Je náboženství silou, která podněcuje k dobré morálce?

MILIÓNY lidí by pravděpodobně odpověděly na tuto otázku jako George Bernard Shaw, který napsal: „Náboženství je velká síla — je to jediná pravá hnací síla v tomto světě.“ Ale když John Ruskin, anglický spisovatel z 19. století, mluvil o základu čestnosti, satiricky prohlásil: „Na ničemovi je vždy nejhorší jeho náboženství.“ Který z těchto názorů je podle tvého mínění blíže pravdě?

Kdyby chtěl někdo dokazovat morální sílu náboženství, snad by poukázal na někoho, kdo se stal „jiným člověkem“, když ‚oddal svůj život Ježíši Kristu‘. Tak bylo v jednom mezinárodním časopise popsáno „obrácení“ Charlese Colsona, který byl kdysi zapleten do aféry Watergate. Někdo jiný by mohl poukázat na osoby, které tvrdí, že je náboženství uchránilo před prostitucí nebo alkoholismem. V nekřesťanských zemích jsou rozšířeny milióny Biblí, což bezpochyby pomohlo mnoha lidem morálně zlepšit život. Je zřejmé, že náboženství mělo na morálku takových lidí dobrý vliv.

NEGATIVNÍ STRÁNKA

Naproti tomu Hitlera jeho náboženství neodradilo od jeho jednání. Proto se upřímní lidé podivují, proč papež Pius XII. nereagoval na výzvu, aby byl Hitler exkomunikován. Katolický list „The Catholic Telegraph–Register“, který vychází v Cincinnati, Ohio, oznámil pod titulkem „Telegram papežovi: Vychován jako katolík, ale jedná proti víře“: „Papež Pius XII. byl vyzván, aby byl říšský vůdce Adolf Hitler exkomunikován.“ Nemohl snad takový krok zapůsobit na výsledek války a přispět k tomu, aby bylo lidstvo ušetřeno velkého utrpení? Je smutné, že se papež nikdy k tomu nevyjádřil.

V některých katolických zemích v Jižní Americe je běžné, že spolu dvojice žijí bez uzavření manželství. A v Severní Americe napsal jeden vysoký církevní hodnostář úvodník na námět: „Legalizovat prostituci — zbožné řešení.“ („Philadelphia Daily News“) Povšimněme si také poměrů v některých protestantských zemích, kde je naprosto běžná výměna partnerů a předmanželské a mimomanželské sexuální styky. Důvod pro to je naznačen v novinovém titulku: „Pastoři mlčí v otázce předmanželského sexu.“ V článku se psalo: „Američtí pastoři se proviňují, protože ve svých kázáních nemluví o předmanželském sexu. Bojí se, že by přišli o některé ze svých farníků.“ („Telegraph“, North Platte, Nebraska) Posiluje tedy každé náboženství morálku?

Nedostatek morální síly náboženství je v křesťanstvu nejvíce patrný v době války. Co si například pomyslíš o těchto hezky znějících slovech Waltera W. Van Kirka, bývalého sekretáře jednoho oddělení Federální rady církví Kristových v Americe, který v roce 1934 napsal: „Duchovní i laikové zaujali pevný postoj proti válce. . . Toto mírové křižácké tažení církví vyplývá z přesvědčení, že válka je v absolutním rozporu s kázáním a jednáním Ježíšovým.“ („Náboženství proti válce“, angl.) V této knize je citována řada církví a duchovních a na závěr je řečeno: „Církve především jasně prohlásily, že již nemají být považovány za spojence ve věci zabíjení a mrzačení lidí. Kazatelé. . . si myjí ruce od krve svých bližních; odlučují se od césara.“

S politováním však je nutné říci, že se tyto optimistické předpovědi nesplnily. Když vypukla druhá světová válka, ani jedno z hlavních náboženství křesťanstva se nepostavilo pevně proti válce. Jak se tehdy chovaly církve v tvé zemi?

