Větší požehnání prostřednictvím nové smlouvy

„Ježíš . . . je také prostředníkem úměrně lepší smlouvy.“ (HEBREJCŮM 8:6)

1. Kdo se prokázal být ‚semenem ženy‘ a jak mu byla ‚zhmožděna pata‘?

POTOM, co Adam s Evou zhřešili, Jehova vynesl rozsudek nad Satanem, který Evu oklamal, a řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Když byl Ježíš v roce 29 n. l. pokřtěn v řece Jordán, Semeno slíbené v Edenu se konečně objevilo. V roce 33 n. l. Ježíš zemřel na mučednickém kůlu, a tak se část toho dávného proroctví splnila. Satan ‚zhmoždil Semeni patu‘.

2. Jak podle Ježíšových vlastních slov přináší jeho smrt užitek lidstvu?

² Toto zranění sice bylo nesmírně bolestivé, ale naštěstí ne trvalé. Ježíš byl vzkříšen z mrtvých jako nesmrtelný duch a vystoupil ke svému Otci do nebe, kde předložil hodnotu své prolité krve jako „výkupné výměnou za mnohé“. Tak se splnila jeho vlastní slova: „Musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život. Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Matouš 20:28; Jan 3:14–16; Hebrejcům 9:12–14) Ve splnění Ježíšova proroctví má klíčovou úlohu nová smlouva.

Nová smlouva

3. Kdy bylo poprvé vidět, že nová smlouva vstoupila v platnost?

³ Krátce před svou smrtí Ježíš řekl svým následovníkům, že jeho prolitá krev je ‚krví nové smlouvy‘. (Matouš 26:28; Lukáš 22:20) Deset dní po tom, co vystoupil do nebe, bylo vidět, že nová smlouva vstoupila v platnost, protože asi na 120 učedníků shromážděných v jedné horní místnosti v Jeruzalémě byl vylit svatý duch. (Skutky 1:15; 2:1–4) Uvedením těchto 120 učedníků do nové smlouvy se ukázalo, že „dřívější“ smlouva, tedy smlouva Zákona, je nyní zastaralá. (Hebrejcům 8:13)

4. Selhala stará smlouva? Vysvětli to.

⁴ Selhala snad stará smlouva? Rozhodně ne. Je pravda, že byla nyní nahrazena, a tělesný Izrael již proto nebyl Božím zvláštním lidem. (Matouš 23:38) Důvodem však byla neposlušnost Izraelitů a to, že zavrhli Jehovova Pomazaného. (2. Mojžíšova 19:5; Skutky 2:22, 23) Než byl ale Zákon nahrazen, vykonal mnoho. Po staletí poskytoval způsob, jak se přibližovat k Bohu, a chránil před falešným náboženstvím. V mnoha ohledech předstiňoval novou smlouvu a prostřednictvím mnoha obětí ukázal, že lidé naléhavě potřebují vyplacení z hříchu a smrti. Zákon byl skutečně „vychovatelem vedoucím ke Kristu“. (Galaťanům 3:19, 24; Římanům 3:20; 4:15; 5:12; Hebrejcům 10:1, 2) Požehnání slíbené Abrahamovi však mělo být plně uskutečněno prostřednictvím nové smlouvy.

Národy získají požehnání prostřednictvím Abrahamova semene

5, 6. Kdo je v základním duchovním splnění abrahamské smlouvy Abrahamovým Semenem a který národ měl jeho prostřednictvím získat požehnání jako první?

⁵ Jehova slíbil Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:18) Pod starou smlouvou získalo mnoho cizinců mírné povahy požehnání prostřednictvím toho, že byli ve společenství s Izraelem, národem, který byl Abrahamovým semenem. Ve svém základním duchovním splnění však Abrahamovo Semeno byl jediný a dokonalý člověk. Pavel to vysvětlil, když řekl: „Sliby byly proneseny k Abrahamovi a jeho semenu. Neříká: ‚A semenům‘, jako v případě mnoha takových, ale jako v případě jednoho: ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ (Galaťanům 3:16)

⁶ Ano, Ježíš je Abrahamovým Semenem a Jeho prostřednictvím národy obdrží požehnání, které daleko převýší cokoli, co bylo možné v případě tělesného Izraele. Prvním národem, který měl obdržet toto požehnání, byl samotný Izrael. Brzy po Letnicích roku 33 n. l. apoštol Petr řekl skupině Židů: „Jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi praotci, když řekl Abrahamovi: ‚A v tvém semeni budou požehnány všechny rodiny země.‘ Když Bůh vzbudil svého Sluhu, vyslal ho nejprve k vám, aby vám požehnal tím, že každého odvrátí od vašich ničemných skutků.“ (Skutky 3:25, 26)

