S jakými problémy se matky potýkají

„Úkoly, které souvisejí s rodinou, jsou v podstatě základní úkoly lidstva. . . . Jestliže matka neplní své povinnosti, pak buď žádná další generace nevznikne, anebo bude natolik problematická, že by bylo lepší, kdyby vůbec nevznikla.“ Theodore Roosevelt, 26. prezident Spojených států

JE JASNÉ, že matka je pro život člověka nepostradatelná. Její úlohou však není jen rození dětí. O roli matek ve většině zemí dnešního světa jeden autor napsal: „Je to především ona, kdo střeží zdraví dítěte, jeho vzdělání, intelekt, osobnost, charakter a emocionální stabilitu.“

K poslání matky patří i poučování dětí. Slova i způsob mluvy se dítě obvykle učí od matky, a proto se o prvním jazyce, který člověk používá, často mluví jako o mateřštině. Matka obvykle tráví s dětmi denně více času než otec, takže poučování a ukázňování dítěte spočívá především na ní. Skutečnost, že matky mají při poučování dětí opravdu důležitou úlohu, vyzdvihuje i jedno mexické přísloví, které říká, že „vzdělání sajeme s mateřským mlékem“.

Také náš Stvořitel, Jehova Bůh, si matek váží. Například páté z Deseti přikázání, která byla „Božím prstem“ napsána na kamenné tabulky, obsahovalo výzvu určenou dětem. Páté přikázání totiž zní: „Cti svého otce a svou matku.“ (2. Mojžíšova 20:12; 31:18; 5. Mojžíšova 9:10) Jedno biblické přísloví se navíc zmiňuje o ‚zákonu matky‘. (Přísloví 1:8) Všeobecně se dnes uznává, že je nesmírně důležité poučovat děti v prvních třech letech života, tedy v době, kdy jsou převážně v péči matky.

S jakými problémy se potýkají?

Poučovat své děti během formativních let není pro mnoho matek vůbec snadné, protože musejí vydělávat, aby přispěly do finančního rozpočtu rodiny. Podle statistik OSN je v mnoha rozvinutých zemích zaměstnána více než polovina matek dětí, kterým ještě nejsou ani tři roky.

Často se také stává, že výchova dětí leží pouze na matkách, protože otcové často odcházejí za prací do jiného města nebo jiné země. Například v některých oblastech Arménie hledá práci v zahraničí více než třetina mužů. Jindy jsou matky na výchovu dětí samy proto, že ovdověly nebo je manžel opustil.

Dalším problémem v některých zemích je to, že matky nemají žádné vzdělání. Americké ministerstvo hospodářských a sociálních věcí odhaduje, že dvě třetiny z 876 milionů negramotných lidí tvoří ženy. V Africe, v arabsky mluvících zemích a také ve východní a jižní Asii je podle UNESCO negramotných 60 procent žen. Navíc velmi mnoho mužů je přesvědčeno, že ženy vzdělání nepotřebují, a že vzhledem k rození dětí to dokonce není žádoucí.

Časopis Outlook říká, že v jedné oblasti indického státu Kérala, kde dívky běžně rodí děti v patnácti letech, nikdo o vzdělanou nevěstu nestojí. V sousedním Pákistánu se v otázce vzdělání dává přednost synům. Díky tomu získají lépe placené zaměstnání a mohou se pak postarat o zestárlé rodiče. Naproti tomu „do svých dcer rodiče neinvestují, protože nepředpokládají, že by mohly být pro rodinu nějakým hospodářským přínosem,“ uvádí kniha Women’s Education in Developing Countries (Vzdělání žen v rozvojových zemích).

Dále jsou tu problémy vyplývající z místních obyčejů. Například v některých zemích se očekává, že matka bude dodržovat takové zvyky, jako je prodávání mladých dcer do manželství a ženské pohlavní zmrzačení. Někde zase není přípustné, aby matky poučovaly a ukázňovaly své syny. Je matka povinna dodržovat místní zvyky a nechat poučování svých synů na někom jiném?

V následujících článcích uvidíme, jak se některé matky s těmito problémy vypořádaly. Pokusíme se také pomoci čtenářům, aby měli pro matky větší ocenění a aby získali vyrovnaný názor na to, jakou úlohu hrají při vzdělávání dětí.

