9. Co nemnoho křesťanů, kteří zasvětili život Bohu, dělá, a k jakému zamyšlení by nás tyto skutečnosti měly vést?

⁹ Zdá se, že v některých částech světa nemnoho křesťanů zasvěcených Bohu svinuje plachty své lodi víry. Jejich loď sice stále ještě pluje, ale místo aby se v pevné víře rychle pohybovala vpřed, zvolili tito křesťané ‚výletní tempo‘. Naděje na „brzký příchod ráje“ některé křesťany dříve podněcovala, aby vynakládali značné úsilí na získání života v ráji — horlivě se podíleli na kazatelském díle a pravidelně se účastnili všech shromáždění a sjezdů. Nyní si však myslí, že naplnění jejich nadějí je mnohem dál, než předpokládali, a proto se už nechtějí tolik namáhat. Svědčí o tom skutečnost, že se v menší míře podílejí na službě, nepravidelně se účastní shromáždění a jsou ochotni vynechat některé části programu na krajských a oblastních sjezdech. Jiní křesťané věnují stále více času zábavě a snaze dosáhnout pohodlí v hmotném ohledu. Tyto skutečnosti nás vedou k zamyšlení nad otázkou, co by ve shodě s tím, že jsme se zasvětili Jehovovi, mělo být v našem životě hnací silou. Měla by být naše horlivost ve službě pro Jehovu podmíněna nadějí na „brzký příchod ráje“?

Pohání nás láska a svatý duch

13, 14. (a) Proč kotva naděje sama o sobě nestačí? (b) Co by mělo být hnací silou ve službě pro Jehovu a proč?

¹³ Ale křesťan, kterého ke službě pro Jehovu podněcuje pouze naděje na věčný život na rajské zemi, nebude postupovat vpřed směrem k novému světu. V jeho životě sice zůstává stabilizujícím činitelem kotva naděje, ale k naději a k víře musí jako hnací sílu přidat lásku. Tuto skutečnost Pavel zdůraznil slovy: „Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ (1. Korinťanům 13:13)

¹⁴ Silou, která nás podněcuje, abychom Jehovovi prokazovali posvátnou službu, by měla být upřímná láska k němu, jež je odezvou na jeho nezměrnou lásku k nám. Apoštol Jan napsal: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život. Pokud jde o nás, my milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:8, 9, 19) Jsme-li Jehovovi vděční, neměli bychom mít v prvé řadě starost o svou záchranu, ale o to, abychom byli svědky posvěcení Jehovova svatého jména a ospravedlnění jeho oprávněné svrchovanosti.

15. Jak naše láska k Jehovovi souvisí s otázkou jeho svrchovanosti?

¹⁵ Jehova chce, abychom mu sloužili proto, že milujeme jej, a nejenom ráj. Biblická encyklopedie Hlubší pochopení Písmaa uvádí: „Jehova je hrdý na to, že jak jeho svrchovanost, tak i podpora, kterou jeho svrchovanosti poskytují tvorové, jež stvořil, jsou založeny v první řadě na lásce. Touží pouze po těch, kdo k této svrchovanosti mají lásku proto, že Bůh má opravdu znamenité vlastnosti, a proto, že jeho svrchovanost je spravedlivá. Touží také po těch, kdo Božímu svrchovanému panství dávají přednost před každým jiným panstvím. (1Ko 2:9) Místo aby se snažili být nezávislí, rozhodli se, že se raději podrobí Boží svrchovanosti. Znají totiž Boha a jeho lásku, smysl pro právo a moudrost a uvědomují si, že tyto Boží vlastnosti značně převyšují jejich vlastní lásku, smysl pro právo a moudrost. (Ža 84:10, 11)“ (Svazek 1, strany 1082 a 1083)