14. Proč má v podobenství o milosrdném Samaritánovi svůj význam to, že Ježíš mluvil o cestě, která vedla „z Jeruzaléma do Jericha“?

¹⁴ Dále si připomeňme podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ježíš začal takto: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého.“ (Lukáš 10:30) Není bezvýznamné, že Ježíš při svém výkladu mluví o cestě, která vedla „z Jeruzaléma do Jericha“. Toto podobenství vyprávěl v Judeji nedaleko Jeruzaléma, a jeho posluchači tedy tuto cestu pravděpodobně znali. O této cestě se vědělo, že je nebezpečná, zejména pro osamělého cestujícího. Vinula se pustou krajinou, ve které na mnoha místech mohli číhat lupiči.

15. Proč nikdo nemohl právem omlouvat lhostejnost kněze a Levity, o nichž pojednává podobenství o milosrdném Samaritánovi?

¹⁵ To, že se Ježíš zmiňuje o cestě „z Jeruzaléma do Jericha“, je pozoruhodné ještě z jiného důvodu. Podle vyprávění šel po cestě nejprve kněz a potom Levita — ale ani jeden z nich se nezastavil, aby zraněnému člověku pomohl. (Lukáš 10:31, 32) Kněží sloužili v jeruzalémském chrámu a Levité jim pomáhali. Mnozí kněží a Levité, pokud nepracovali v chrámu, bydleli v Jerichu, protože to leželo jen 23 kilometrů od Jeruzaléma. Měli tedy nepochybně důvod tudy cestovat. Všimněme si také, že kněz a Levita šli po této cestě „z Jeruzaléma“, tudíž jejich služba v chrámu již skončila.b Nikdo tedy nemohl jejich lhostejnost právem omlouvat slovy: ‚Oni se zraněnému muži vyhnuli, protože vypadal jako mrtvý, a kdyby se dotkli mrtvoly, nemohli by po nějakou dobu sloužit v chrámu.‘ (3. Mojžíšova 21:1; 4. Mojžíšova 19:11, 16)