Dobré poselství je oznamováno v „polynéském městě“ na Novém Zélandu

„NEJVĚTŠÍ polynéské město světa“. Tak se začalo říkat novozélandské metropoli, Aucklandu. Proč? Nejen proto, že je domovem místních novozélandských Polynésanů, Maorů, ale také proto, že tam žijí desetitisíce jiných Polynésanů. V nedávných letech emigrovali ze Západní Samoy, Cookových ostrovů, Tongy, Niue a dalších tichomořských ostrovů. Nyní je na Novém Zélandu více Maorů z Cookových ostrovů, než na celém souostroví Cookových ostrovů. Podobné je to s obyvateli Aucklandu, pocházejícími z Niue. Počtem totiž značně převyšují obyvatelstvo Niue.

Přesto, že se tito tichomořští ostrované přestěhovali do Aucklandu převážně z ekonomických důvodů, mají také jiné potřeby, které musí být uspokojeny. Pro tyto lidi, kteří v podstatě chovají lásku k Bibli, je důležitá jejich duchovní potřeba. (Matouš 5:3) Svědkové Jehovovi si to uvědomují a vynakládají na Novém Zélandu značné úsilí, aby se mezi těmito ostrovany oznamovalo „dobré poselství o království“. (Matouš 24:14) Co již bylo v této věci učiněno a jak ostrované reagovali?

Samojci dělají pokroky

Názor ostrovanů na duchovní věci nám osvětlí poznámka jednoho misionáře na Samoji. „Když se na Novém Zélandu s někým poprvé setkáte, je zvykem vyptat se ho na jeho světské zaměstnání,“ vysvětluje. „Na Samoji se první otázka obyčejně týká náboženské příslušnosti.“ Nepřekvapuje proto, že dva samojsky mluvící sbory svědků Jehovových v Aucklandu rostou mnohem rychleji než průměrný sbor na Novém Zélandu.

První samojský sbor byl v Aucklandu založen roku 1977. Bůh dával vzrůst, a tak byl o sedm let později vytvořen druhý. (Srovnej 1. Korinťanům 3:6.) V těchto dvou sborech je celkem 154 zvěstovatelů Království, z nichž je 12 činných ve službě plným časem. O nedělích se v sálech království účastní biblického shromáždění v průměru 275 lidí.

Samojští bratři a sestry berou svou víru vážně. To je patrné z horlivosti a rozhodnosti, s jakou konají dílo zvěstování Království a činění učedníků. (Matouš 28:19, 20) Můžeme to pozorovat na následující zkušenosti jedné samojské sestry:

Při službě dům od domu potkala tato sestra ženu, která projevila nad všemi náboženstvími opovržení pro jejich pokrytectví a zabouchla dveře. Sestra byla omráčená a zklamaná a přemýšlela, co dělat. ‚Nemohu odejít a nechat ji, aby si myslela, že svědkové Jehovovi jsou pokrytci,‘ uvažovala. Rozhodla se, že tam nechá krátký dopis. „Stručně jsem vysvětlila biblické podklady pro svou činnost a zeptala jsem se, zda by mi věnovala čas, abych jí mohla vysvětlit, jakou naději nabízí Bible. Připojila jsem též své telefonní číslo.“

Sestra potom pokračovala ve své službě a navštívila další domy. Když postupně došla ke čtvrtému domu, vyřídili jí telefonický vzkaz, že se má vrátit k té ženě, která jí předtím rozzlobeně bouchla dveřmi. „Žena se omluvila za svou původní reakci,“ vypráví sestra, „a projevila ocenění za krátký dopis, který jsem zanechala. Následoval plodný rozhovor a bylo zahájeno domácí biblické studium.“

Je také potěšující vidět obětavého misionářského ducha některých samojských svědků. Jeden bratr se přestěhoval se svou rodinou v roce 1981 z Aucklandu do Wellingtonu, aby pomohl malé skupině, která tam pracovala mezi samojským obyvatelstvem. Jedenáct zvěstovatelů Království bylo tehdy zárodkem, který vyrostl ve sbor se 47 členy. „Odměna daleko převážila oběti,“ říká tento bratr. Nedávno dal i se svou rodinou odpověď na ‚makedonské volání‘ a odstěhoval se zpět na Západní Samou. (Skutky 16:9, 10) Také jiní se vrátili do míst, kde původně bydleli, a ujali se služby jako zvláštní průkopníci, misionáři, nebo pracovníci bételu.

