„Věrný svědek na obloze“

DÁVNO předtím, než se po zemi procházel první člověk, na noční obloze jasně zářil měsíc. Kdysi jej mnozí uctívali jako bohyni. Řecký spisovatel Plútarchos učil, že měsíc je místem posledního spočinutí čistých duší po smrti. V baltské mytologii byl měsíc mužem, manželem slunce. Pohádali se a měsíc od své manželky utekl; proto se s ní zřídka objevuje na nebi.

Dnes mladí milenci — i ti ne tak mladí — hledí vzhůru k měsíci s hlavou plnou romantických myšlenek. V šedesátých letech vydali vědci ohromné množství peněz na to, aby dopravili lidi na měsíc a aby odtud přinesli několik kilogramů horniny pro výzkum. Jedna věc ohledně měsíce je jistá. Každý den vyjde a zapadne, přesně podle plánu. Je tak věrný své určené dráze, že jeho fáze a zatmění můžeme spočítat tisíce let zpátky.

Když se Izraelité dívali na měsíc, připomnělo jim to něco úžasného. Bůh slíbil, že Davidova královská dynastie nepomine. Řekl: „[Davidovo semeno bude] jako měsíc. . . pevně založeno na neurčitý čas a jako věrný svědek na obloze.“ (Žalm 89:35–37) Tento slib se splnil na Ježíšovi, který je ‚Synem Davidovým‘. (Lukáš 18:38) Ježíš byl po své smrti vzkříšen jako nesmrtelný duch a vystoupil na nebe. (Skutky 2:34–36) Časem byl ustanoven jako Král Božího nebeského Království. (Zjevení 12:10) Toto Království nyní panuje a „bude stát na neurčité časy“. (Daniel 2:44) Ježíš, nesmrtelný představitel Davidovy královské dynastie, bude tedy žít tak dlouho jako měsíc, „věrný svědek na obloze“.

A proto, když uvidíte, jak měsíc jasně, zářivě svítí na noční obloze, vzpomeňte si na Boží slib Davidovi a vzdejte dík, že Boží Království nyní vládne a že bude vládnout navždy, a to k Boží slávě a k věčnému požehnání věrného lidstva. — Zjevení 11:15.

[Podpisek obrázku na straně 32]

Frank Zullo