Jehojakinův otec Jehojakim byl v područí babylónského krále Nebukadnecara, ale ve třetím roce svého vazalství se proti němu vzbouřil (618 př. n. l.). (2Kr 24:1) To mělo za následek, že Jeruzalém byl obléhán. Výraz „během toho času“ (2Kr 24:10) se možná nevztahuje na krátkou vládu Jehojakinovu, ale obecně na období, do kterého tato vláda spadá. Tak by bylo možné, že obležení začalo za vlády jeho otce Jehojakima, což, jak se zdá, naznačuje Daniel 1:1, 2. Vypadá to, že Jehojakim během tohoto obležení zemřel a na judský trůn nastoupil Jehojakin. Jeho vláda však skončila za pouhé tři měsíce a deset dní, když se roku 617 př. n. l. (podle babylónské kroniky v měsíci adaru) vzdal Nebukadnecarovi. (2Kr 24:11, 12; 2Pa 36:9; Assyrian and Babylonian Chronicles od A. Graysona, 1975, s. 102) Byl vzat do vyhnanství v Babylóně, a tím se splnilo Jehovovo slovo dané skrze Jeremjáše. (Jer 22:24–27; 24:1; 27:19, 20; 29:1, 2) Ostatní členové královské domácnosti, dvorní úředníci, řemeslníci a válečníci byli také vzati do vyhnanství. (2Kr 24:14–16; viz heslo NEBUKADNECAR.)

Zpráva ve 2. Královské 24:12–16 uvádí, že Nebukadnecar vzal tyto zajatce do vyhnanství a také odnesl „všechny poklady Jehovova domu a poklady králova domu“. Zpráva u Daniela 1:1, 2 říká, že do Babylóna byla odnesena jen „část náčiní“. Vysvětlením může být, že poklady, o nichž se zmiňuje Druhá Královská, zahrnovaly zvláště zlaté náčiní, na které se ve zprávě klade důraz, a že jiné náčiní bylo ponecháno. Další možností je, že když se Jeruzalém vzdal babylónskému obležení (ke kterému došlo následkem Jehojakimovy vzpoury proti babylónskému králi), „něco z náčiní Jehovova domu“ bylo odneseno do Babylóna, a krátce nato, když byl do Babylóna odváděn sám Jehojakin, byly odneseny i ostatní ‚žádoucí předměty Jehovova domu‘. Tuto možnost předkládá zpráva ve 2. Paralipomenon 36:6–10. Ze zprávy v knize Paralipomenon se zdá, že Nebukadnecar po úspěšném dobytí Jeruzaléma odešel, ale pak „poslal a přistoupil k tomu, aby [Jehojakina] přivedl do Babylóna s žádoucími předměty Jehovova domu“.

V Danielově zprávě (1:1, 2) se píše, že Nebukadnecar vytáhl proti Jeruzalému, oblehl ho, a Jehojakim a část chrámového náčiní byli vydáni do ruky babylónského krále. Zpráva ve 2. Královské 24:10–15 však popisuje obléhání Jeruzaléma Babylóňany a ukazuje, že nakonec se vzdal a k Babylóňanům vyšel Jehojakimův syn Jehojakin, který vládl pouze tři měsíce a deset dní. Zdá se tedy, že Jehojakim zemřel během obléhání města, snad v jeho počáteční fázi. Proroctví, které Jehova pronesl prostřednictvím Jeremjáše (22:18, 19; 36:30), ukázalo, že Jehojakim nebude pohřben náležitým způsobem; jeho mrtvé tělo mělo ležet bez povšimnutí za jeruzalémskými branami a měl na ně působit žár za dne a mráz za noci. Jak ale byl Jehojakim ‚vydán do Nebukadnecarovy ruky‘ (Da 1:2), není řečeno. Je možné to chápat v tom smyslu, že tím, že zemřel během obléhání a že jeho syn potom musel jít do zajetí, připravil Nebukadnecar Jehojakimovy potomky o kralování. Nelze nijak potvrdit židovskou tradici (zaznamenanou Josephem), podle níž Nebukadnecar zabil Jehojakima a přikázal, aby jeho tělo bylo hozeno za jeruzalémské zdi. (Židovské starožitnosti, X, 97 [vi, 3]) Ať už tedy Jehojakim zemřel jakkoli, zdá se, že měděné okovy, kterými chtěl Jehojakima původně spoutat, Nebukadnecar nakonec nepoužil. (2Pa 36:6)