovat, abychom podobně jako Micheáš projevovali postoj očekávání?

²⁰ Když pociťujeme Boží požehnání, podněcuje nás to k tomu, abychom napodobovali Micheášův postoj. Micheáš prohlásil: „Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Micheáš 7:7) Jak tato slova souvisejí s tím, že máme být skromní, když chodíme s Bohem? Postoj očekávání neboli trpělivost nám pomáhá vyhnout se pocitu zklamání, že Jehovův den ještě nepřišel. (Přísloví 13:12) Upřímně řečeno, všichni si přejeme, aby už nastal konec tohoto ničemného světa. Avšak každý týden tisíce lidí teprve začínají chodit s Bohem. Když si to uvědomujeme, máme důvod projevovat postoj očekávání. Jeden dlouholetý svědek v této souvislosti řekl: „Když přemýšlím o uplynulých pětapadesáti letech své kazatelské činnosti, jsem přesvědčen, že čekáním na Jehovu jsem o nic nepřišel. Naopak mě to ušetřilo mnoha problémů.“ Získali jste podobnou zkušenost?

21, 22. Jak se v naší době splňují slova z Micheáše 7:14?

²¹ Jestliže chodíme s Jehovou, je to bezpochyby k našemu užitku. Jak čteme u Micheáše 7:14, prorok přirovnává Boží lid k ovcím, které přebývají v bezpečí u svého pastýře. Ve dnešním větším splnění tohoto proroctví nacházejí zbývající z duchovního Izraele i „jiné ovce“ bezpečí u svého spolehlivého Pastýře Jehovy. Přebývají ‚sami v lese — uprostřed sadu‘, duchovně odděleni od tohoto světa, který se stále více zmítá v problémech a je stále nebezpečnější. (Jan 10:16; 5. Mojžíšova 33:28; Jeremjáš 49:31; Galaťanům 6:16)

²² U Micheáše 7:14 je také předpověděn blahobyt, ze kterého se dnes těší Boží lid. O Božích ovcích neboli Božím lidu Micheáš říká: „Ať se pasou na Bašanu a Gileadu.“ Ovce v Bašanu a Gileadu se pásly na bohatých pastvinách a dobře se jim dařilo. Stejně tak se dnes Boží lid těší z duchovního blahobytu — a to je další požehnání pro ty, kdo skromně chodí s Bohem. (4. Mojžíšova 32:1; 5. Mojžíšova 32:14)

23. Jaké poučení si můžeme vzít z úvahy o slovech Micheáše 7:18, 19?

²³ U Micheáše 7:18, 19 prorok zdůrazňuje, že Jehova touží odpustit všem, kdo činí pokání. V 18. verši čteme, že Jehova „promíjí provinění“ a „přechází přestupek“. V 19. verši je uvedeno, že ‚všechny jejich hříchy vhodí do hlubin moře‘. Například jaké poučení si z toho můžeme vzít? Můžeme si položit otázku, zda v tomto ohledu Jehovu napodobujeme. Promíjíme jiným lidem provinění, jichž se možná proti nám dopustili? Pokud takoví lidé činí pokání a snaží se věc napravit, určitě chceme zrcadlit Jehovovu ochotu úplně a trvale odpustit.

24. Jaký užitek vám přinesl rozbor Micheášova proroctví?

²⁴ Jaký užitek nám přinesl tento rozbor Micheášova proroctví? Připomněli jsme si, že Jehova poskytuje spolehlivou naději pro ty, kdo jsou k němu přitahováni. (Micheáš 2:1–13) Byli jsme povzbuzeni, abychom ze všech svých sil podporovali pravé uctívání, a tak mohli chodit v Božím jménu navždy. (Micheáš 4:1–4) A obdrželi jsme ujištění, že ať jsou naše okolnosti jakékoli, Jehovovy požadavky můžeme plnit. Ano, Micheášovo proroctví nám opravdu dává sílu chodit v Jehovově jménu.