ZHROUCENÍ MORÁLNÍCH ZÁBRAN

Poněkud jsme prozkoumali tuto věc z obou hledisek. Nedocházíš také k názoru, že populární náboženství světa až příliš často nepodporovala dobrou morálku? V časopise „Look“ bylo napsáno: „Církve. . . neposkytly morální vedení, a protože mají největší odpovědnost, je také jejich vina největší.“ V australském časopise „The Courier–Mail“, který vychází v Brisbane, vyšel komentář o tom, že náboženství křesťanstva nepotlačilo sexuální nemravnost: „Když dokonce i biskupové a jiní vysocí duchovní. . . píší, že mimomanželské pohlavní styky mohou být skutkem lásky k bližnímu, kterou je ‚oznamována Boží sláva‘,. . . že smilstvo není samo o sobě špatné a cizoložství že nemusí být nutně nesprávné, pak nemohou prostí muži a ženy a zejména mladí hoši a dívky vůbec rozeznat, co je správné a co nesprávné. Celá tato propaganda nové morálky vedla k zhroucení morálních zábran.“

Ano, náboženství světa v podstatě nepřispívají k pozvednutí morálky. Nesou naopak spoluodpovědnost za dnešní ubohý morální stav. O náboženství se však předpokládá, že je to „služba Bohu nebo uctívání Boha či nadpřirozené síly“. Nemělo by tedy působit k dobru všude, kde je většina lidí věřících? Co je na něm nedostatečné? Jak může dnes mít takovou sílu tvé náboženství?

KAŽDÝ rozumný člověk ochotně připustí, že nemravnosti musí být učiněna přítrž. Jeden kazatel Spojené církve v Kanadě o tom řekl: „Když jednotlivci i společnost přehlížejí morální zákon, vede to k hrozným následkům: k válkám, inflaci, Watergate a k anarchii.“ Jak ukázal předcházející článek, hlavní náboženství tohoto světa se neprokázala jako velká síla, která by podněcovala k dobré morálce. Jestliže tedy chceme my sami žít morálně, musíme vzhlížet k jiné autoritě, která by nám poskytla takovou sílu, a musíme být ochotni se takové síle podřídit.

Vliv takové vyšší autority byl patrný v životě Hebrejce Josefa, který byl správcem ve službách jednoho egyptského dvorního úředníka. Když ho manželka tohoto úředníka sváděla k pohlavnímu styku, Josef odmítl a řekl: „Jak bych se. . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojž. 39:7–9) Josef uznával Boží autoritu a chtěl se Bohu líbit, a to mu dalo morální sílu odolat jejím návrhům.

O dvě stě let později dostal izraelský národ, potomci Josefova otce Jákoba, deset přikázání jako součást Zákona daného prostřednictvím Mojžíšovým. Neposlušnost vedla k Boží nelibosti, zatímco poslušnost tohoto Zákona přinášela Boží požehnání. Tyto příkazy tedy sloužily národu jako morální vodítko.

DESET PŘIKÁZÁNÍ — SÍLA K DOBRÉMU

Mělo deset přikázání opravdu velkou sílu? Jejich vliv je patrný až do našeho 20. století. V roce 1962 řekl tehdejší generální guvernér Nového Zélandu: „Někteří lidé si snad myslí, že desatero přikázání je zastaralé. Není však nevýznamné, že kdybychom je dnes všichni věrně dodržovali, byly by občanské zákony země nadbytečné.“

Ale Ježíš Kristus v rozhovoru s jedním mladým židovským předákem ukázal, že je nutné ještě něco víc než jen zachovávat deset přikázání. Mladý muž se zeptal: „Co dobrého musím dělat, abych získal věčný život?“ Když Ježíš řekl, že by měl ‚neustále zachovávat přikázání‘, a některá z nich vyjmenoval, ten předák mu řekl: „To všechno jsem dodržoval, co mi ještě chybí?“ Ježíš odpověděl: „Jdi a prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď a buď mým následovníkem.“ Zpráva pokračuje: „Když mladík slyšel tato slova, odešel zarmoucen, protože měl mnoho ve vlastnictví.“ — Mat. 19:16–22.

Srovnání této zprávy s podobnou zprávou u Lukáše 10:25–28 nám pomáhá rozpoznat základní problém tohoto mladého předáka. Čteme tam: „Najednou vstal nějaký muž zběhlý v Zákoně, aby ho [Ježíše] vyzkoušel, a řekl: ‚Učiteli, co mám udělat, abych zdědil věčný život?‘ “ Ježíš mu pomohl o té věci uvažovat a pak mohl ten muž sám odpovědět na svou otázku. V podstatě řekl: ‚Miluj Jehovu Boha svým celým srdcem, duší, silou a myslí, a svého bližního jako sám sebe.‘ Ježíš k tomu pak dodal: „Stále to dělej a získáš život.“

Chápeš nyní, jaký problém měl ten mladý předák, o němž byla předtím řeč? Jeho láska k Bohu a k bližnímu byla zastíněna láskou k hmotnému majetku. To je opravdu smutné. Přestože se snažil zachovávat deset přikázání, byl v nebezpečí, že přijde o věčný život.