7. Které národy získaly požehnání prostřednictvím Ježíše, Abrahamova Semene?

⁷ Požehnání bylo brzy poskytnuto také Samaritánům a potom lidem z národů. (Skutky 8:14–17; 10:34–48) Někdy mezi lety 50 a 52 n. l. Pavel napsal křesťanům do Galácie v Malé Asii: „Písmo, které vidělo dopředu, že Bůh prohlásí lidi z národů za spravedlivé díky víře, ohlásilo Abrahamovi předem dobrou zprávu, totiž: ‚Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.‘ Proto ti, kdo lpí na víře, jsou požehnáni spolu s věrným Abrahamem.“ (Galaťanům 3:8, 9; 1. Mojžíšova 12:3) Ačkoli mnozí křesťané v Galácii byli ‚lidmi z národů‘, získali požehnání prostřednictvím Ježíše díky své víře. Co to bylo za požehnání?

8. Co pro křesťany v Pavlově době zahrnovalo požehnání prostřednictvím Abrahamova Semene a kolik osob nakonec obdrží toto požehnání?

⁸ Galatským křesťanům bez ohledu na jejich původ Pavel řekl: „Jestliže patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k slibu.“ (Galaťanům 3:29) Pro tyto Galaťany požehnání prostřednictvím Abrahamova Semene zahrnovalo být účastníky nové smlouvy a také být spoludědici s Ježíšem, být s Ježíšem součástí Abrahamova semene. Nevíme, kolik obyvatel měl starověký Izrael. Víme jen, že jich bylo „jako zrnek písku, jichž je množství u moře“. (1. Královská 4:20) Známe však konečný počet těch, kdo budou s Ježíšem součástí duchovního semene — 144 000. (Zjevení 7:4; 14:1) Těchto 144 000 pochází „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“ a podílejí se na tom, aby se požehnání abrahamské smlouvy dostalo ještě k dalším lidem. (Zjevení 5:9)

Proroctví se splnilo

9. Co to znamená, že ti, kdo jsou v nové smlouvě, mají Jehovův zákon v sobě?

⁹ Když Jeremjáš předpovídal novou smlouvu, napsal: „ ‚Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je Jehovův výrok. ‚Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce.‘ “ (Jeremjáš 31:33) Charakteristickým rysem těch, kdo jsou v nové smlouvě, tedy je, že slouží Jehovovi z lásky. (Jan 13:35; Hebrejcům 1:9) Jehovův zákon mají napsaný do srdce a dychtivě touží konat Jehovovu vůli. Je pravda, že ve starověkém Izraeli někteří věrní jednotlivci Jehovův zákon velmi milovali. (Žalm 119:97) Mnozí však nikoli, a přesto zůstali součástí národa. V nové smlouvě však nemůže zůstat nikdo, kdo nemá Boží zákon napsaný ve svém srdci.

10, 11. Co to znamená, že se Jehova ‚stal Bohem‘ těch, kdo jsou v nové smlouvě, a co to znamená, že ho všichni „budou znát“?

¹⁰ Jehova o účastnících nové smlouvy dále řekl: „Stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“ (Jeremjáš 31:33) Ve starověkém Izraeli mnozí lidé uctívali bohy národů, a přece zůstali Izraelity. Na základě nové smlouvy Jehova stvořil duchovní národ, ‚Boží Izrael‘, kterým byl nahrazen tělesný Izrael. (Galaťanům 6:16; Matouš 21:43; Římanům 9:6–8) Nikdo však nemůže zůstat součástí tohoto nového duchovního národa, pokud přestane uctívat výlučně Jehovu.

¹¹ Jehova také řekl: „Mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich.“ (Jeremjáš 31:34) V Izraeli mnoho lidí Jehovu prostě přehlíželo a v podstatě říkali: „Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné.“ (Sefanjáš 1:12) Částí Božího Izraele však nezůstává nikdo, kdo Jehovu přehlíží nebo znečišťuje čisté uctívání. (Matouš 6:24; Kolosanům 3:5) Duchovní Izraelité jsou ‚lidem, který zná svého Boha‘. (Daniel 11:32) Mají potěšení z toho, že ‚přijímají poznání o jediném pravém Bohu a o Ježíši Kristu‘. (Jan 17:3) Tím, že znají Ježíše, se prohlubuje jejich poznání Boha, protože Ježíš je jedinečný v tom, že je tím, ‚kdo Boha vysvětlil‘. (Jan 1:18; 14:9–11)

12, 13. (a) Na jakém základě Jehova odpouští hříchy těm, kdo jsou v nové smlouvě? (b) V čem je nová smlouva nadřazená staré smlouvě z hlediska odpuštění hříchů?

