Stáli pevně při nacistickém pronásledování

SVĚDKOVÉ Jehovovi si v nacistickém Německu nebojácně udrželi svou ryzost. Tím se naprosto odlišovali od postoje, který zaujaly církve křesťanstva. O tom se zmiňuje profesor historie John Weiss ve své knize Ideology of Death (Ideologie smrti). Napsal:

„V roce 1934 evangelická církev tvrdila, že nacisty musí ‚luteráni vítat‘ a že ‚Pánubohu‘ musí být vzdány díky za to, že dal Německu ‚zbožného a důvěryhodného nejvyššího vládce‘. . . . Jeden protestantský biskup napsal svým duchovním: ‚[Hitlera] nám poslal Bůh.‘ “ Profesor Weiss pokračuje: „Metodistická církev v Německu . . . souhlasila s biskupem Dibeliusem, že Hitler zachránil Německo před hrozící bolševickou revolucí a přinesl pokoj a stabilitu. . . . Mormonská církev svým stoupencům oznámila, že stavět se proti Hitlerovi by bylo porušením mormonských zákonů.“ Profesor nakonec dodal: „Katolíkům bylo řečeno, že jejich svatou povinností je poslouchat nový stát; to nebylo odvoláno ani tehdy, když se kněží dozvěděli o zvěrstvech, která nacisté páchali ve východní Evropě.“

A co svědkové Jehovovi? Profesor Weiss poukázal na to, že „jako skupina odporovali nacistům pouze svědkové Jehovovi“. Potom dále uvádí, že tisíce jich byly uvězněny, „ale kterýkoli svědek, který byl poslán do koncentračního tábora, mohl být propuštěn, když podepsal prohlášení, že se vzdává své víry“.

O ryzosti svědků Jehovových profesor Weiss poznamenal: „Jejich příklad demonstruje mimořádnou odhodlanost a hrdinskou sílu, kterou mělo rané křesťanství předtím, než se stalo institucí a zapojilo se do společnosti, což uhasilo touhu žít v ryzosti. Jeden protestantský pastor o svědcích napsal: ‚Ten, kdo jako první povstal proti zuřivosti nacistického démona, nebyly velké církve, ale tito pomlouvaní a vysmívaní lidé, kteří se odvážili na základě své víry klást odpor.‘ “