Historické záznamy o Nebukadnecarovi, jež jsou obsaženy v dochovaných klínopisných nápisech, do jisté míry doplňují biblickou zprávu. Uvádějí, že Nabopalasar v 19. roce své vlády shromáždil své vojsko a že totéž učinil i jeho syn Nebukadnecar, tehdejší korunní princ. Obě vojska patrně postupovala nezávisle na sobě, a když se Nabopalasar za měsíc vrátil do Babylóna, Nebukadnecar úspěšně válčil v hornatém území a později se vrátil do Babylóna s velkou kořistí. Ve 21. roce Nabopalasarovy vlády postupoval Nebukadnecar s babylónským vojskem ke Karkemiši, aby se tam utkal s Egypťany. Se svým vojskem tam zvítězil. To se stalo ve čtvrtém roce vlády judského krále Jehojakima (625 př. n. l.). (Jer 46:2)

Nápisy dále ukazují, že když se Nebukadnecar dozvěděl o smrti svého otce, vrátil se do Babylóna a prvního dne měsíce elulu (srpen/září) nastoupil na trůn. V tomto svém nástupním roce se vrátil do Chattu a „v měsíci šebatu [leden/únor, 624 př. n. l.] vzal z Chattu velkou kořist do Babylóna“. (Assyrian and Babylonian Chronicles, A. K. Grayson, 1975, s. 100; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 186.) V roce 624 př. n. l., v prvním oficiálním roce svého kralování, Nebukadnecar opět provedl své vojsko zemí Chattu; dobyl a vyloupil filištínské město Aškalon. (Viz heslo AŠKALON.) Ve druhém, třetím a čtvrtém roce svého kralování podnikal další vojenská tažení do Chattu a patrně ve čtvrtém roce učinil judského krále Jehojakima svým vazalem. (2Kr 24:1) Ve čtvrtém roce Nebukadnecar také vedl svá vojska do Egypta, a v bitvě, k níž došlo, utrpěly obě strany velké ztráty.

Dobytí Jeruzaléma. Později se judský král Jehojakim proti Nebukadnecarovi vzbouřil, a zřejmě proto Babylóňané Jeruzalém oblehli. Zdá se, že během tohoto obležení Jehojakim zemřel a na judský trůn nastoupil jeho syn Jehojakin. Za pouhé tři měsíce a deset dnů však vláda tohoto nového krále skončila, když se Jehojakin (podle Babylónské kroniky v měsíci adaru [únor/březen] během Nebukadnecarova sedmého vládního roku [který končil v nisanu 617 př. n. l.]) Nebukadnecarovi vzdal. Klínopisný nápis (Britské muzeum 21946) uvádí: „Sedmý rok: V měsíci kislevu shromáždil král Akkadu své vojsko a táhl do země Chattu. Utábořil se proti městu Judy a druhého dne měsíce adaru město dobyl (a) (jeho) krále [Jehojakina] zajal. Ve městě dosadil krále podle své vlastní volby [Sedekjáše] (a) přijal velký tribut a přinesl ho do Babylóna.“ (Assyrian and Babylonian Chronicles, A. K. Grayson, 1975, s. 102; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 189; VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 326.)

Celá řada dochovaných Nebukadnecarových klínopisných nápisů se zmiňuje o Nebukadnecarových stavebních projektech, k nimž patřila i stavba chrámů, paláců a zdí. Ve výňatku z jednoho takového nápisu se uvádí:

„Nebukadrecar, král Babylóna, obnovitel Esagily a Ezidy, syn Nabopalasara jsem já. Jako ochranu Esagily, aby se žádný silný nepřítel a ničitel nezmocnil Babylóna, aby se bitevní linie nepřiblížila k Imgur-Belu, hradbu Babylóna, jakou žádný dřívější král předtím neudělal, [jsem udělal já]; u ohrazení Babylóna jsem udělal ohrazení pevnou zdí na východní straně. Vykopal jsem příkop, dosáhl jsem vodní hladiny. Potom jsem viděl, že zeď, kterou kdysi připravil můj otec, je stavba příliš malá. Vybudoval jsem ze živice a cihel mohutnou zeď, která byla nepohnutelná jako hora, a spojil jsem ji se zdí svého otce, položil jsem její základy na ňadrech podsvětí; její vrchol jsem zvedl jako horu. Podél této zdi, abych ji zesílil, jsem postavil třetí, a jako podklad ochranné zdi jsem položil základ z cihel a vybudoval jsem ji na ňadrech podsvětí a položil jsem její základ. Opevnění Esagily a Babylóna jsem zesílil a jméno své vlády jsem založil navždy.“ (Archaeology and the Bible, G. Barton, 1949, s. 478, 479)

Jeden Nebukadnecarův nápis říká: „Pro tvou slávu, ó vznešený MERODAKU, udělal jsem dům . . . Kéž jsou do něho přijaty hojné tributy Králů národů a lidu všeho druhu!“ (Records of the Past: Assyrian and Egyptian Monuments, Londýn, 1875, sv. V, s. 135)