¹² Nakonec Jehova slíbil: „Odpustím . . . jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremjáš 31:34b) Mojžíšův Zákon obsahoval stovky psaných předpisů a Izraelité byli vybízeni, aby je poslouchali. (5. Mojžíšova 28:1, 2, 15) Všichni, kdo porušili Zákon, předkládali oběti, aby jejich hříchy byly přikryty. (3. Mojžíšova 4:1–7; 16:1–31) Mnozí Židé si začali myslet, že mohou být spravedliví prostřednictvím svých vlastních skutků podle Zákona. Křesťané si však uvědomují, že svými vlastními skutky si nikdy nemohou vysloužit spravedlnost. Nemohou totiž zabránit tomu, aby nehřešili. (Římanům 5:12) Pod novou smlouvou je spravedlivé postavení před Bohem možné pouze na základě Ježíšovy oběti. Takové postavení je však dar, projev nezasloužené laskavosti od Boha. (Římanům 3:20, 23, 24) Jehova od svých služebníků přesto vyžaduje poslušnost. Pavel řekl, že ti, kdo jsou v nové smlouvě, jsou „pod zákonem vůči Kristu“. (1. Korinťanům 9:21)

¹³ I pro křesťany tedy existuje oběť za hřích. Je to ale oběť mnohem cennější než oběti pod smlouvou Zákona. Pavel napsal: „Každý kněz [pod smlouvou Zákona] také zaujímá den co den své místo, aby prokazoval veřejnou službu a často obětoval stejné oběti, protože ty nikdy nejsou schopny úplně odstranit hříchy. Ale [Ježíš] natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy, posadil se po Boží pravici.“ (Hebrejcům 10:11, 12) Jelikož křesťané v nové smlouvě projevují víru v Ježíšovu oběť, Jehova je prohlašuje za spravedlivé, tedy bez hříchu, a proto mohou být pomazáni jako Boží duchovní synové. (Římanům 5:1; 8:33, 34; Hebrejcům 10:14–18) Když se kvůli lidské nedokonalosti přece dopustí hříchu, mohou Jehovu prosit o odpuštění a Jehova jim na základě Ježíšovy oběti odpustí. (1. Jana 2:1, 2) Pokud by se však rozhodli svévolně hřešit, ztratili by své spravedlivé postavení a výsadu být účastníky nové smlouvy. (Hebrejcům 2:2, 3; 6:4–8; 10:26–31)

Stará a nová smlouva

14. Jaká obřízka byla vyžadována (a) pod smlouvou Zákona, (b) pod novou smlouvou?

¹⁴ Muži ve staré smlouvě byli obřezáni na znamení toho, že jsou pod Zákonem. (3. Mojžíšova 12:2, 3; Galaťanům 5:3) Po založení křesťanského sboru měli někteří lidé názor, že nežidovští křesťané by také měli být obřezáni. Apoštolové a starší v Jeruzalémě však pod vedením Božího slova a svatého ducha pochopili, že to není potřeba. (Skutky 15:1, 5, 28, 29) O několik let později Pavel řekl: „Židem totiž není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem.“ (Římanům 2:28, 29) Doslovná obřízka již v Jehovových očích neměla žádnou duchovní hodnotu, a to ani v případě tělesných Židů. Ti, kdo jsou v nové smlouvě, musí mít obřezané srdce, nikoli tělo. Všechny jejich myšlenky, touhy a pohnutky, které se Jehovovi nelíbí nebo jsou v jeho očích nečisté, musí být odříznuty.a Mnoho křesťanů je dnes živoucím svědectvím o moci svatého ducha měnit v tomto ohledu způsob myšlení. (1. Korinťanům 6:9–11; Galaťanům 5:22–24; Efezanům 4:22–24)

15. Co vyplyne ze srovnání tělesného Izraele a Božího Izraele z hlediska královského panování?

¹⁵ Pod smlouvou Zákona byl Králem Izraele Jehova a časem svou svrchovanost projevoval prostřednictvím lidských králů, kteří vládli v Jeruzalémě. (Izajáš 33:22) Jehova je také Králem Božího Izraele, tedy duchovního Izraele, a od roku 33 n. l. panuje prostřednictvím Ježíše Krista, který obdržel ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘. (Matouš 28:18; Efezanům 1:19–23; Kolosanům 1:13, 14) Dnes Boží Izrael uznává Ježíše jako Krále Božího nebeského Království, jež bylo ustaveno v roce 1914. Ježíš je znamenitý Král, dokonce mnohem lepší než Ezekjáš, Josijáš nebo jiní věrní králové starověkého Izraele. (Hebrejcům 1:8, 9; Zjevení 11:15)

