Po 90minutovém sestupu se Alvin ustálil ve vodorovné poloze těsně u dna oceánu a posádka rozsvítila reflektory. Pokud by se vědci domnívali, že jsou na jiné planetě, bylo by to pochopitelné. Na mořském dně, kde se teplota vody blíží k bodu mrazu, se ve světle reflektorů objevilo mnoho míhajících se horkých pramenů. Blízko těchto pramenů se objevilo něco ještě pozoruhodnějšího — celá společenství naprosto neznámých živých tvorů. O dva roky později vědci na palubě Alvinu objevili na Východopacifickém hřbetu u mexického pobřeží horké sopouchy, které vyvrhovaly chuchvalce černé hmoty, a dostaly název černé komíny. Některé vytvořily tajuplné komíny, jež byly až 9 metrů vysoké. V tomto místě bylo nalezeno mnoho stejných živočichů jako v Galapážském příkopu. V následujícím článku se blíže podíváme na tyto podivuhodné formy života a na svět ohromujících extrémů, který je jejich domovem.

Oáza z toxinů

Středooceánské hřbety, které se vinou kolem celé planety, jsou v důsledku svého velmi nestálého vulkanického charakteru posety proudy lávy a hydrotermálními sopouchy. Sopouchy chrlí z nitra země toxickou, velmi horkou směs vody a minerálů, jež jsou v ní rozpuštěny. Je však úžasné, že tato nehostinná říše, která je navíc pod tlakem stokrát větším, než jaký je na hladině moře, neodpuzuje život, ale naopak ho přitahuje — a to v hojné míře. Ke stovkám druhů, které zde žijí, patří bakterie, mlži zévy, které mohou být až třicet centimetrů dlouhé, a co je velmi zvláštní — houštiny rournatců s rudými konci, jež jsou opatřeny chapadélky. Rournatci jsou pevně přichyceni k mořskému dnu a dosahují skoro dvoumetrové výšky.

Když jsou tito živočichové vyneseni na povrch, jsou cítit jako zkažená vejce. Zápach nepochází z hniloby, ale ze sirovodíku, což je odporně páchnoucí a vysoce jedovatá sloučenina, která se v termálních sopouších vyskytuje ve velké míře. Voda v sopouchu má také vysokou kyselost a obsahuje řadu kovů, například měď, hořčík, železo a zinek. V tomto prostředí, které lze přirovnat ke skládce toxického odpadu, však rournatci a další živočichové nejenže neživoří, ale velmi dobře se jim tam daří. Jak to? Abychom to pochopili, podívejme se blíže na rournatce.

Živá záhada

Při zkoumání rournatců biologové zjistili, že tito živočichové jsou živou záhadou. Nemají žádná ústa ani žádné trávicí ústrojí. Vzniká tedy otázka, jak jedí a jak potravu vstřebávají. Potom přišlo šokující vysvětlení: Tito červi mají červenou krev — ne pouze tekutinu podobnou krvi, ale skutečnou krev bohatou na hemoglobin —, která cirkuluje v jejich těle a v zakončení podobném vějířku.

Záhada se prohloubila, když biologové prozkoumali splasklý vak, který je v rournatcově těle. Vak obsahoval bakteriální kulturu a na každý gram jeho tkáně připadlo asi deset miliard bakterií. V roce 1980 vytvořila jedna studentka biologie teorii, že rournatci používají k životu symbiózu, což je uspořádání, kdy dva druhy spolupracují k vzájemnému prospěchu. Výzkum její teorii potvrdil, když se prokázalo, že rournatec jako hostitel živí bakterie a ty zase živí rournatce.

Vějířky rournatce podobně jako žábry shromažďují složky, jako je kyslík a uhlík, které bakterie potřebují k vyrábění potravy. Vějířky se nevlní přímo v horké vodě sopouchu — to by byla sebevražda —, ale v místě, kde se tato voda mísí s okolní mořskou vodou, jejíž teplota se blíží k bodu mrazu. Zmíněný proces výroby potravy pochopitelně vyžaduje energii. Zdrojem energie k vytváření potravy na zemském povrchu a také v horní části oceánu je slunce, protože působí růst vegetace. Avšak do této propastné hloubky, kde žijí rournatci, žádné sluneční světlo nepronikne.

Energie z nitra země

Stvořitel důmyslně zařídil, že nezbytná energie přichází z nitra země prostřednictvím hydrotermálních sopouchů a té odporně páchnoucí sloučeniny, kterou je sirovodík. Ten je „slunečním světlem“ komunity kolem sopouchu — poskytuje energii, kterou bakterie potřebují k vytváření potravy, zatímco bakterie jsou pro sopouchovou komunitu „rostlinami“, protože jsou na úplném začátku sopouchového potravinového řetězce.a

Kvůli tomu, aby se na hemoglobin v krvi rournatce mohly navázat všechny chemické látky, které bakterie potřebují, jsou tyto molekuly hemoglobinu třicetkrát větší než u lidí. Krví se tyto chemické látky dostávají k hladovým bakteriím a ty zase vytvářejí potravu pro rournatce.

