Je přijatelné nosit smuteční oblečení?

Svědkové Jehovovi truchlí nad smrtí toho, koho milovali. Je možné, že dají průchod slzám podobně jako Ježíš. (Jan 11:35, 36) Nepovažují však za nutné dávat svůj zármutek najevo veřejně nějakým vnějším symbolickým způsobem. (Srovnej Matouše 6:16–18.) V mnoha zemích se očekává, že vdovy budou nosit zvláštní smuteční oděv, aby byl mrtvý usmířen. Tyto oděvy se musí nosit po pohřbu ještě několik měsíců, nebo dokonce celý rok a ukončení tohoto období je příležitostí k další oslavě.

Nenosit smutek se považuje za urážku mrtvého. V některých částech Svazijska proto kmenoví náčelníci vyhnali svědky Jehovovy z jejich příbytků a pozemků. Ale o tyto věrné křesťany se vždy postarali jejich duchovní bratři žijící na jiných místech.

Svazijský Nejvyšší soud vydal výnos ve prospěch svědků Jehovových a rozhodl, že jim má být dovoleno, aby se vrátili do svých domovů a ke své zemědělské půdě. V jiném případě bylo jedné křesťanské vdově dovoleno, aby zůstala ve svém domě a ponechala si svou půdu, když ukázala dopis a magnetofonovou nahrávku, v nichž její manžel před smrtí jednoznačně prohlásil, že nemá nosit smuteční oděv. Mohla tedy dokázat, že má svého manžela skutečně v úctě.

Jejich pevný postoj vedl k požehnání

Sibongili je statečná křesťanská vdova žijící ve Svazijsku. Když jí nedávno zemřel manžel, odmítla řídit se zvyklostmi, které mají podle názoru mnoha lidí vést k usmíření mrtvých. Kupříkladu si neoholila hlavu. (5. Mojžíšova 14:1) Osm členů její rodiny se rozzlobilo a hlavu jí oholili násilím. Také nedovolili, aby ji svědkové Jehovovi navštívili a poskytli jí útěchu. Ale jiní lidé, které poselství o Království zajímalo, byli rádi, že ji mohli navštívit a od starších jí přinesli povzbuzující dopisy. V den, kdy si měla Sibongili obléknout zvláštní smuteční oděv, se stalo něco nečekaného. Jeden vlivný člen rodiny svolal příbuzné ke schůzce, na které se mělo mluvit o tom, že Sibongili odmítá dodržovat tradiční smuteční zvyky.

Sibongili vypráví: „Ptali se mě, zda mi moje náboženské přesvědčení dovoluje vyjadřovat smutek nošením černého smutečního oděvu. Když jsem jim vysvětlila svůj postoj, řekli mi, že mě nutit nebudou. K mému překvapení se mi všichni omluvili za to, jak hrubě se mnou zacházeli, a za to, že mi proti mé vůli oholili hlavu. Všichni mě požádali, abych jim to odpustila.“ Později Sibongilina sestra vyjádřila přesvědčení, že svědkové Jehovovi jsou pravým náboženstvím, a požádala o biblické studium.