CO ZNAMENÁ LÁSKA K BOHU?

Žijeme v době, kdy byla láska k Bohu a k bližnímu nahrazena láskou k vlastní osobě, k hmotnému vlastnictví a k sexu. Vždyť i víra v Boha jako ve stvořitele byla v mysli mnoha lidí nahrazena vírou v neprokázanou evoluční teorii. K čemu to všechno vedlo?

Po staletí se duchovenstvo křesťanstva snažilo ovlivňovat morální chování lidí pomocí nebiblického učení o hrozném pekelném ohni. V „Mezinárodní encyklopedii“ (angl.) se píše: „Největší síla, která ve středověku podněcovala obyčejné lidi k dobru, byl bezpochyby strach z pekelného ohně. Ten vedl dokonce i krále a císaře k tomu, aby se podřizovali církvi, a byl pravděpodobně tím jediným, co brzdilo jejich nevázané vášně.“ Nauka o pekelném ohni vyvolává dojem, že je Bůh nelítostný, nemilosrdný a mstivý. I když snad tato nauka působila na některé lidi jako zábrana, mnohé jiné naproti tomu odvrátila od Boha, a tito lidé pak snadno padli za oběť nebiblickým naukám a myšlenkám, například evoluční teorii.

Bible však neučí, že Bůh trápí duše v nějakém pekelném ohni. Od apoštola Jana se naopak dovídáme, že „Bůh je láska“. „On je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy.“ Mojžíš napsal: „Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě.“ (1. Jana 4:8; 1:9; 2. Mojž. 34:6) To je jen několik málo z Božích podivuhodných vlastností, které nás k němu přitahují. Tyto vlastnosti, a především jeho láska, nás vedou k tomu, že ho chceme milovat. „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19) Právě tato láska k Bohu je největší silou, jež podněcuje k dobré morálce. Může vést k věčnému životu.

Pravá láska k Bohu není jen nějaká abstraktní vlastnost. Podněcuje člověka, aby jednal v zájmu někoho jiného. Apoštol Pavel vyjmenoval mnoho způsobů, jimiž lze projevovat tuto lásku. Uveďme si alespoň některé z nich: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se podráždit.“ (1. Kor. 13:4, 5) Projevujeme-li tuto lásku, pokoušíme se tím napodobovat našeho nebeského Otce. Ježíš řekl: „V těchto dvou přikázáních [milovat Boha a bližního] je zahrnut celý Zákon a Proroci.“ (Mat. 22:40, „An American Translation“) Jinými slovy, projevujeme-li tuto lásku, nebudeme svého bližního okrádat, nezabijeme ho ani se nedopustíme cizoložství s jeho manželkou. Apoštol Jan s tím souhlasil, když řekl: „V tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ — 1. Jana 5:3.

LÁSKA K BOHU — SÍLA K DOBRÉMU

Povšimni si, jak působila láska k Bohu na první křesťany. Tertullian, který žil v druhém století, vybízel své odpůrce, aby mezi zločinci našli alespoň jediného křesťana. To nebylo možné, a proto dodal: „Jen mezi námi tedy neexistuje zločin.“ Tento názor podporuje kniha „Starý římský svět“ (angl.): „Máme svědectví o jejich bezúhonném životě a bezvadné morálce.“ Časopis „Christianity Today“ cituje církevního historika Rolanda Baintona: „Od konce novozákonního období až do desetiletí 170–180 nejsou žádné důkazy o tom, že by křesťané sloužili ve vojsku.“ Láska k Bohu je podněcovala, aby ho poslouchali tím, že budou žít mravným životem. Snad si však položíš otázku, zda jsou i v dnešní době nějaké důkazy této blahodárné morální síly.

