1. Jak se jmenují dva hlavní babylónští bohové a co je o nich předpověděno?

AŽ BUDE Izrael ve vyhnanství v Babylóně, bude obklopen falešným uctíváním. Za života Izajáše je však Jehovův lid stále ve své zemi a má chrám a kněžstvo. Přesto mnoho příslušníků národa zasvěceného Bohu podlehlo modlářství. Je tedy důležité, aby se Izraelité předem připravili, a tak se babylónských falešných bohů příliš nebáli nebo nebyli v pokušení sloužit jim. Izajáš tedy prorocky mluví o dvou hlavních babylónských bozích a říká: „Bel se sklonil, Nebo se hrbí; jejich modly jsou pro divoká zvířata a domácí zvířata, jejich náklady, zavazadla, jsou břemenem pro unavená zvířata.“ (Izajáš 46:1) Bel je hlavní modlou Chaldejců a Nebo je uctíván jako bůh moudrosti a vzdělanosti. Úcta, kterou těmto dvěma bohům prokazuje mnoho lidí, je patrná ze skutečnosti, že jejich jména jsou součástí řady osobních jmen Babylóňanů, například Belšacar, Nabopalasar, Nebukadnecar a Nebuzaradan.

2. Jakým způsobem je zdůrazněno, že babylónští bohové jsou bezmocní?

² Izajáš říká, že Bel „se sklonil“ a že Nebo „se hrbí“. Tito falešní bohové budou sraženi k zemi. Až Jehova bude vykonávat své rozsudky nad Babylónem, tito bohové nebudou schopni svým ctitelům přijít na pomoc. Dokonce nebudou schopni zachránit ani sami sebe! Bel ani Nebo už v procesích nebudou přenášeni na čestném místě, jako to bylo například během babylónských oslav Nového roku. Ti, kdo je uctívají, je naopak budou muset převézt jako běžné zavazadlo. Místo chvály a zbožňování je čeká posměch a opovržení.

3. (a) Co s Babylóňany otřese? (b) Jak se dnes můžeme poučit z toho, co se stalo babylónským bohům?

³ Babylóňané budou velmi otřeseni, až zjistí, že jejich modly, které tak zbožňovali, jsou pouhým břemenem, jež musí přenést unavená zvířata.

[Obrázky na straně 94]

Babylónští bohové nechrání město před zničením

4. V jakém smyslu se babylónští bohové „shrbí“ a „skloní“?

⁴ Proroctví dále zdůrazňuje naprosté selhání babylónských bohů a pokračuje těmito slovy: „Shrbí se; každý se skloní stejně; prostě nejsou schopni opatřit únik pro břemeno, ale jejich vlastní duše půjde do zajetí.“ (Izajáš 46:2) Zdá se, že babylónští bohové se „shrbí“ a „skloní“, jako by byli zraněni v bitvě nebo jako by byli sešlí věkem. Nedokážou ani nadlehčit náklad, ani opatřit únik obyčejným zvířatům, která je nesou. Měl by jim tedy Jehovův smluvní lid, i když je v zajetí v Babylóně, vzdávat čest? Určitě ne!