[Rámeček a obrázek na straně 4]

„Rozhodující úlohu při rozvíjení rozumových schopností, zvědavosti i tvořivosti dítěte hraje matka.“ Regionální summit o právech dětí, Burkina Faso, 1997

[Obrázky na straně 3]

Matka hraje důležitou úlohu v péči o zdraví, vzdělání, osobnost a emocionální stabilitu dítěte

Jak matky překonávají problémy

VELKÝM problémem mnoha dnešních matek je to, že musí chodit do zaměstnání, aby pomohly finančně zajistit rodinu. Navíc mnohé jsou z různých důvodů na výchovu svých dětí samy.

Margarita žije v Mexiku a sama vychovává dvě děti. „Je obtížné vést je po morální a duchovní stránce,“ říká. „Stalo se, že můj dospívající syn přišel domů z nějakého večírku podnapilý. Varovala jsem ho, že pokud se to bude opakovat, nepustím ho domů. Když se to stalo znovu, zamkla jsem dveře a nechala ho venku, ačkoli mi to rvalo srdce. Jsem moc ráda, že už to víckrát neudělal.“

Brzy na to začala Margarita studovat Bibli, a díky tomu mohla morální hodnoty dětem lépe vštěpovat. Obě děti jsou nyní svědky Jehovovými a věnují se celodobé službě.

Když je manžel v zahraničí

Mnozí manželé z méně rozvinutých zemí se kvůli zaměstnání stěhují do prosperujících států a ponechávají výchovu dětí na manželce. Laxmi, jedna matka z Nepálu, říká: „Manžel je v zahraničí sedm let. Děti mě neposlouchají tak jako otce. Kdyby zde byl a pravidelně se jim věnoval, bylo by to snazší.“

Přes všechny potíže to Laxmi zvládá. Vzhledem k tomu, že má jen omezené vzdělání, zařídila, aby starším dětem pomáhali s úkoly domácí učitelé. Zvláštní pozornost však věnuje duchovnímu vzdělávání dětí a osobně s nimi každý týden vede biblické studium. Denně spolu rozebírají biblický text a pravidelně chodí na křesťanská shromáždění.

Matky s omezeným vzděláním

V některých zemích je dalším problémem relativně vysoké procento negramotnosti mezi ženami. Aurelia, která žije v Mexiku a je matkou šesti dětí, mluví o tom, jakou nevýhodou je pro matku to, že nemá vzdělání. „Moje maminka mi vždycky říkala, že studium není pro ženy. Proto jsem se nenaučila číst, a teď svým dětem nemohu pomáhat s domácími úkoly. Je to skličující pocit. Nechci ale, aby trpěly stejně jako já, a proto se velmi snažím zajistit jim vzdělání.“

Avšak i matka s omezeným vzděláním může pro své děti udělat hodně. Rčení „vzděláváním žen vzděláváš učitele mužů“ je pravdivé. Bišnu, která žije v Nepálu a má tři syny, byla dříve negramotná. Touha poznat biblické pravdy a vštěpovat je svým dětem byla pro Bišnu tak silnou motivací, že vyvinula značné úsilí, aby se naučila číst a psát. Dohlížela na to, aby děti udělaly domácí úkoly a pravidelně byla v kontaktu s učiteli.

O duchovním a morálním vedení Bišny její syn Silaš říká: „Nejvíc se mi líbilo to, že když jsme udělali chybu, maminka nás usměrnila pomocí biblického příkladu. Tato metoda poučování byla působivá a pomohla nám radu přijmout.“ Bišnino úsilí přineslo dobré výsledky, protože všichni tři synové se stali bohabojnými mladými muži.

Antonia žije v Mexiku a vychovává dvě děti. Říká: „Mám jenom základní školu. Žili jsme v odlehlé vesnici a nejbližší střední škola byla daleko. Chtěla jsem však, aby moje děti měly lepší vzdělání než já, a tak jsem se jim hodně věnovala. Naučila jsem je základy čtení, psaní a počtů. Dcera uměla napsat své jméno a celou abecedu, ještě než šla do školy. Syn uměl číst již v době, kdy chodil do školky.“

Na otázku, jak svým dětem poskytovala duchovní a morální vedení, Antonia odpovídá: „Učila jsem je biblické příběhy. Ještě než dcera uměla mluvit, dokázala tyto příběhy vyjádřit gesty. Syn měl první veřejné čtení Bible na křesťanském shromáždění ve čtyřech letech.“ Mnohé matky s omezeným vzděláním se úkolu poučovat své děti zhostily dobře.