16. Jakým kněžstvem je Boží Izrael?

¹⁶ Izrael byl nejen královstvím, ale měl také pomazané kněžstvo. V roce 33 n. l. byl tělesný Izrael nahrazen Božím Izraelem, který se stal Jehovovým ‚sluhou‘, Jehovovými ‚svědky‘. (Izajáš 43:10) Jehovova slova určená Izraeli, která jsou zapsaná u Izajáše 43:21 a ve 2. Mojžíšově 19:5, 6, se od té doby vztahují na Boží duchovní Izrael. Boží nový duchovní národ byl nyní ‚vyvoleným rodem, královským kněžstvem, svatým národem, lidem pro zvláštní vlastnictví‘ a jeho úkolem bylo ‚široko daleko oznamovat Jehovovy znamenitosti‘. (1. Petra 2:9) Všichni v Božím Izraeli, muži i ženy, tvoří kolektivní kněžstvo. (Galaťanům 3:28, 29) Jakožto druhotná část Abrahamova semene nyní říkají: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“ (5. Mojžíšova 32:43) Členové duchovního Izraele, kteří jsou ještě na zemi, tvoří ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) Pouze ve spojení s nimi je možné předkládat Bohu přijatelnou posvátnou službu.

Boží Království — konečné splnění

17. Jaké narození zažívají ti, kdo jsou v nové smlouvě?

¹⁷ Izraelité, kteří se narodili po roce 1513 př. n. l., vstupovali do smlouvy Zákona při svém narození. Ti, koho Jehova přijímá do nové smlouvy, se také musí narodit — v jejich případě jde o duchovní narození. Ježíš se o tom zmínil farizeovi Nikodémovi, když řekl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Těch 120 učedníků o Letnicích roku 33 n. l. bylo prvními nedokonalými lidmi, kteří toto nové narození zažili. Byli prohlášeni za spravedlivé pod novou smlouvou a obdrželi svatého ducha jako ‚závdavek‘ svého královského dědictví. (Efezanům 1:14) ‚Narodili se z ducha‘ a stali se adoptivními Božími syny. Tím se také stali Ježíšovými bratry a ‚spoludědici s Kristem‘. (Jan 3:6; Římanům 8:16, 17) Díky tomu, že se ‚narodili znovu‘, se před nimi otevřely nádherné vyhlídky.

18. Jaké nádherné vyhlídky se otevírají před znovu narozenými účastníky nové smlouvy?

¹⁸ Když Ježíš zprostředkovával novou smlouvu, uzavřel se svými následovníky ještě další smlouvu: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království.“ (Lukáš 22:29) Tato smlouva o Království připravila cestu pro splnění pozoruhodného vidění, které je zaznamenáno v Danielovi 7:13, 14, 22, 27. Daniel viděl, jak „někdo podobný synu člověka“ dostal královskou autoritu od ‚Prastarého na dny‘, Jehovy Boha. Potom Daniel viděl, že „svatí vzali do vlastnictví království“. Ježíš je ten „někdo podobný synu člověka“, který obdržel nebeské Království od Jehovy Boha v roce 1914. Ježíšovi duchem pomazaní učedníci jsou ti „svatí“, kteří s ním toto Království sdílejí. (1. Tesaloničanům 2:12) Jak?

19, 20. (a) Jaké konečné a slavné splnění Jehovova slibu daného Abrahamovi čeká na ty, kdo jsou v nové smlouvě? (b) Jakou další otázkou je potřeba se zabývat?

¹⁹ Stejně jako Ježíš jsou tito pomazaní po své smrti vzkříšeni z mrtvých jako nesmrtelní duchovní tvorové, aby v nebi sloužili s Ježíšem jako králové a kněží. (1. Korinťanům 15:50–53; Zjevení 20:4, 6) To je úžasná naděje! „Mají kralovat nad zemí“, a ne pouze nad Kanaánem. (Zjevení 5:10) A ‚vezmou do vlastnictví brány svých nepřátel‘? (1. Mojžíšova 22:17) Ano, a to rozhodným způsobem, až budou svědky toho, jak bude zničena nepřátelská náboženská nevěstka, Velký Babylón, a až se tito vzkříšení pomazaní budou podílet s Ježíšem na pasení národů „železnou holí“ a na rozdrcení Satanovy hlavy. Budou tak mít podíl na splnění závěrečného rysu proroctví z 1. Mojžíšovy 3:15. (Zjevení 2:26, 27; 17:14; 18:20, 21; Římanům 16:20)

²⁰ Přesto si můžeme položit otázku: Týká se abrahamská smlouva a nová smlouva pouze těchto 144 000 věrných duší? Ne. Jak uvidíme v následujícím článku, ještě další lidé, kteří nejsou přímými účastníky těchto smluv, získají jejich prostřednictvím požehnání.

