Posila od opravdových přátel

Truchlící rodiče často potřebují být sami, aby se vyplakali a zorientovali ve svých pocitech. Nebylo by však moudré, aby se druhých stranili dlouhodobě. Přísloví 18:1 ukazují, že „ten, kdo se odlučuje“, si může uškodit. Ti, kdo truchlí, by proto měli dát pozor, aby se od druhých úplně neizolovali.

Pro ty, kdo jsou stísněni smrtí dítěte, mohou být bohabojní přátelé zdrojem důležité pomoci. Přísloví 17:17 říkají: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Lucy, o níž jsme se zmínili v předchozím článku, zažila, jakou útěchou pro ni byli opravdoví přátelé, když jí zemřel syn. Řekla o nich: „I když někdy nevěděli, co říct, jejich přítomnost nám moc pomáhala. Jedna přítelkyně za mnou přišla vždy, když jsem byla doma sama. Věděla, že pláču, a často plakala se mnou. Jiná mi každý den telefonovala, aby mě povzbudila. Další nás zvali k sobě na jídlo a dělají to stále.“

[Rámeček na straně 6]

‚Rád bych pomohl, ale nevím jak‘

Zatímco rodiče a sourozenci zemřelého dítěte cítí velký zármutek, jejich přátelé mohou být na rozpacích. Chtěli by nějak pomoci, ale bojí se, že řeknou nebo udělají něco, čím celou situaci ještě zhorší. Zde je několik podnětů pro ty, kdo si snad říkají: ‚Rád bych pomohl, ale nevím jak.‘

❖ Nevyhýbejte se pozůstalým, když nevíte, co říct nebo udělat. Už samotná vaše přítomnost je může posílit. Těžko hledáte slova? Stačí už jen to, že je obejmete a povíte jim: „Je mi líto, co se stalo.“ Ukážete jim tak, že vám nejsou lhostejní. Obáváte se, že když začnete plakat, jenom tím přidáte k jejich smutku? Bible říká: „Plačte s těmi, kdo pláčou.“ (Římanům 12:15) Vaše slzy jsou známkou toho, že sdílíte jejich zármutek, a to pro ně může být útěchou.

❖ Chopte se iniciativy. Můžete pro pozůstalé připravit něco k jídlu? Mohli byste jim umýt nádobí? Můžete jim zajít nakoupit nebo pomoci vyřídit nezbytné záležitosti? Neříkejte: „Dej mi vědět, až budeš něco potřebovat.“ I když to myslíte upřímně, mohou si vaše slova vyložit tak, že na ně nemáte dost času. Raději se zeptejte: „Co pro tebe můžu udělat?“ A pak udělejte to, o co vás poprosí. Nezasahujte však do jejich soukromých záležitostí, pokud vás o to nepožádají.

❖ Neříkejte: „Vím, jak se cítíš.“ Na smrt blízkého člověka každý reaguje jinak. I v případě, že vám samotným zemřelo dítě, nevíte přesně, jak se v takové situaci může cítit někdo jiný.

❖ Může trvat dlouho, než se jejich život alespoň trochu vrátí do normálních kolejí. Po celou tu dobu se jim snažte pomáhat co nejvíce. Zpočátku je to obvykle tak, že pozůstalým pomáhá téměř každý. Oni však budou potřebovat dlouhodobou pomoc. Buďte jim nablízku po celé týdny i měsíce.a

[Poznámka pod čarou]