Ten, který byl dán „jako světlo národům“

6. Jaké velkolepé vyhlídky nám Jehova umožnil prostřednictvím Ježíše Krista?

⁶ Ještě předtím, než byli Adam s Evou vyhnáni z ráje, Jehova předpověděl „semeno“, jež bude osvoboditelem těch, kteří milují spravedlnost. (1. Mojžíšova 3:15) Toto slíbené Semeno se narodilo jako člověk a Jehova pak zapůsobil na letitého Simeona, aby je v chrámu v Jeruzalémě označil jako „světlo, aby byl odstraněn závoj z národů“. (Lukáš 2:29–32) Vírou v oběť Ježíšova dokonalého lidského života mohou být lidé zproštěni odsouzení, které plyne z vrozeného hříchu. (Jan 3:36) V souladu s Jehovovou vůlí se nyní mohou těšit na věčný život v dokonalosti, ať již jako ti, kteří budou mít podíl na nebeském Království, nebo jako poddaní tohoto Království na rajské zemi. Jaké je to podivuhodné opatření!

7. Proč nás naplňují nadějí sliby v Izajášovi 42:1–4 i způsob, jakým se splnily v prvním století?

⁷ Zárukou, že se tyto velkolepé vyhlídky uskuteční, je sám Ježíš Kristus. Ježíš uzdravoval lidi, kteří byli různým způsobem postiženi, a ve spojitosti s tím na něj apoštol Matouš uplatnil slova zapsaná v Izajášovi 42:1–4. Tento text mimo jiné říká: „Pohleďte, můj sluha, jehož pevně držím! Můj vyvolený, jehož má duše schválila! Vložil jsem do něho svého ducha. Vynese právo národům.“ A cožpak nepotřebují lidé ze všech národů právě to? Uvedené proroctví pokračuje: „Nebude křičet ani zvyšovat hlas a nenechá svůj hlas slyšet na ulici. Nalomený rákos nedolomí; a pohasínající lněný knot, ten nezhasí.“ V souladu s tím Ježíš opravdu nejednal drsně s lidmi, kteří byli ztrápení. Projevoval jim soucit, učil je o Jehovových předsevzetích a uzdravoval je. — Matouš 12:15–21.

8. V jakém smyslu dal Jehova Ježíše „jako smlouvu lidu“ a „jako světlo národům“?

⁸ Sám Dárce tohoto proroctví se obrací na svého Služebníka, Ježíše, a prohlašuje: „Já, Jehova, jsem tě povolal ve spravedlnosti, a pak jsem tě uchopil za ruku. A budu tě bedlivě střežit a dám tě jako smlouvu lidu, jako světlo národům, abys otvíral slepé oči, vyváděl z kobky vězně, z domu zadržení ty, kteří sedí ve tmě.“ (Izajáš 42:6, 7) Ano, Jehova dal Ježíše Krista jako smlouvu, jako závaznou ujišťující záruku. Jak je to povzbuzující! Když byl Ježíš na zemi, projevil o lidstvo opravdový zájem; dokonce dal za lidstvo život. A právě jemu svěřil Jehova vládu nade všemi národy. Není divu, že Jehova jej označuje jako světlo národů. Ježíš sám řekl: „Jsem světlo světa.“ — Jan 8:12.

9. Proč se Ježíš nevěnoval tomu, aby zlepšoval tehdejší systém věcí?

⁹ Proč Ježíš sloužil jako světlo světa? Jistě to nebylo z nějakého světského nebo hmotařského důvodu. Nechtěl se pokoušet napravovat tehdejší politický systém a nepřijal postavení krále, ať již od Satana, panovníka světa, nebo od lidí. (Lukáš 4:5–8; Jan 6:15; 14:30) Ježíš projevoval velký soucit těm, kteří byli ztrápeni, a přinášel jim úlevu takovým způsobem, jakým to jiní udělat nemohli. Ale věděl, že žádná trvalá úleva není možná v rámci lidské společnosti, která je následkem vrozené hříšnosti pod božským odsouzením a kterou manipulují neviditelné ničemné duchovní síly. Ježíš byl bohabojný a chápal podstatu věci, a proto zaměřoval svůj celý život na konání Boží vůle. — Hebrejcům 10:7.

10. Jakými způsoby a proč Ježíš sloužil jako světlo světa?

¹⁰ Jakými způsoby a proč tedy Ježíš sloužil jako světlo světa? Věnoval se kázání dobré zprávy o Božím Království. (Lukáš 4:43; Jan 18:37) Vydal svědectví o pravdě, totiž o Jehovově předsevzetí, a tak rovněž oslavil jméno svého nebeského Otce. (Jan 17:4, 6) Jako světlo světa Ježíš dále odhalil náboženské lži, a tím poskytl duchovní osvobození lidem, kteří byli drženi v náboženském otroctví. Ukázal, že je to Satan, kdo neviditelně manipuluje těmi lidmi, kteří mu dovolí, aby je používal. Ježíš také jasně označil díla, jež náleží tmě. (Matouš 15:3–9; Jan 3:19–21; 8:44) Zejména se však prokázal jako světlo světa tím, že položil svůj dokonalý lidský život jako výkupné. Tak otevřel lidem, kteří projevují víru v toto opatření, cestu k tomu, aby mohli dosáhnout odpuštění hříchů, schváleného vztahu k Bohu a aby měli vyhlídku na věčný život, který budou moci získat jako členové Jehovovy univerzální rodiny. (Matouš 20:28; Jan 3:16) A konečně Ježíš po celý život zachovával dokonalou zbožnou oddanost, a tím se zastával Jehovovy svrchovanosti a prokazoval, že Ďábel je lhář. Lidem milujícím spravedlnost tak umožnil věčná dobrodiní. Ale měl být Ježíš jediným nositelem světla?

S pomocí svatého ducha si Pavel uvědomil, co to znamená. Proto rozpoznal, že proroctví u Izajáše 42:6, které se splnilo přímo na Ježíši Kristu, je vlastně také příkazem pro všechny, kteří projevují víru v Krista. A tak, jak uvádějí Skutky 13:47, Pavel citoval z Izajáše a řekl: „Jehova nám. . . uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů, abys byl záchranou až na nejzazší konec země.‘ “