Horečka začíná

Hledání diamantů nejprve probíhalo podél řek Oranje a Vaal. V roce 1870 se pak rozšířily zvěsti, že mnoho diamantů bylo nalezeno hlouběji ve vnitrozemí mezi oběma řekami. Ti, kdo diamanty hledali u řek, tedy vyrazili na území, kde byla farma Adriana van Wyka. Ani on, ani jeho sousedé netušili, že jejich farmy stojí na vyhaslých sopkách. Diamanty se objevovaly v takzvané modré hlíně, která vyplňovala trubky a komíny vyhaslých vulkánů.

V celé této oblasti začaly rychle vznikat stanové vesnice. Netrvalo však dlouho a stany byly nahrazeny stavbami z vlnitého plechu. Jelikož v osadách nebyl dostatek vody ani žádná infrastruktura, životní podmínky byly mírně řečeno primitivní. Hledače diamantů sužovala oblaka prachu, hejna much, čtyřicetistupňová letní vedra a studené zimní noci, kdy teplota někdy klesla pod bod mrazu. Navzdory všemu nepohodlí a obtížím se však hledači diamantů nevzdávali naděje, že jednoho dne se na ně usměje štěstí a oni zbohatnou.

A jak to dopadlo s Adrianem van Wykem potom, co se jeho farma stala terčem nájezdu hledačů? Zpočátku jim za malý měsíční poplatek dal k dispozici část svých pozemků. Na jeho farmu však přijížděli další a další lidé, takže se mu celá situace pomalu začala vymykat z rukou. Jedna důlní společnost mu pak nabídla, že od něj za 2 000 liber (asi 2 960 eur) farmu odkoupí. Van Wyk to s radostí přijal, podepsal příslušné dokumenty a odstěhoval se na klidnější místo.

Nedaleko Van Wykovy farmy byla farma patřící bratrům De Beerovým. Jejich jméno bylo použito při registraci důlní společnosti De Beers Consolidated Mines, která existuje až dodnes a je největším producentem diamantů na světě. Na místě, kde byly kdysi tyto malé farmy, dnes stojí město Kimberly. Na farmě bratrů De Beerových probíhalo hledání diamantů velmi intenzivně. Lidé tam vykopali tak hlubokou a tak širokou jámu, že se jí začalo říkat Big Hole neboli Velká díra.

Dříve než byly diamanty nalezeny v Jižní Africe, těžily se v Indii a v Brazílii. Nebylo jich však dost na to, aby byla uspokojena celosvětová poptávka. Když byla objevena velká diamantová ložiska v Jižní Africe, začala éra moderní těžby těchto drahých kamenů.

[Rámeček a obrázky na straně 16 a 17]

DŮL PREMIER

V roce 1903 byla zahájena těžba v diamantovém dole asi 30 kilometrů východně od jihoafrického města Pretoria. Důl dostal příhodné jméno Premier. O dva roky později, když byla těžní jáma hluboká asi 10 metrů, jeden z dělníků upozornil na třpytivý předmět ve skalní stěně. Jeho nadřízený opatrně slezl do jámy a kapesním nožem předmět vyloupl. V ruce držel největší surový diamant, jaký byl kdy nalezen. Měl velikost lidské pěsti, vážil 3 106 karátů a byl pojmenován po svém nálezci, Thomasu Cullinanovi. Diamant Cullinan byl rozřezán na devět velkých a 96 menších kamenů. Jeden z nich, Cullinan I neboli Hvězda Afriky, je největším vybroušeným diamantem na světě. Zdobí britské královské žezlo, které je vyobrazeno na této straně. Důl Premier je v provozu více než jedno století, ale stále dělá čest svému jménu. Bylo zde nalezeno mnoho velkých a velmi kvalitních diamantů.

[Obrázky]

Britské královské žezlo

Diamant Cullinan měl v surovém stavu velikost lidské pěsti

[Rámeček a obrázek na straně 18]

BIG HOLE V KIMBERLY

Během čtyřletého období od roku 1869 do roku 1873 stoupl počet obyvatel na místě dnešního města Kimberly z pouhé hrstky farmářů na 50 000 lidí. Mnozí sem přišli hledat štěstí a pocházeli ze všech koutů světa. Z přístavu v Kapském Městě musely tisíce z nich pěšky urazit vzdálenost delší než 1 000 kilometrů. Pomocí krumpáčů a lopat přeměnili pahorek v největší jámu vykopanou lidskýma rukama. Když se s kopáním skončilo, díra sahala do hloubky 240 metrů. Důlní práce však pokračovaly až do hloubky 1 097 metrů. Těžba zde byla ukončena v roce 1914. Standard Encyclopaedia of Southern Africa uvádí, že do té doby tu bylo vytěženo 25 milionů tun horniny. V tomto díle se také píše, že z celého toho množství skály a zeminy se získaly tři tuny diamantů v celkové hodnotě přes 47 000 000 liber neboli 69 500 000 eur.

[Obrázky na straně 18 a 19]

Big Hole v roce 1875. Stovkám majitelů těžních koncesí sloužila lana k tomu, aby mohli do jámy spouštět svoje dělníky a vytahovat horninu, v níž mohly být diamanty