Jak bys měl odpovídat

NĚKTERÉ otázky se podobají ledovým krám. Jejich hlavní část je skryta pod hladinou. Podstata problému je tedy často důležitější než otázka sama.

Je možné, že tazatel dychtivě očekává odpověď. Avšak k tomu, abys věděl, jak odpovědět, je asi také potřeba rozpoznat, kolik toho máš říci a z jakého hlediska máš k věci přistupovat. (Jan 16:12) Jak Ježíš ukázal svým apoštolům, někdy se člověk možná ptá na informace, na které nemá právo nebo které pro něj ve skutečnosti nebudou užitečné. (Sk. 1:6, 7)

Písmo nám radí: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol. 4:6) Než tedy odpovíme, musíme uvažovat nejen o tom, co řekneme, ale také jak to řekneme.

Rozpoznej názor tazatele

Saduceové se snažili chytit Ježíše do pasti otázkou týkající se vzkříšení ženy, která byla několikrát vdaná. Ježíš však věděl, že tito muži ve skutečnosti ve vzkříšení nevěří. Ve své odpovědi se tedy k jejich otázce vyjádřil tak, že se dotkl i mylného názoru, z něhož otázka vycházela. Ježíš jim pomocí mistrovské argumentace a známé biblické zprávy ukázal něco, o čem nikdy předtím neuvažovali — jasný doklad toho, že Bůh mrtvé opravdu vzkřísí. Odpověď, kterou Ježíš dal, jeho odpůrce tak ohromila, že se báli položit mu ještě nějakou další otázku. (Luk. 20:27–40)

Chceš-li vědět, jak bys měl odpovědět, musíš podobně rozpoznat názory a zájmy těch, kdo se tě dotazují. Například některý spolužák nebo spolupracovník se tě třeba zeptá, proč neslavíš Vánoce. Proč se ptá? Opravdu ho zajímá důvod, nebo je jen zvědavý, zda se smíš nějak pobavit? Abys to zjistil, snad se budeš muset zeptat, co tu otázku vyvolalo. Pak podle toho odpověz. Také bys této příležitosti mohl využít k tomu, abys ukázal, jak nás uplatňování biblických pokynů chrání před těmi stránkami tohoto svátku, které jsou pro lidi skličující a jsou břemenem.

Představ si, že jsi pozván, abys o svědcích Jehovových mluvil před skupinou studentů. Studenti mají po tvém proslovu možnost klást jakékoli otázky. Jestliže se zdá, že jejich otázky jsou upřímné a přímočaré, potom snad bude nejlepší odpovědět jednoduše a přímo. Pokud se však v otázkách zrcadlí předsudky veřejnosti, mohlo by být lepší, aby ses, dříve než odpovíš, stručně vyjádřil o tom, co může formovat všeobecně rozšířené názory na tuto problematiku a proč svědkové Jehovovi dávají přednost biblickým měřítkům. Často bývá užitečné, díváme-li se na takové otázky ne jako na výzvy ke konfrontaci — i když snad takovým způsobem byly položeny —, ale jako na něco, co posluchače zajímá. V odpovědi máš pak příležitost, abys rozšířil „zorné pole“ svých posluchačů, dal jim přesné informace a vysvětlil biblický základ našich náboženských názorů.

Tazatelův názor na Písmo

Když se rozhoduješ, jak odpovíš, možná budeš muset vzít v úvahu také to, jaký má tazatel názor na Svaté Písmo. Právě to udělal Ježíš, když se ho saduceové ptali na otázku týkající se vzkříšení. Ježíš věděl, že přijímají pouze Mojžíšovy spisy, a proto rozmlouval o zprávě obsažené v Pentateuchu, a v úvodu své odpovědi řekl: „Ale že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš.“ (Luk. 20:37) Snad i ty zjistíš, že je výhodné citovat takové úseky Bible, které tvůj posluchač přijímá a které dobře zná.

Co když ale tvůj posluchač nepovažuje Bibli za autoritu? Všimni si, jak postupoval apoštol Pavel ve své řeči na Areopagu, která je zaznamenána ve Skutcích 17:22–31. Podělil se s druhými lidmi o biblické pravdy, aniž přitom Bibli přímo citoval. Když je to nutné, můžeš postupovat stejně. Někde se snad o Bibli přímo zmíníš až po několika rozhovorech. Až zavedeš řeč na Bibli, možná bude moudré, abys nejprve jednoduše uvedl několik důvodů, proč stojí za to o ní uvažovat, než abys hned rozhodně prohlásil, že je to Boží slovo. Tvým cílem by mělo být vydat jasné svědectví o Božím záměru a dát posluchači příležitost, aby časem sám poznal, co Bible říká. Bible je mnohem přesvědčivější než cokoli, co bychom snad řekli my sami. (Hebr. 4:12)

„Vždy s milostivostí“

Je zcela na místě, že služebníkům Jehovy — který je sám milostivý — je řečeno, aby jejich řeč byla ‚vždy s milostivostí, okořeněna solí‘. (Kol. 4:6; 2. Mojž. 34:6) To znamená, že bychom měli mluvit laskavě, i když se může zdát, že si to posluchač nezaslouží. Naše řeč by měla být příjemná, ne drsná nebo netaktní.

Mnozí lidé čelí ohromnému tlaku a denně jsou vystaveni slovnímu napadání. Když takové lidi navštívíme, možná s námi budou mluvit hrubě. Jak bychom na to měli reagovat? Bible říká: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek.“ Taková odpověď může obměkčit také toho, kdo zastává opačný názor. (Přísl. 15:1; 25:15) Pokud s lidmi, kteří se denně setkávají s hrubostí, mluvíme způsobem a tónem, v nichž se zračí laskavost, může to na ně zapůsobit natolik, že budou naslouchat dobré zprávě, kterou jim přinášíme.

Nejde nám o to, abychom se přeli s těmi, kdo neprojevují žádnou úctu k pravdě. Chceme naopak rozmlouvat z Písma s lidmi, kteří jsou k tomu ochotni. Bez ohledu na to, do jaké situace se dostaneme, máme stále na paměti, že bychom měli odpovídat laskavě a s přesvědčením, že drahocenné Boží sliby jsou spolehlivé. (1. Tes. 1:5)