Jiné ovce a nová smlouva

„Cizince, . . . všechny, kdo dodržují sabat, aby jej neznesvěcovali, a chápou se mé smlouvy, ty také přivedu ke své svaté hoře.“ (IZAJÁŠ 56:6, 7)

1. (a) Co je podle Janova vidění dokončeno v době, kdy jsou zadržovány větry Jehovova soudu? (b) Jaký pozoruhodný zástup Jan viděl?

VE ČTVRTÉM vidění v knize Zjevení apoštol Jan viděl, jak jsou zadržovány ničivé větry Jehovova soudu, dokud nebude dokončeno zapečeťování všech členů ‚Božího Izraele‘. Ti jako první získají požehnání prostřednictvím Ježíše, prvotní části Abrahamova semene. (Galaťanům 6:16; 1. Mojžíšova 22:18; Zjevení 7:1–4) V témže vidění Jan viděl „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, jak . . . volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ (Zjevení 7:9, 10) Voláním „za záchranu vděčíme . . . Beránkovi“ členové velkého zástupu ukazují, že i oni mají požehnání prostřednictvím Abrahamova Semene.

2. Kdy se velký zástup objevil a jaká je jeho totožnost?

² Tento velký zástup byl rozpoznán v roce 1935 a dnes má více než pět milionů členů. Mají přežít velké soužení, a proto budou odděleni pro věčný život, až Ježíš oddělí „ovce“ od „kozlů“. Křesťané z velkého zástupu jsou mezi ‚jinými ovcemi‘ z Ježíšova podobenství o ovčincích. Doufají, že budou žít navždy na rajské zemi. (Matouš 25:31–46; Jan 10:16; Zjevení 21:3, 4)

3. Jak se pomazaní křesťané a jiné ovce liší z hlediska nové smlouvy?

³ Pro 144 000 je požehnání abrahamské smlouvy poskytováno prostřednictvím nové smlouvy. Jakožto účastníci této smlouvy se dostávají ‚pod nezaslouženou laskavost‘ a ‚pod zákon vůči Kristu‘. (Římanům 6:15; 1. Korinťanům 9:21) Proto pouze 144 000 členů Božího Izraele oprávněně přijímá symboly při Památné slavnosti na připomínku Ježíšovy smrti a pouze s nimi Ježíš uzavřel smlouvu o Království. (Lukáš 22:19, 20, 29) Členové velkého zástupu nejsou účastníky nové smlouvy. Jsou však ve společenství s Božím Izraelem a žijí s jeho členy v jejich ‚zemi‘. (Izajáš 66:8) Je proto rozumné říci, že i členové velkého zástupu se dostali pod Jehovovu nezaslouženou laskavost a pod zákon vůči Kristu. I když nejsou účastníky nové smlouvy, mají z ní prospěch.

‚Cizinci‘ a ‚Boží Izrael‘

4, 5. (a) Jaká skupina měla podle Izajáše sloužit Jehovovi? (b) Jak se Izajáš 56:6, 7 splňuje na velkém zástupu?

⁴ Prorok Izajáš napsal: „Cizince, kteří se připojili k Jehovovi, aby mu sloužili a milovali Jehovovo jméno, aby se stali jeho sluhy, všechny, kdo dodržují sabat, aby jej neznesvěcovali, a chápou se mé smlouvy, ty také přivedu ke své svaté hoře a rozradostním je uvnitř svého domu modlitby. Jejich celé zápalné obětní dary a jejich oběti budou k přijetí na mém oltáři.“ (Izajáš 56:6, 7) V Izraeli to znamenalo, že ‚cizinci‘, tedy Neizraelité, uctívali Jehovu — milovali jeho jméno, poslouchali pokyny smlouvy Zákona, dodržovali Sabat a předkládali oběti v chrámu, Božím ‚domě modlitby‘. (Matouš 21:13)