Vzepřely se škodlivým zvykům

Tzotzilové v Mexiku mají zvyk prodávat své dcery do manželství již ve věku 12 až 13 let. Dívky jsou často prodány muži, který je mnohem starší a chce druhou nebo třetí manželku. Pokud tento muž není s dívkou spokojen, může ji poslat zpátky a rodiče mu musí vrátit peníze, za které ji koupil. Petrona se s tímto zvykem osobně setkala již v dětství. Její maminka totiž byla prodána do manželství, porodila dítě a pak se s ní manžel rozvedl — a to jí bylo jen třináct let! Dítě pak zemřelo. Petronina matka byla prodána ještě dvakrát a celkem porodila osm dětí.

Takhle však Petrona žít nechtěla. Rozhodla se, že musí něco udělat. Vypráví: „Když jsem dokončila základní školu, mluvila jsem s maminkou o tom, že se nechci vdát, ale že bych ráda chodila dál do školy. Odpověděla mi, že ona v tom nemůže nic udělat a že si to musím vyřídit s otcem.“

„Provdám tě,“ řekl mi otec. „Už ses naučila číst a taky umíš španělsky. Co bys ještě chtěla? Jestliže chceš studovat, musíš si to zaplatit sama.“

„A tak jsem si studium platila,“ říká Petrona. „Vydělávala jsem si na něj vyšíváním šatů.“ Díky tomu ji rodiče neprodali. Když byla Petrona dospělá, začala její matka studovat Bibli. To jí dodalo odvahu vštěpovat biblické hodnoty Petroniným mladším sestrám. Na základě zkušenosti své maminky mohla Petrona svým sestrám pomoci, aby si uvědomily, jaké smutné následky má zvyk prodávat mladé dívky do manželství.

Dalším obyčejem na mnoha místech je to, že syny může ukázňovat pouze otec. Petrona vypráví: „Tzotzilským ženám je vštěpováno, že jsou podřadnější než muži. A muži jednají velmi despoticky. Malí chlapci napodobují postoje svého otce a říkají své matce: ‚Ty mi nebudeš povídat, co mám dělat. Poslechnu, jen když mi to řekne táta.‘ Matka tedy nemůže zasahovat do výchovy svých synů. Když ale maminka začala studovat Bibli, dokázala mé bratry poučovat. Naučila je nazpaměť Efezanům 6:1, 2, kde je řečeno: ‚Děti, poslouchejte své rodiče . . . Cti svého otce a svou matku.‘“

Mary, jedna matka v Nigérii, k tomu dodává: „V místě, kde jsem vyrůstala, místní kultura nedovoluje, aby matka poučovala a ukázňovala chlapce. Já jsem se však řídila tím, co je uvedeno v Bibli. Chtěla jsem jednat stejně jako Lois a Euniké — babička a maminka Timotea. Byla jsem rozhodnuta nepřipustit, aby mi místní obyčeje zabránily poučovat své děti.“ (2. Timoteovi 1:5)

Mezi běžné zvyky v některých zemích patří i takzvaná „ženská obřízka“ neboli ženské pohlavní zmrzačení. Při tomto zákroku je odstraněna různě velká část zevních pohlavních orgánů ženy. O zveřejnění tohoto zvyku se zasloužila Waris Dirieová, topmodelka a velvyslankyně Populačního fondu OSN. Podle místního somálského zvyku jí vlastní matka provedla v dětství ženskou obřízku. Jedna zpráva uvádí, že tato obřízka hrozí osmi až deseti milionům žen a dívek na Středním východě a v Africe. V nebezpečí je dokonce asi 10 000 dívek ve Spojených státech.

Z jakého důvodu se tato obřízka dělá? Někteří lidé se domnívají, že ženské pohlavní orgány jsou hříšné, a kvůli tomu je dívka nečistá, a tudíž ji nelze provdat. Navíc je odstranění zevních genitálií u holčičky pokládáno za záruku panenství a věrnosti. Pokud matka není ochotna v tomto zvyku pokračovat, může to vyvolat hněv jejího manžela i příslušníků místní komunity.

Mnohé matky si však uvědomily, že k provádění takového bolestivého zákroku neexistuje žádný rozumný důvod — ani náboženský, ani zdravotní, ani hygienický. Nigerijská publikace Repudiating Repugnant Customs (Odmítnutí odpudivých zvyků) odhaluje, že mnohé matky se statečně postavily proti tomu, aby jejich dcerám byl tento zákrok proveden.

Skutečně, navzdory řadě problémů se matkám na celém světě daří chránit a dobře vychovávat své děti. Je toto jejich úsilí dostatečně oceňováno?

