Sál Království na Guamu — postavený v roce 1964 a rozšířený v roce 1969 — zbořil v roce 1976 tajfun Pamela. Jeden bratr řekl: „Guam vypadal, jako by ho přejel parní válec.“

Tento malý sál nebyl postaven znovu, ale na jeho místě byla postavena nová budova ve tvaru L, do které byla umístěna kancelář odbočky, tiskárna, šest ložnic a také prostorný sál Království se 400 místy k sezení, kde by se také mohly pořádat sjezdy. Budova byla postavena ze železobetonu a měla dvaceticentimetrové zdi, aby odolala náporu tajfunů. Jeden bratr, který se přestěhoval z Havajských ostrovů, k tomu řekl: „Sál byl tak velký, že jsme si mysleli, že ho nikdy nenaplníme. Na celém ostrově bylo jenom 120 svědků a my jsme v tom prostorném sále měli tolik volného prostoru, že jsme si tam připadali jako kuličky v krabici od bot.“ Již za několik let se do tohoto obrovského sálu Království jen s obtížemi vešli všichni návštěvníci krajských sjezdů.

Stavby prováděné svépomocí

Bylo nutné provádět další stavební činnost. Bratr Jim Persinger ze Spojených států začátkem osmdesátých let usoudil, že mu jeho cementárna zabírá příliš mnoho času, a tak se s manželkou Jene rozhodli zjednodušit si život. Postavili si patnáctimetrovou plachetnici s betonovým trupem, pojmenovali ji Petra a vypluli na Guam. Loď Persingerových prokázala při stavbách neocenitelné služby.

V letech 1982 až 1991 se stavěly misionářské domovy a sály Království na šesti mikronéských ostrovech. Kvůli nedostatku materiálu byla tato výstavba velmi náročná. Na některých stavbách si bratři museli ručně vyrábět betonové tvárnice — lili cement do malé formy a nechávali ho ztuhnout. Štěrk udělali rozdrcením kusu korálového útesu a písek si museli opatřit sami. Petra často dopravovala materiál a pracovníky z jednoho ostrova na druhý. „Když jsme stavěli sál Království na Truku, nemohli jsme sehnat písek,“ vypráví Jim Persinger, „vyplouvali jsme tedy na jeden malý ostrov, kde nikdo nebydlel, a tam jsme do pytlů nabírali písek z pláže. Pak jsme písek nakládali na loď a pluli zpátky na staveniště.“

Dozorcem na většině staveb v Mikronésii byl Ray Scholze, který měl zkušenosti z vojenských staveb. Jádro jeho stavební čety tvořili Calvin Arii, Avery Teeple a Miles Inouye, kteří přijeli z Havajských ostrovů pomáhat se stavbou nové odbočky, a později se na Guamu usadili. Často improvizovali, aby se jim podařilo jednotlivé úkoly splnit.