⁵ ‚Cizinci, kteří se připojili k Jehovovi‘, dnes tvoří velký zástup. Slouží Jehovovi ve spojení s Božím Izraelem. (Zecharjáš 8:23) Předkládají tytéž přijatelné oběti jako Boží Izrael. (Hebrejcům 13:15, 16) Uctívají Boha v jeho duchovním chrámu, v jeho ‚domě modlitby‘. (Srovnej Zjevení 7:15.) Dodržují týdenní Sabat? Ani pomazaní, ani jiné ovce k tomu nedostali příkaz. (Kolosanům 2:16, 17) Pavel však napsal pomazaným hebrejským křesťanům: „Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek. Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.“ (Hebrejcům 4:9, 10) Tito Hebrejci vešli do tohoto ‚sabatního odpočinku‘, když se podřídili „Boží spravedlnosti“ a když odpočinuli od snahy ospravedlnit se skutky Zákona. (Římanům 10:3, 4) Pomazaní křesťané z pohanů se těší ze stejného odpočinku tím, že se podřizují Jehovově spravedlnosti. Velký zástup se k nim v tomto odpočinku připojuje.

6. Jak se dnes jiné ovce chápou nové smlouvy?

⁶ Jiné ovce se také chápou nové smlouvy, jako se cizinci ve starověku chápali smlouvy Zákona. Jakým způsobem? Ne tím, že by se tito lidé stali účastníky nové smlouvy, ale tím, že se podřizují zákonům, které jsou s ní spojeny, a tím, že mají prospěch z jejích opatření. (Srovnej Jeremjáše 31:33, 34.) Jiné ovce, stejně jako jejich pomazaní společníci, mají Jehovův zákon napsaný ‚ve svém srdci‘. Hluboce milují a dodržují Jehovova přikázání a zásady. (Žalm 37:31; 119:97) Podobně jako pomazaní křesťané i oni znají Jehovu. (Jan 17:3) A co obřízka? Asi 1 500 let před uzavřením nové smlouvy Mojžíš naléhavě vybízel Izraelity: „Obřežte předkožku svého srdce.“ (5. Mojžíšova 10:16; Jeremjáš 4:4) Povinná obřízka těla sice pominula společně se Zákonem, ale pomazaní i jiné ovce musí ‚obřezat‘ své srdce. (Kolosanům 2:11) A na základě prolité Ježíšovy ‚krve smlouvy‘ Jehova také odpouští jiným ovcím jejich provinění. (Matouš 26:28; 1. Jana 1:9; 2:2) Bůh je nepřijímá za vlastní jako duchovní syny, jako je to v případě 144 000. Bůh je však prohlašuje za spravedlivé a to v tom smyslu, jako byl Abraham prohlášen za spravedlivého jakožto Boží přítel. (Matouš 25:46; Římanům 4:2, 3; Jakub 2:23)

7. Jaká vyhlídka se dnes otevírá před jinými ovcemi, které jsou prohlášeny za spravedlivé tak jako Abraham?

⁷ Členové 144 000 jsou prohlášeni za spravedlivé a tím se jim otevírá cesta k naději, že budou vládnout s Ježíšem v nebeském Království. (Římanům 8:16, 17; Galaťanům 2:16) Když jsou prohlášeni za spravedlivé jako Boží přátelé ti lidé, kteří patří k jiným ovcím, umožňuje jim to, aby měli naději na věčný život na rajské zemi — buď tak, že jakožto členové velkého zástupu přežijí Armagedon, nebo na základě „vzkříšení spravedlivých“. (Skutky 24:15) Mít takovou naději a být přítelem Svrchovaného Panovníka, být „hostem v [jeho] stanu“, je jedinečná výsada! (Žalm 15:1, 2) Ano, prostřednictvím Ježíše, Abrahamova Semene, získávají pomazaní i jiné ovce nádherné požehnání.

Větší Den smíření

8. Co bylo předstíněno oběťmi, které se pod Zákonem přinášely v Den smíření?

⁸ Když Pavel pojednával o nové smlouvě, připomněl svým čtenářům výroční Den smíření pod smlouvou Zákona. V ten den se předkládaly oddělené oběti — jedna za kněžský kmen Levi a druhá za dvanáct nekněžských kmenů. Již dlouho se to vysvětluje tak, že to předstiňuje Ježíšovu velkou oběť, z níž budou mít prospěch jak 144 000 s nebeskou nadějí, tak i miliony těch, kdo mají pozemskou naději.a Pavel ukázal, že ve splnění tohoto předobrazu je prospěch z Ježíšovy oběti poskytován prostřednictvím většího Dne smíření pod novou smlouvou. Ježíš jakožto Velekněz tohoto většího dne dal svůj dokonalý život jako usmiřující oběť, aby obdržel „věčné osvobození“ pro lidi. (Hebrejcům 9:11–24)

9. Čeho se mohli hebrejští křesťané chopit díky tomu, že byli v nové smlouvě?

