4, 5. Jak vyvrátila archeologie tvrzení vyšších kritiků o Danielovi?

⁴ Vyšší kritikové Bible sice pochybovali o historické pravdivosti Danielovy knihy, ale archeologické nálezy během let úplně vyvrátily jejich tvrzení. Tito kritikové například soustředili své pohrdavé útoky na Danielův výrok, že Belšacar byl králem v Babylóně v době, kdy se říkalo, že panovníkem je Nabonid. (Dan. 5:1) Archeologie nyní nezvratně prokázala, že Belšacar skutečně existoval a byl v posledních letech babylónské říše Nabonidovým spoluvladařem. Například starověký klínopisný text popisovaný jako „Nabonidova veršovaná zpráva“ jasně potvrzuje, že Belšacar uplatňoval v Babylóně královskou autoritu, a vysvětluje, jak se stal Nabonidovým spoluvládcem.b Také jiný klínopisný doklad podporuje myšlenku, že se Belšacar podílel na vladařských povinnostech. Tabulka datovaná do Nabonidova dvanáctého roku obsahuje přísahu složenou ve jménu Nabonida, krále, a Belšacara, králova syna, což ukazuje, že se Belšacar řadil vedle svého otce.c To vše také objasňuje, proč Belšacar nabídl Danielovi, že ho udělá „třetím v království“, jestliže dokáže vyložit písmo na stěně. Nabonid byl považován za prvního, Belšacar za druhého a Daniel by byl vyhlášen jako třetí panovník. (5:16, 29) Jeden badatel říká: „Klínopisné zmínky o Belšacarovi vrhly tolik světla na úlohu, kterou hrál, že jeho místo v dějinách je jasně odhaleno. Mnoho textů naznačuje, že Belšacar se postavením a prestiží téměř rovnal Nabonidovi. Dvojvládí během velké části poslední novobabylónské vlády je dokázaná skutečnost. Nabonid uplatňoval nejvyšší autoritu ze svého dvora v arabské Temě, zatímco Belšacar vystupoval jako spoluvladař v Babylóně, středisku své působnosti. Je zjevné, že Belšacar nebyl jen slabým místokrálem; bylo mu svěřeno ‚kralování‘.“d