Leonardo, jemuž zemřel otec, vzpomíná na jednu zkušenost, která mu dodala sílu a přinesla útěchu. Když se jednou vrátil domů a uvědomil si, že je tam sám, nedokázal potlačit pláč. Šel do blízkého parku, sedl si na lavičku a dál plakal. Přitom prosil Boha, aby mu pomohl. Náhle poblíž zastavila dodávka a Leonardo si všiml, že za volantem sedí jeho křesťanský bratr. Rozvážel zrovna nějaké zásilky a omylem zajel do nesprávné ulice. Pouhá jeho přítomnost Leonardovi přinesla útěchu.

Leonardo se po smrti svého otce rozhodl, že se bude učit znakový jazyk, aby se o utěšující poselství z Bible mohl dělit s neslyšícími. Zjistil, že snaha pomoci těmto lidem mu přináší velký užitek. Říká: „Se zármutkem se dokážu vyrovnávat mimo jiné díky tomu, že se snažím pomáhat neslyšícím poznat Boha. Této činnosti věnuji mnoho času a energie. Když jsem přihlížel křtu svého prvního zájemce, pocity smutku byly vystřídány radostí. Vlastně to bylo od smrti mého otce poprvé, kdy jsem se cítil opravdu šťastný.“ (Skutky 20:35)

Leonardo si představuje, jak je jeho otec přiveden zpět k životu v Božím slíbeném novém světě.