Satan dává autoritu divokému zvířeti a činí to na základě nacionalismu. A tak místo aby bylo lidstvo spojeno pouty zbožné lásky, je rozděleno kmenovou, rasovou a národnostní pýchou. Velká většina lidí v základě uctívá tu část divokého zvířete, která má moc v zemi, v níž tito lidé náhodou žijí. Tak získává celé zvíře obdiv a stává se předmětem uctívání.

20. a) V jakém smyslu uctívají lidé divoké zvíře? b) Proč se křesťané, kteří uctívají Jehovu Boha, neúčastní takového uctívání divokého zvířete a čí příklad následují?

²⁰ Uctívání v jakém smyslu? V tom smyslu, že je láska k vlasti považována za důležitější než láska k Bohu. Většina lidí miluje zem, v níž se zrodili. Jako dobří občané si i praví křesťané váží panovníků a symbolů země, kde přebývají, poslouchají zákony a kladně přispívají k blahu své obce a svých sousedů. (Římanům 13:1–7; 1. Petra 2:13–17) Nemohou však věnovat slepou oddanost jedné zemi v neprospěch všech ostatních. „Je to naše vlast, ať je v právu nebo neprávu“ — to není křesťanské učení. Křesťané, kteří uctívají Jehovu Boha, se tedy nemohou podílet na hrdém vlasteneckém uctívání kterékoli části divokého zvířete, protože by to znamenalo uctívat draka — zdroj autority tohoto zvířete.

A tak od konce roku 1914 až do roku 1918, kdy se válčící národy doslova navzájem trhaly jako divoká zvířata, byli občané těchto národů nuceni uctívat divoké zvíře, věnovat se náboženství v podobě nacionalismu a dokonce ochotně umírat za svou zem.