Už od chvíle, kdy jsme tam přijeli, jsme toužili seznámit s biblickým poselstvím domorodé kmeny Ovambů, Hererů a Namaů. Nebylo to však snadné. Jihozápadní Afrika tehdy spadala pod správu Jižní Afriky, jejíž vláda prosazovala systém apartheidu. Jakožto běloši jsme nesměli vydávat svědectví v územích, kde žili černoši, pokud jsme neměli povolení od vlády. Čas od času jsme o něj požádali, ale stejně nám ho nikdy nevydali.

V týdnu, kdy jsme měli odjet, jsem od místních úředníků dostal povolení ke vstupu do černošské čtvrti Katutura. Museli jsme se tedy rozhodnout. Konečně jsme dostali povolení, o které jsme sedm let usilovali! A teď bychom se ho měli jen tak vzdát? Nejsnazší by bylo dospět k závěru, že v naší práci mohou pokračovat druzí. Ale cožpak to nebyl dar od Jehovy, odpověď na naše modlitby?

Rychle jsem si vše promyslel. Nechtěl jsem z Jihozápadní Afriky odjet, protože jsem se bál, že kdybychom všichni odjeli, naše snahy o získání trvalého pobytu by mohly být zmařeny. Příští den jsem tedy zrušil svou rezervaci na lodi, a Coralii s Charlottou jsem poslal na dlouhou dovolenou v Austrálii.

Potom jsem začal vydávat svědectví obyvatelům černošské čtvrti. Někteří z nich projevili velký zájem. Když se Coralie s Charlottou vrátily, mnozí lidé z černošské čtvrti už navštěvovali shromáždění.

V té době jsem měl staré auto, kterým jsem mohl zájemce vozit na shromáždění. Vždy jsem jel čtyřikrát nebo pětkrát a při každé cestě jsem vezl sedm, osm a někdy i devět lidí. Když vystoupil poslední, Coralie se žertem ptala: „Není ještě někdo pod sedadlem?“

Uvědomili jsme si, že k tomu, aby naše služba přinášela ještě lepší výsledky, potřebujeme literaturu v jazyce domorodců. Dostal jsem tedy za úkol, abych traktát Život v novém světě připravil pro překlad do čtyř místních jazyků — do jazyků herero a nama a do ndongštiny a kwaňamštiny. Překladatelé byli lidé, s nimiž jsme studovali Bibli. Byli vzdělaní, ale musel jsem s nimi úzce spolupracovat, abych se ujistil, že každá věta byla přeložena správně. Nama je jazyk s malou slovní zásobou. Například jsem se snažil vysvětlit myšlenku: „Adam byl na počátku dokonalý.“ Překladatel dlouho přemýšlel a pak řekl, že nemůže přijít na žádné slovo, kterým by přeložil výraz „dokonalý“. Nakonec řekl: „Už to mám. Adam byl na počátku jako zralá broskev.“

Šťastní ve svém působišti

V této zemi, které se nyní říká Namibie, jsme strávili už celých 49 let. Dnes nemusíme žádat o povolení, když chceme kázat v černošských čtvrtích. V Namibii se změnila vláda a byla vytvořena nová ústava, která zajišťuje stejná práva jak bělochům, tak i černochům.