[Rámeček a obrázek na straně 5]

„Mnohé studie opakovaně ukazují, že neexistuje žádná účinná strategie rozvoje ekonomických a sociálních podmínek, ve které by ženy nehrály ústřední roli. Jestliže jsou ženy zapojeny plně, prospěch může být patrný ihned — členové rodiny jsou zdravější a mají výživnější stravu, zvyšuje se příjem, úspory a možnost rodinných investic. A to, co platí o rodinách, platí také o jednotlivých obcích a z dlouhodobého hlediska i o celých zemích.“ Generální tajemník OSN Kofi Annan, 8. března 2003

[Podpisek]

UN/DPI foto Milton Grant

[Rámeček a obrázky na straně 8]

Obětovala se pro nás

Mladý Brazilec jménem Juliano vypráví: „Když mi bylo pět let, maminka měla před sebou slibnou kariéru. Tehdy se však narodila moje sestra, a maminka se rozhodla, že přestane chodit do zaměstnání, aby se o nás mohla starat. Poradci v práci se jí snažili přemluvit, aby neodcházela. Řekli jí, že až děti vstoupí do manželství a opustí domov, zapomenou na všechno, co pro ně udělala, a že je to tedy investice, která se jí nikdy nevrátí. Musím ale říct, že to není pravda. Nikdy na její projevy lásky nezapomenu.“

[Obrázky]

Julianova maminka se svými dětmi; vlevo: Juliano v pěti letech

[Obrázky na straně 6]

Bišnu se naučila číst a psát, aby svým synům pomohla získat dobré vzdělání

[Obrázky na straně 7]

Antoniin syn čte z Bible na křesťanském shromáždění

[Obrázky na straně 7]

Petrona slouží v mexické odbočce svědků Jehovových. Její matka, která se stala svědkem Jehovovým, poučuje Petroniny mladší sourozence

[Obrázek na straně 8]

Waris Dirieová je známa tím, že bojuje proti ženské obřízce

[Podpisek]

Foto Sean Gallup/Getty Images

Matky si zaslouží naše uznání

ÚLOHU matky lidé často podceňují, nebo dokonce znevažují. Před několika desetiletími se na péči o děti začali někteří dívat s despektem. Pokládali ji za méně důležitou než kariéru, a dokonce v tom viděli určitou formu útisku. Mnozí lidé sice vnímají takový postoj jako extrémní, ale často se s matkami jedná tak, že mají pocit, jako by péče o domácnost a o děti byla něčím podřadným. Někteří se dokonce domnívají, že pokud má žena využít svůj potenciál plně, musí se uplatnit mimo domov.

Nicméně roli matky v rodině mnozí manželé i děti velmi oceňují. Carlo, který slouží v odbočce svědků Jehovových na Filipínách, říká: „Dnes jsem tady jenom díky tomu, že se mi maminka věnovala. Otec byl autoritativní a okamžitě nás trestal, ale maminka nám vše vysvětlovala a zdůvodňovala. Jejího způsobu poučování si opravdu cením.“

Peter pochází z Jižní Afriky a je ze šesti dětí. Vychovávala je matka, která měla jen omezené vzdělání. Otec rodinu opustil. Peter vzpomíná: „Mamka pracovala jako služebná a uklízečka. Nevydělávala mnoho. Nebylo pro ni snadné zaplatit nám školní poplatky. Často jsme chodili spát o hladu a neměli jsme na nájem. Přes všechny tyto potíže se mamka nevzdala. Učila nás nesrovnávat se s druhými. Díky jejímu statečnému odhodlání jsme tím, čím jsme.“

Jeden manžel v Nigérii, který se jmenuje Ahmed, vyjadřuje, co si myslí o manželčině pomoci při výchově dětí: „Cením si toho, co dělá. Když nejsem doma, mohu se spolehnout, že o děti bude dobře postaráno. Nemám pocit, že manželka se mnou soupeří. Jsem jí vděčný a vedu děti k tomu, že ji musí respektovat stejně jako mě.“

Jeden Palestinec velmi chválí svou manželku za to, jak plní roli matky: „Lina má na naši dceru vynikající vliv a významně přispívá k duchovnímu smýšlení celé rodiny. Pokud to mohu posoudit, je to díky jejímu náboženskému smýšlení.“ Lina je svědek Jehovův a při výchově dcery postupuje podle biblických zásad.

O jaké zásady se například jedná? Jak se Bible vyjadřuje k úloze matek? Měly matky v dávných dobách důstojné a uznávané postavení?