Odezva obyvatel z Niue

Kazatelská práce postupuje kupředu mezi niuejským obyvatelstvem v Aucklandu. Cestující dozorce podal tuto zprávu: „Ve službě dům od domu býváme, podle místního zvyku, zváni dovnitř. Po ruce je obyčejně rodinná Bible, a rozmlouvat o ní se nepovažuje za nic neobvyklého.“

Nyní je v Aucklandu velmi činný niuejský sbor. Během loňské návštěvy cestujícího dozorce mělo 76 zvěstovatelů Království, spojených s tímto sborem, příležitost přivítat 127 lidí na nedělní biblické přednášce. A mezi bratry a sestrami panuje vynikající duch.

„Na návštěvu se pohlíží jako na zvláštní týden povzbuzení pro všechny,“ poznamenává cestující dozorce. „Každé jídlo je sborovou událostí. Jsou to příležitosti k podávání niuejských specialit, jako například takihi (pokrm z papáje, tara [tropická kořenová zelenina] a kokosového krému v banánových listech), pitako (bochník z tara, banánů a tapioky) a punu povi (konzerva soleného hovězího), které se někdy žertovně říká ostrovanský biftek.“

Publikace v polynéských jazycích

K uspokojení duchovních potřeb polynéského obyvatelstva v Aucklandu i jinde učinila Společnost Strážná věž opatření pro vydávání několika biblických publikací v polynéských jazycích. Strážná věž se například vydává dvakrát měsíčně v rarotongštině, neboli maorštině obyvatel Cookových ostrovů. Niuejská Strážná věž, která vychází jednou měsíčně, se také těší úspěchu. Náklad Strážné věže v rarotongštině a niue činí nyní v každém z těchto jazyků asi 1 000 výtisků a asi 900 výtisků v samojštině je nyní rozšiřováno na Novém Zélandu.

Kromě Strážné věže jsou také k dispozici některé knihy a brožury v různých polynéských jazycích. V roce 1989 byla vydána kniha Pravda, která vede k věčnému životu v niuejském jazyce. Je to první kniha v tomto jazyce, která poskytuje porozumění základním biblickým naukám. Mezi obyvatelstvem Cookových ostrovů, které mluví místní maorštinou, neboli rarotongštinou, je obzvláště působivá kniha Můžeš žít navždy v pozemském ráji, vydaná v tomto jazyce. Prakticky všechna domácí biblická studia jsou vedena za pomoci této knihy. Jeden starší podotýká: „O její účinnosti jako učební pomůcky svědčí to, s jakou pohotovostí se zájemci začínají účastnit sborových shromáždění.“

Navíc kromě běžného šíření publikací dveře ode dveří rozšiřuje Jehovův lid množství literatury způsobem, kterému by se dalo říkat služba na bleším trhu. V důsledku populační exploze, která vypukla v Aucklandu mezi Polynésany v posledních letech, se nenadále objevily velké trhy s dočasnými stánky, které se specializují na potraviny a řemesla, která jsou typická pro tichomořské ostrovy. V sobotu ráno může na takový trh přijít i 25 000 lidí. Svědkové moudře využívají této příležitosti, chodí na takové trhy a hovoří o Božím království se stánkaři i nakupujícími.

Svědkové Jehovovi mohli prostřednictvím své služby hojně zasévat semena Království a rozšířit velké množství Biblí a literatury mezi polynéským obyvatelstvem. Odbočka Společnosti Strážná věž podala zprávu, že během služebního roku 1990 bylo z tiskárny vyexpedováno 23 928 kusů literatury v polynéských jazycích.

Radují se u společného duchovního stolu

Polynéští svědkové si jsou vědomi svých duchovních potřeb, a proto kladou výrazně na přední místo svou účast na týdenních křesťanských shromážděních v sálech království a na sjezdech. (Hebrejcům 10:23–25) Na oblastním sjezdu „Božské právo“, který se konal v prosinci 1988 v Aucklandu, byly uspořádány oddělené programy v samojštině, niue a maorštině Cookových ostrovů. Vyvrcholením samojského programu byla dobře nazkoušená a nadšeně předvedená biblická dramatizace. V Aucklandu žijící svědkové z Niue a z Cookových ostrovů projevili křesťanskou pohostinnost tím, že návštěvníkům, kteří přicestovali ze svých domovských ostrovů, sloužili jako laskaví hostitelé. Sjezd se stal příležitostí k hostině a radování u Jehovova duchovního stolu. Na sjezdu „čistý jazyk“ v roce 1990 v Aucklandu byl v samojské části vrcholný počet 503 návštěvníků.

Kladný ohlas na poselství o Království jasně dokazuje, že lidé z polynéských ostrovů jižního Tichomoří ‚čekají na Jehovův zákon‘. (Srovnej Izajáše 42:4, 12.) A oni se pak také radostně účastní oznamování dobrého poselství v „polynéském městě“ na Novém Zélandu.