Tito křesťané obnovili svou horlivost, a díky tomu byli k Jehovovu světlu přitahováni další lidé. Zpočátku byli noví příchozí pomazáváni jako další příslušníci Božího Izraele. U Izajáše 60:3 se o nich mluví jako o králích, protože mají být spoludědici s Kristem v Božím nebeském Království. (Zjevení 20:6) Později začal být k Jehovovu světlu přitahován velký zástup jiných ovcí. To jsou „národy“, o nichž se v proroctví mluví.

¹⁰ Dokážete si představit, jakou radost musel Sion pociťovat, když své děti měl zase u sebe? Jehova však Sionu dává další důvody k radosti. Čteme: „V tom čase uvidíš a jistě se rozzáříš a tvé srdce se opravdu zatřese a rozšíří, protože k tobě zamíří bohatství moře; jmění národů, to k tobě přijde.“ (Izajáš 60:5) V souladu s těmito prorockými slovy proudí od 30. let dvacátého století k Sionu zástupy křesťanů s pozemskou nadějí. Vycházejí z „moře“ lidstva odcizeného Bohu a představují jmění národů. Jsou to „žádoucí věci všech národů“. (Ageus 2:7; Izajáš 57:20) Povšimněme si také, že tyto „žádoucí věci“ nepřicházejí sloužit Jehovovi tak, jak každý sám uzná za vhodné. Ne, přispívají ke kráse Sionu tím, že přicházejí uctívat Jehovu se svými pomazanými bratry a stávají se s nimi „jedním stádem jednoho pastýře“. (Jan 10:16)