Vyrovnaný názor na postavení matky

Při stvoření dostala žena důstojnou úlohu v rodinném uspořádání. Úvodní kniha Bible říká: „Jehova Bůh přikročil k tomu, aby řekl: ‚Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.‘“ (1. Mojžíšova 2:18) První žena, Eva, tudíž byla Adamovým protějškem a dokonale jej doplňovala. Byla přesně takovou pomocnicí, jakou Adam potřeboval. Měla být součástí Božího záměru s lidmi — plodit děti a také pečovat o zemi a zvířata na ní. Jako pravý druh měla být pro svého manžela zdrojem duševních podnětů a citové podpory. Adam musel být velmi šťastný, když ho Stvořitel takto obdaroval. (1. Mojžíšova 1:26–28; 2:23)

Později Bůh dal pokyny, jak se má se ženami jednat. Izraelským matkám se například měla projevovat úcta a nikdo se k nim neměl chovat pohrdavě. Jestliže syn ‚svolával zlo na svého otce a na svou matku‘, měl být potrestán smrtí. Mladí křesťané jsou vybízeni, aby ‚poslouchali své rodiče‘. (3. Mojžíšova 19:3; 20:9; Efezanům 6:1; 5. Mojžíšova 5:16; 27:16; Přísloví 30:17)

Pod manželovým vedením měla matka poučovat nejen dcery, ale také syny. Příkaz „neopouštěj zákon své matky“ byl totiž dán synovi. (Přísloví 6:20) Rovněž 31. kapitola biblické knihy Přísloví obsahuje „závažné poselství, které [králi Lemuelovi] dala jeho matka k nápravě“. Moudře svému synovi radila a nabádala ho k tomu, aby se zdržoval nepřiměřeného užívání alkoholických nápojů: „Není to pro krále, aby pili víno, ani pro vysoké úředníky aby říkali: ‚Kde je opojný nápoj?‘, aby člověk nepil a nezapomněl, co je nařízeno, a nepřevrátil případ někoho ze synů trápení.“ (Přísloví 31:1, 4, 5)

Dále, každý mladý muž, který uvažuje o manželství, udělá dobře, když se zamyslí nad popisem ‚schopné manželky‘, jejž králi Lemuelovi dala jeho matka se slovy: „Její hodnota je daleko větší než hodnota korálů.“ Nejdříve králova matka popsala, v jakých ohledech může být taková manželka pro domácnost přínosem, a pak řekla: „Půvab může být falešný a krása může být marná; ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ (Přísloví 31:10–31) Je jasné, že náš Stvořitel si přál, aby žena měla v rodině odpovědné a úctyhodné postavení.

Láska a ocenění jsou manželkám a matkám projevovány také v křesťanském sboru. V Efezanům 5:25 je uvedeno: „Manželé, milujte stále své manželky.“ Mladý Timoteus, kterého matka a babička vychovávaly v úctě ke ‚svatým spisům‘, dostal tuto inspirovanou radu: „Snažně pros . . . starší ženy jako matky.“ (2. Timoteovi 3:15; 1. Timoteovi 5:1, 2) Mladý muž by tedy měl mít ke starší ženě úctu, jako kdyby to byla jeho matka. Bůh si žen opravdu cení a dává jim důstojné postavení.

Vyjadřujte své ocenění

Jistý muž, který vyrůstal v kultuře, kde jsou ženy pokládány za podřadné, vypráví: „Výchova, kterou jsem dostal, byla zaměřena na muže. Často jsem viděl, jak je se ženami zacházeno špatně a bez úcty. Musel jsem proto svádět vnitřní boj, abych se na ženy díval stejně jako náš Stvořitel — jako na protějšek, pomocníka v rodině a jako na součást týmu, jenž vychovává mé děti. I když pro mě není vůbec snadné vyjádřit manželce ocenění, uvědomuji si, že to, co je na mých dětech dobré, je díky její tvrdé práci.“

Matky, které se ujímají odpovědnosti poučovat své děti, mohou být na svou roli opravdu hrdé. Je to velmi hodnotná životní dráha. Oprávněně si zaslouží pochvalu a upřímné ocenění. Od matky jsme se toho tolik naučili — dobré návyky, jež nás provázejí celý život, a slušné chování nezbytné pro dobré vztahy. V mnoha případech jsme dostali také morální a duchovní vedení, které nám v době dospívání pomáhalo jednat správně. Vyjádřili jste v poslední době své mamince ocenění za to, co pro vás udělala?

[Obrázek na straně 9]

Maminka naučila Petera, aby se nevzdával

[Obrázek na straně 10]

Ahmed si velmi cení toho, jak mu manželka pomáhá při výchově dětí

[Obrázek na straně 10]

Manžel Liny přisuzuje dobré chování své dcery manželčině náboženství