-
Zmítáni na moři měnících se hodnotStrážná věž – 2007 | 15. června
-
-
Zmítáni na moři měnících se hodnot
VE 4. STOLETÍ před naším letopočtem žil v Aténách filozof Diogenés. Vypráví se o něm, že za bílého dne chodil s rozsvícenou lampou a usilovně hledal ctnostného člověka. Jeho úsilí však bylo marné.
Neví se, zda je tato legenda pravdivá. Pokud by však Diogenés žil dnes, asi bychom se příliš nedivili, kdyby bezúhonné lidi hledal ještě usilovněji. Je totiž zjevné, že mnozí odmítají myšlenku etických norem, které by platily pro každého. Sdělovací prostředky jsou plné zpráv o tom, jak v soukromém i veřejném životě morálně selhali politikové, vědci, sportovci, podnikatelé a další lidé. Mnohé hodnoty, kterých si vážily předchozí generace, již dnes uznávány nejsou. Zavedená měřítka jsou přehodnocována a často i odmítána. A i když některé hodnoty uznávány jsou, jen málokdo se jich ve skutečnosti drží.
Náboženský sociolog Alan Wolfe říká: „Dny obecně přijímaných morálních měřítek jsou pryč.“ Uvádí také: „Poprvé v dějinách se většina lidí shoduje na tom, že v otázce morálního vedení se nelze spoléhat na tradice a na instituce.“ List The Los Angeles Times poukázal na postřeh filozofa Jonathana Glovera, který hodnotil uplynulých 100 let a na základě toho prohlásil, že odklon od náboženství a od univerzálních morálních zákonů hraje zásadní úlohu v tom, že ve světě tak výrazně přibývá násilí.
V otázce obecně přijímaných morálních hodnot tedy existuje zmatek. Přesto se někteří lidé nevzdali a stále hledají soubor etických norem. Federico Mayor, bývalý generální ředitel organizace UNESCO, před několika lety prohlásil, že „více než kdy dříve je hledání morálních hodnot jednou z klíčových věcí, které dnes svět dělá“. Světu se to nicméně nedaří. To však neznamená, že takové morální hodnoty neexistují a že není možné je přijmout.
Je ale vůbec možné, aby se všichni lidé shodli na tom, jaká morální měřítka přijmout? Zjevně ne. A pokud se společnost neshodne na tom, co je správné a co nesprávné, na základě čeho pak jako jednotlivci můžeme hodnoty posuzovat? Takový morální relativismus je dnes velmi oblíbený. Jak si ale ukážeme, ke všeobecnému zlepšení morálky vůbec nevede.
Britský historik Paul Johnson zastává názor, že filozofie relativismu byla jedním z faktorů, jenž „podkopaly vysoce rozvinutý smysl pro osobní odpovědnost a pro závazek vůči zavedenému a objektivně správnému souboru morálních měřítek“, který podle všeho převládal před začátkem 20. století.
Je tedy možné najít ‚objektivně správný soubor morálních měřítek‘ a žít podle „univerzálních morálních zákonů“? Existuje nějaká autorita, která může poskytnout nadčasové a neměnné hodnoty, díky nimž budeme moci žít vyrovnaně a mít naději do budoucna? Těmito otázkami se zabývá následující článek.
-
-
Zakotveni díky nadčasovým hodnotámStrážná věž – 2007 | 15. června
-
-
Zakotveni díky nadčasovým hodnotám
V KAŽDÉ lidské společnosti platí nějaký soubor etických norem. Jistě budete souhlasit s tím, že takových vlastností, jako je poctivost, laskavost, soucit a obětavost, si váží lidé po celém světě, a že jsou přitažlivé pro většinu z nás.
Čí hodnoty to jsou?
V prvním století našeho letopočtu žil vzdělaný muž jménem Saul. V té době vedle sebe existovaly tři vlivné kultury — židovská, řecká a římská. Každá měla svůj soubor morálních hodnot a propracovaný systém zvyků a zákonů. Saul si uvědomoval, že také lidé obecně se řídí určitým vrozeným smyslem pro to, co je v morálním ohledu správné — svým svědomím. Potom, co Saul přijal křesťanství a stal se apoštolem Pavlem, napsal: „Kdykoli . . . lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně [„přirozeným instinktem“, The New Testament in Modern Speech] věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví.“ (Římanům 2:14, 15)
Stačí však, abychom při rozhodování o tom, co je správné a co nesprávné, spoléhali na ‚přirozený instinkt‘? Asi jste si všimli, že lidské dějiny jsou sbírkou příkladů toho, jak jednotlivci i skupiny naprosto selhali. Mnohé lidi to přesvědčuje o tom, že soubor nejvyšších hodnot pro život musí pocházet z nějakého nadlidského zdroje. Mnozí uznávají, že nejlepším zdrojem takových nadčasových měřítek je Stvořitel lidstva. Doktor Carl Jung v knize Gegenwart und Zukunft (Přítomnost a budoucnost) uvádí: „Jedinec, který není zakotven v Bohu, nemůže na základě svého osobního přesvědčení odolávat fyzické a morální moci světa.“
Tento závěr je v souladu s tím, co napsal jeden starověký prorok: „Pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Náš Stvořitel říká: „Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš.“ (Izajáš 48:17, Ekumenický překlad)
Spolehlivý zdroj skutečných hodnot
Tato slova pocházejí z nejrozšířenějšího zdroje morálních hodnot — ze Svatého Písma. Vedení a moudrost v něm hledají miliony lidí po celém světě, dokonce i ti, kdo se nehlásí ke křesťanství nebo kdo nejsou věřící. Německý básník Johann Wolfgang von Goethe napsal: „Já sám jsem [Bibli] měl rád a vážil si jí, neboť téměř jen jí samotné jsem vděčil za svou mravní výchovu.“ Indický vůdce Móhandás Gándhí údajně řekl: „Rozhodně zhluboka pijte z pramenů, které jsou vám dány v Kázání na hoře [což je část Ježíšova učení zaznamenaného v Bibli] . . . Myšlenky z Kázání byly totiž určeny pro každého z nás.“
Apoštol Pavel, kterého jsme již citovali, zdůraznil, jak důležitou úlohu hraje Svaté Písmo v poskytování neměnných morálních hodnot. Napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování.“ (2. Timoteovi 3:16) Je to opravdu tak?