⁹ Mnozí hebrejští křesťané z prvního století byli stále „horliví pro [mojžíšský] Zákon“. (Skutky 21:20) Bylo tedy vhodné, že jim Pavel připomněl: „[Ježíš] je tedy prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo byli povoláni, obdrželi slib věčného dědictví, protože nastala smrt pro jejich propuštění výkupným z přestupků pod dřívější smlouvou.“ (Hebrejcům 9:15) Nová smlouva osvobodila hebrejské křesťany ze staré smlouvy, která odhalovala jejich hříšnost. Díky nové smlouvě se mohli chopit ‚slibu věčného nebeského dědictví‘.

10. Za co pomazaní a jiné ovce děkují Bohu?

¹⁰ Každý, kdo „projevuje víru v Syna“, bude mít prospěch z výkupní oběti. (Jan 3:16, 36) Pavel řekl: „Kristus [byl] obětován jednou provždy, aby nesl hříchy mnohých; a až se objeví podruhé, bude to odděleně od hříchu a k záchraně pro ty, kdo ho s opravdovostí očekávají.“ (Hebrejcům 9:28) K lidem, kteří dnes s opravdovostí očekávají Ježíše, patří dosud žijící pomazaní křesťané z Božího Izraele a také miliony těch, kdo tvoří velký zástup a kdo také mají naději na věčné dědictví. Obě třídy děkují Bohu za novou smlouvu a za životodárné požehnání, které s ní je spojeno. K němu patří i větší Den smíření a služba Velekněze Ježíše v nebeské Nejsvětější.

Hojnost práce v posvátné službě

11. Co s radostí dělají pomazaní a jiné ovce, když mají prostřednictvím Ježíšovy oběti očištěné svědomí?

¹¹ Ve svém dopise Hebrejcům Pavel zdůraznil nadřazenou hodnotu Ježíšovy oběti v uspořádání nové smlouvy v porovnání s oběťmi za hřích pod starou smlouvou. (Hebrejcům 9:13–15) Ježíšova lepší oběť může ‚očistit naše svědomí od mrtvých skutků, abychom prokazovali posvátnou službu živému Bohu‘. V případě hebrejských křesťanů patřily k ‚mrtvým skutkům‘ ‚přestupky pod dřívější smlouvou‘. Pro křesťany dnes patří k ‚mrtvým skutkům‘ hříchy, kterých se dopustili v minulosti, z nichž pak činili pokání, a Bůh jim je odpustil. (1. Korinťanům 6:9–11) Pomazaní křesťané s očištěným svědomím prokazují „posvátnou službu živému Bohu“. Totéž dělá velký zástup. Prostřednictvím ‚Beránkovy krve‘ očistili své svědomí a jsou v Božím velkém duchovním chrámu, kde Bohu prokazují „dnem i nocí posvátnou službu“. (Zjevení 7:14, 15)

12. Jak dáme najevo, že máme ‚plnou jistotu víry‘?

¹² Pavel navíc řekl: „Přibližujme se s pravým srdcem v plné jistotě víry, když máme své srdce očištěno pokropením od ničemného svědomí a své tělo vykoupáno čistou vodou.“ (Hebrejcům 10:22) Jak můžeme dát najevo, že máme ‚plnou jistotu víry‘? Pavel naléhavě vybízel hebrejské křesťany: „Pevně se bez kolísání držme veřejného prohlašování své [nebeské] naděje, protože je věrný ten, kdo dal slib. A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:23–25) Jestliže je naše víra živá, ani my nebudeme ‚opouštět své shromažďování‘. Budeme s potěšením podněcovat své bratry, a necháme se podněcovat jimi, k lásce a znamenitým skutkům a budeme se navzájem posilovat pro životně důležité dílo — veřejné prohlašování své naděje, ať je pozemská, nebo nebeská. (Jan 13:35)

‚Věčná smlouva‘

13, 14. V jakých ohledech je nová smlouva věčná?

¹³ Co se stane, až se splní nebeská naděje těch posledních ze 144 000? Přestane nová smlouva platit? V té době již na zemi nebude žádný člen Božího Izraele. Všichni účastníci smlouvy budou s Ježíšem „v království [jeho] Otce“. (Matouš 26:29) Pamatujme však na Pavlova slova v jeho dopise Hebrejcům: „Bůh pokoje . . . přivedl z mrtvých velkého pastýře ovcí s krví věčné smlouvy.“ (Hebrejcům 13:20; Izajáš 55:3) V jakém smyslu je nová smlouva věčná?