Život v sopouchu — aglomerace živých organismů

Opravdu, žádný tvor v sopouchu by neměl být o hladu, protože bakterie zde pokrývají prakticky všechno — a někdy je to vrstva o tloušťce mnoha centimetrů. Dokonce i v teplých vírech nad sopouchy se bakterie někdy shromažďují v podobě velkých shluků a tvoří tak vlastně živou polévku. Stejně jako rournatci i někteří další živočichové žijí s bakteriemi v symbióze, kdežto jiní se těmito mikroorganismy živí přímo. Sopouchové komunity jsou skutečně tak produktivní a tak aktivní, že je lze srovnat se solnými bažinami, tropickými deštnými pralesy a korálovými mělčinami.

V blízkosti sopouchů již bylo zjištěno asi 300 nových druhů. Patří mezi ně bílí mlži zévy a slávky (ve světě věčné tmy je pigment zbytečný), chobotnice a nenasytní bílí krabi, kteří si pochutnávají na jemných vějířcích rournatců. Ti mají pro ochranu pohotový reflex a vějířky okamžitě zatáhnou dovnitř do bezpečí.

K dalším tvorům žijícím u sopouchu patří mořští pavouci, plži, kreveta druhu Chorocaris vandoverae, přílipky, klanonožci, úhořovité ryby, které se sunou po povrchu pokrytém bakteriemi a sírou, a další menší druhy rournatců a jim podobných červů. Patří k nim červi Alvinella pompejana a špagetovití žaludovci. Tito žaludovci připomínají hrst bílých špaget pohozenou na skále. Červi Alvinella pompejana jsou zvláštní tím, že dokážou snést teploty nad 80 °C. Vysoké teploty dokážou pochopitelně snést i bakterie, které tyto červy pokrývají.b

Záhadné světlo

V roce 1985 byli vědci překvapeni, když blízko sopouchu nalezli krevety, které mají dva orgány podobné očím, jež obsahují světločivé chemické látky, ale nemají čočky. První, co člověka pochopitelně napadne, je — co by asi tato zvířata mohla v naprosté tmě vidět? Aby to vědci zjistili, použili vysoce citlivý digitální fotoaparát, jaký se používá na fotografování nejasných hvězd. Zaměřili ho na sopouch, vypnuli všechna světla a udělali snímek.

Výsledek byl úžasný. Vědecká pracovnice Cindy Lee Van Doverová říká, že v místě, kde proud horké vody opouštěl komín, bylo na obrazovce vidět „výrazné, zcela jasné záření s ostře ohraničenými okraji“. Využívají krevety toto záhadné světlo, které lidským zrakem nelze vidět? Ať je to jakkoli, objev tohoto záření v hydrotermálním sopouchu „otevírá zcela novou oblast výzkumu,“ dodává Cindy Lee Van Doverová.

Největší a nejmenší

Nedávno se zjistilo, že ve vrstvě mořského dna, která je bohatá na metan, žijí největší bakterie, jaké věda zná. Tito giganti, kteří byli objeveni v roce 1997, vypadají jako šňůrka korálků a jsou 100 až 200krát větší než průměrné bakterie. Jsou to také velcí jedlíci, po kterých v sedimentu nezůstane ani stopa toxických sulfidů, takže tam potom mohou žít i jiní mořští tvorové.

To, co by mohly být nejmenší živé organismy na zemi, bylo nalezeno také v moři, ale tentokrát pět kilometrů pod mořským dnem. Objev, k němuž došlo na západ od Austrálie, popisuje zpráva v novinách The New York Times jako „natolik bizarní, že vyvolal ohnivou mezinárodní diskusi“. Problém spočívá hlavně v tom, zda entity, kterým se říká nanobi — protože jejich velikost se měří v nanometrech neboli miliardtinách metru —, jsou, nebo nejsou živé organismy. Vypadají jako houby, jsou zhruba stejné velikosti jako viry, mají DNA a zdá se, že se rychle množí a tvoří husté kolonie.

Vzhledem k tomu, že je nyní odhalováno tolik forem života, jsou mnozí vědci přesvědčeni, že celkové množství mikrobiálního života, jenž je skryt ve vrchní části zemské kůry, možná daleko přesahuje celkové množství forem života na celém povrchu země. Tyto objevy způsobily revoluci ve vědeckém způsobu myšlení. Jeden vědec řekl: „V posledních několika letech přestaly v mikrobiologii platit základní teze. Došlo k novým zásadním objevům. Je to v podstatě nový vědní obor.“

Tyto nesmírně hluboké objevy nás navíc učí něco, co přesahuje rámec vědy. Bible to výstižně vyjadřuje slovy: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí.“ (Římanům 1:20) Bůh má například velký zájem o čistotu. Je to patrné na bakteriích a dalších mořských tvorech, kteří pomáhají odstraňovat mnoho potenciálních jedů vycházejících z nitra země a z rozkládající se hmoty, která se na dně usazuje z horních vrstev oceánu. Bůh se zjevně zajímá o zdraví této planety a o zdraví všeho živého na ní. Jak uvidíme v následujícím článku, tento rys Stvořitelovy osobnosti je zárukou nádherné budoucnosti pro všechen život na zemi.

[Poznámky pod čarou]