Máte možnost se o tom přesvědčit sami. Prozkoumejte zásady uvedené v rámečku na následujících stranách. Všimněte si, jakých vynikajících hodnot se zastávají. Přemýšlejte o tom, jak by tyto zásady mohly obohatit váš život a přispět k lepším vztahům s druhými.
Přinesou užitek i vám?
To jsou jen některé z praktických rad, jež jsou zapsány ve Svatém Písmu. Kromě nich je tam také řada varování před škodlivými myšlenkami, slovy a činy, které mohou mít na život člověka zhoubný vliv. (Přísloví 6:16–19)
Ano, myšlenky obsažené v Bibli jsou tím, co lidská společnost naléhavě potřebuje — jsou to rady, které lidem mohou pomoci, aby se drželi těch nejlepších morálních měřítek. Ti, kdo takové rady přijímají a řídí se jimi, zásadně mění svůj způsob myšlení k lepšímu. (Efezanům 4:23, 24) Zlepšují se také jejich pohnutky. Mnoha lidem už tyto hodnoty pomohly, aby ze svého srdce vykořenili rasismus, předsudky a nenávist. (Hebrejcům 4:12) Bible a její hodnoty podnítily lidi k tomu, aby přestali jednat násilně, skoncovali s mnoha neřestmi a stali se z nich lepší lidé.
Ano, hodnoty, které předkládá Bible, již pomohly milionům lidí po celém světě. Díky nim dokázali překonat hluboko zakořeněné zvyky, které zničily život mnoha jiným lidem. (1. Korinťanům 6:9–11) Díky biblickým zásadám však tito lidé mění nejen své zvyky, ale i své srdce. Získávají také naději do budoucna a zlepšuje se i jejich rodinný život. Bez ohledu na morální úpadek světa se jednotlivci po celé zemi mění k lepšímu. Je to proces, který bude i nadále pokračovat. „Zelená tráva uschla, květ zvadl; ale pokud jde o slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.“ (Izajáš 40:8)
Budete mít ze ‚slov našeho Boha‘ užitek i vy? Svědkové Jehovovi vám rádi pomohou, abyste biblické hodnoty přijali za své a měli z nich užitek. Když v souladu s nimi budete žít, získáte už nyní Boží schválení a v budoucnu věčný život v podmínkách, kde budou vládnout Boží nadčasové zásady.
[Rámeček a obrázky na straně 6 a 7]
NADČASOVÉ ZÁSADY
Zlaté pravidlo: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim; to je vlastně význam Zákona a Proroků.“ (Matouš 7:12)
Miluj svého bližního: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:39) „Láska nepůsobí bližnímu zlo; proto je láska naplněním zákona.“ (Římanům 13:10)
Projevuj druhým úctu: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10)
Usiluj o pokojné vztahy: „Udržujte mezi sebou pokoj.“ (Marek 9:50) „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:18) „Usilujme o věci, které působí k pokoji.“ (Římanům 14:19)
Odpouštěj: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.“ (Matouš 6:12) „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Efezanům 4:32)
Buď věrný: „Buď věrný své manželce a tvá láska ať patří jen jí. . . . Buď šťastný se svou manželkou a nacházej radost s dívkou, kterou sis vzal . . . Ať tě její půvaby stále obšťastňují; ať tě zahrnuje svou láskou. . . . Proč bys měl dávat svou lásku jiné ženě? Proč bys měl dávat přednost půvabům manželky jiného muže?“ (Přísloví 5:15–20, Today’s English Version) „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém.“ (Lukáš 16:10) „Od správců [se] . . . očekává, aby člověk byl shledán věrným.“ (1. Korinťanům 4:2)
Buď poctivý: „Mohu být mravně čistý s ničemnými vahami a s váčkem podvodných kamenných závaží?“ (Micheáš 6:11) „Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18)
Mluv pravdu: „Nenáviďte, co je špatné, a milujte, co je dobré, a dejte právu místo v bráně.“ (Amos 5:15) „Mluvte pravdivě jeden s druhým. S pravdou a soudem pokoje suďte ve svých branách.“ (Zecharjáš 8:16) „Nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním.“ (Efezanům 4:25)
Buď pilný a pracovitý: „Spatřil jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví.“ (Přísloví 22:29) „Neloudejte se při tom, co děláte.“ (Římanům 12:11) „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (Kolosanům 3:23)
Buď mírný, soucitný a laskavý: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost.“ (Kolosanům 3:12)
Přemáhej zlo dobrem: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:44) „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:21)
Dávej Bohu to nejlepší: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání.“ (Matouš 22:37, 38)
[Obrázky]
Díky biblickým hodnotám se můžeme radovat ze šťastného manželství, z pěkných vztahů v rodině a z pevných přátelství
-