Takové důkazy opravdu existují. Žurnalista Mike McManus uvedl v časopise „Herald & Review“, že až dosud nikdy neslyšel žádné kázání proti předmanželskému sexu. O měsíc později napsal, že mezi dopisy, které dostal jako odezvu na svůj článek, byl dopis od jedné čtrnáctileté svědkyně Jehovovy, která napsala: „Již jen myšlenka, že by si člověk mohl přivodit takové nemoci, by měla stačit, aby odradila většinu lidí [od předmanželského sexu]. Ale svědkové Jehovovi se toho zdržují proto, že nám Jehova přikazuje, abychom utíkali před smilstvem.“ (Kurzíva od nás.) V komentáři k tomuto dopisu položil Mike McManus otázku: „Kolik čtrnáctiletých ve vaší náboženské obci by mohlo tak jasně citovat slova svatého Pavla (1. Kor. 6:18)?“

I v jiných věcech se svědkové drží zásady, kterou uvedla tato mladá dívka ve svém dopise — totiž poslušnosti Jehovových příkazů. Hlavní myšlenky některých Božích příkazů zaznamenaných v Písmu jsou: ‚Buďte ve všem poctiví‘, ‚vyhýbejte se modlám‘, ‚zdržujte se krve a smilstva‘, ‚mluvte pravdu‘, ‚vyučujte své děti Božím cestám‘. (Hebr. 13:18; 1. Jana 5:21; Sk. 15:29; Ef. 4:25; 6:4) Povšiml sis, že se svědkové Jehovovi ve tvém sousedství nebo na tvém pracovišti snaží poslouchat tyto příkazy? Položil sis někdy otázku, proč tak jednají, proč odmítají transfúzi krve, proč odmítají jít do války, proč tě navštěvují v tvém domově, zkrátka proč jsou jiní? Odpověď zní: z lásky k Bohu.

LÁSKA NIKDY NESELHÁVÁ

Svědkové Jehovovi se chtějí líbit Bohu, a proto si berou k srdci radu: „Přetvářejte se přeměnou své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Řím. 12:2) Když poznají, jaká je pro ně „Boží vůle“, pak ji chtějí konat. Podněcující silou pro tuto touhu je jejich láska k Bohu. Máš dojem, že je to pro dnešní dobu podivínské nebo nepraktické? Zamysli se chvíli nad několika skutečnými případy.

V roce 1963 začal José ze São Paulo v Brazílii žít s Eugenií, která již byla vdaná za jiného muže. O dva roky později začali oba studovat Bibli se svědky Jehovovými. Z tohoto studia se dověděli, že Bůh vyžaduje, aby ‚manželství bylo pro všechny počestné‘. (Hebr. 13:4) Uvědomili si, že by měli uzavřít sňatek, ale v Brazílii neexistoval zákon o rozvodu, který by Eugenii umožňoval uzavřít sňatek s Josém. V roce 1977, když zákon o rozvodu vstoupil v platnost, však požádala o rozvod a v roce 1980 mohli uzavřít sňatek a tak splnit Boží požadavky. Tak byla jejich láska k Bohu odměněna.

Inire z New Yorku již vyzkoušel drogy všeho druhu. Žil se svou přítelkyní Annou. Když potřebovali peníze, přiměl ji, aby poslala do známého časopisu pro muže své fotografie. Nabídli jí velkou sumu peněz, dá-li se fotografovat nahá. Inire však mezitím začal studovat Bibli se svědky Jehovovými a později se připojila i Anna. Inire přestal užívat drogy. Po třech týdnech se z vlastního podnětu rozhodli, že uzavřou sňatek. Když se pak Anna z Bible dověděla, že křesťan má být skromný v oblékání, rozhodla se na základě svědomí, že se nepodvolí takovému fotografování, bez ohledu na to, kolik jí nabídli peněz. (1. Tim. 2:9) Co bylo podle tvého mínění podnětem k takovým změnám? Anna říká, že si uvědomila, že být jedním ze svědků Jehovových neznamená jen se připojit k nějakému náboženství, ale že to znamená žít s oddaností Bohu. Pochopila, že musí učinit změny rychle. Láska k Bohu je opravdu velkou silou k dobrému.

Někdo by si snad řekl, že to jsou jen ojedinělé případy. Ale tak to není. K mnoha podobným změnám dochází v místech, kde jsou činní svědkové Jehovovi. Proč by ses tím nezabýval hlouběji? Můžeš se osobně přesvědčit, že láska k Bohu, jak se projevuje v pravém náboženství, je opravdu silou, která podněcuje k dobré morálce.

[Praporek na straně 6]

Kniha „Starý římský svět“ říká o prvních křesťanech: „Máme svědectví o jejich bezúhonném životě a bezvadné morálce.“ Jaká síla je podněcovala k jejich „bezvadné morálce“?

[Obrázek na straně 7]

Láska k Bohu ti může pomoci odolat pokušení k nesprávnému jednání