¹⁴ Za prvé, na rozdíl od smlouvy Zákona nebude nikdy nahrazena. Za druhé, výsledky jejího působení jsou trvalé, stejně jako je trvalé Ježíšovo kralování. (Srovnej Lukáše 1:33 s 1. Korinťanům 15:27, 28.) Nebeské Království má v Jehovově záměru trvalé místo. (Zjevení 22:5) A za třetí, jiné ovce budou mít z nové smlouvy i nadále prospěch. Během Kristova Tisíciletého panování budou věrní lidé stále ‚prokazovat Jehovovi dnem i nocí posvátnou službu v jeho chrámu‘ tak jako nyní. Jehova nebude připomínat jejich minulé hříchy, které byly odpuštěny na základě Kristovy ‚krve smlouvy‘. Dále se budou těšit ze spravedlivého postavení jako Jehovovi přátelé, a Jehovův zákon bude stále zapsán v jejich srdci.

15. Popiš Jehovův vztah k jeho pozemským ctitelům v novém světě.

¹⁵ Bude pak Jehova moci o těchto lidských služebnících říci: ‚Jsem jejich Bůh a oni jsou můj lid‘? Ano. „Bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi.“ (Zjevení 21:3) Stanou se ‚táborem svatých‘, pozemskými představiteli ‚milovaného města‘ — nebeské nevěsty Ježíše Krista. (Zjevení 14:1; 20:9; 21:2) To vše bude možné díky jejich víře v Ježíšovu prolitou „krev smlouvy“ a díky podřízenosti nebeským králům a kněžím, kteří, když byli na zemi, tvořili Boží Izrael. (Zjevení 5:10)

16. (a) Jaké vyhlídky mají ti, kdo budou vzkříšeni k životu na zemi? (b) Jaké požehnání přijde na konci tisíce let?

¹⁶ A co mrtví, kteří budou vzkříšeni k životu na zemi? (Jan 5:28, 29) I oni budou pozváni, aby ‚si žehnali‘ prostřednictvím Ježíše, Abrahamova Semene. (1. Mojžíšova 22:18) I oni budou muset milovat Jehovovo jméno, sloužit Bohu, předkládat mu přijatelné oběti a prokazovat mu posvátnou službu v jeho domě modlitby. Ti, kdo to budou dělat, vejdou do Božího odpočinku. (Izajáš 56:6, 7) Prostřednictvím služby Ježíše Krista a jeho 144 000 spolukněží budou na konci tisíce let všichni věrní přivedeni k lidské dokonalosti. Nebudou pouze prohlášeni za spravedlivé jako Boží přátelé, oni budou spravedliví. ‚Ožijí‘, budou plně osvobozeni od hříchu a smrti, které zdědili od Adama. (Zjevení 20:5; 22:2) To bude nádherné požehnání! Z našeho dnešního pohledu se zdá, že pak bude kněžská služba Ježíše a 144 000 dokončena. Požehnání většího Dne smíření bude plně uplatněno. Potom Ježíš „předá království svému Bohu a Otci“. (1. Korinťanům 15:24) Přijde závěrečná zkouška lidstva a pak budou Satan a jeho démoni navždy zničeni. (Zjevení 20:7, 10)

17. K čemu by měl být každý z nás rozhodnut vzhledem k radosti, která nás čeká?

¹⁷ Bude mít ‚věčná smlouva‘ vůbec ještě nějakou úlohu v nádherné době, která pak nastane? Není naší věcí, abychom se k tomu vyjadřovali. To, co Jehova doposud zjevil, nám nyní stačí. A je to něco úžasného. Jen si to představte — věčný život v rámci ‚nových nebes a nové země‘. (2. Petra 3:13) Kéž nic neoslabí naši touhu zdědit tento slib. Nemusí být snadné zůstat pevný. Pavel řekl: „Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ (Hebrejcům 10:36) Pamatujme však na to, že jakýkoli problém, který musíme překonat, a jakýkoli odpor, kterému musíme čelit, ztrácí na závažnosti ve srovnání s radostí, která nás čeká. (2. Korinťanům 4:17) Kéž tedy nikdo z nás není ‚takový, že by se odtahoval ke zničení‘. Kéž se naopak prokážeme jako „takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu“. (Hebrejcům 10:39) Kéž všichni máme plnou důvěru v Jehovu, Boha, který uzavírá smlouvy k věčnému požehnání každého z nás.