Olympijské ideály v krizi

KDYŽ baron Pierre de Coubertin navrhoval obnovení olympijských her, vytyčil některé vznešené ideály. V mottu novodobých olympijských her, jež se přisuzuje Coubertinovi, se totiž říká: „To nejdůležitější na olympijských hrách není vyhrát, ale zúčastnit se. . . . Hlavní věc není dobýt vítězství, ale čestně zápolit.“

Coubertin byl přesvědčen, že zdravým soutěžením by si mohli lidé vytvářet kvalitní charakter a zlepšovat zdravý úsudek a mohlo by to podporovat poctivé jednání. Baron dokonce mluvil o sportu jako o určitém druhu náboženství. Domníval se, že olympiáda může lidi naučit, aby žili v míru.

V roce 1937, kdy Coubertin zemřel, však všechny naděje v tomto směru pohasly. Již jednou se kvůli první světové válce hry nekonaly a v době Coubertinovy smrti se napětí ve světě stupňovalo k dalšímu velkému konfliktu. Dnes jsou však olympijské ideály v daleko hlubší krizi. Proč?

Olympiáda a doping

K tomu, aby se sportovci dostali mezi závodnickou špičku, používají již desítky let doping, a této pohromě se nevyhnuly ani olympijské hry. Nyní, 25 let potom, co byla zavedena údajně přísná kontrola dopingu, je používání zakázaných látek u olympioniků stále problémem.

Někteří sportovci začali užívat anabolické steroidy, aby získali určitou převahu. Jiní používají stimulační látky. Mezi sprintery a sportovci, kteří se věnují silovým sportům, jsou populární lidské růstové hormony, protože po intenzivním výkonu jim pomáhají rychle obnovit síly a protože zvětšují svalovou sílu. Mnozí běžci na dlouhé tratě, plavci a běžkaři zase dávají přednost geneticky upravenému erytropoetinu, protože stimuluje tvorbu červených krvinek, a tak zvyšuje vytrvalost.

Je tedy pochopitelné, proč doktor Robert Voy, který pro olympijský výbor Spojených států dříve dělal antidopingovou kontrolu, nazýval sportovce „chodící laboratoří“. Tento lékař dodává: „Pro vědce, chemiky a neetické lékaře se olympiáda stala jakousi testovací dílnou.“ A jak je to s antidopingovou kontrolou? Doktor Donald Catlin, který je ředitelem laboratoře na testování léků ve Spojených státech, říká: „Rafinovaný sportovec, který chce brát tyto látky, přejde na ty, které nemůžeme prokázat.“

Úplatkářství a korupce

Vzhledem k tomu, že možnost pořádat olympijské hry může mít jen málo měst, některá z nich se nezastaví před ničím, aby si hry zajistila. Téměř před dvěma lety vznikl kolem Mezinárodního olympijského výboru (MOV) skandál. Když Salt Lake City dostalo možnost uspořádat v roce 2002 zimní olympijské hry, byli někteří členové MOV obviněni, že během konkursu přijali úplatek ve výši až 400 000 dolarů, což zpochybnilo etické zásady těch, kdo se na výběru místa podíleli.

Města ucházející se o možnost pořádat olympijské hry nabízejí štědré dary těm, kdo místo konání her vybírají, a v tomto směru je hranice mezi pohostinností a zjevným podplácením často nejasná. Do skandálu se Salt Lake City bylo zapleteno 20 členů MOV a šest jich bylo nakonec z výboru vyloučeno. V případě her, které proběhnou v roce 2000 v Austrálii, se všechny pokusy zachovat zdání čestnosti rozplynuly, když prezident australského olympijského výboru připustil: „[Tuto možnost] jsme nezískali díky kráse města a sportovním zařízením, ale museli jsme pro to něco udělat my sami.“

Skepsi také podporuje extravagantní způsob života některých dlouhodobých členů MOV. Tommy Keller, který před nedávnou dobou stál v čele Mezinárodní veslařské federace, jednou řekl, že podle jeho názoru někteří čelní představitelé sportu pokládají olympiádu za prostředek, jak „uspokojit svou osobní pýchu“. Dodal, že hnací silou se zdá být „honba za penězi a uspokojení osobní ctižádosti“.

Intenzivní obchodování

Nikdo nemůže popřít, že olympiáda znamená velké peníze. Obvykle je spojena se značnou sledovaností televize a s výnosnými reklamními bloky, takže sponzorování olympijských her se stává obrovským marketingovým nástrojem.

Vezměme si například olympiádu v roce 1988, kdy devět nadnárodních společností zaplatilo MOV za celosvětová marketingová práva celkem přes sto milionů dolarů. Při letních olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 představoval čistý zisk z prodeje těchto práv celkem čtyři sta milionů dolarů. A do toho nejsou započítána vysílací práva televize. Za vysílací práva na olympijských hrách v letech 2000 až 2008 zaplatila jedna americká televizní síť více než tři a půl miliardy dolarů a objevila se zpráva týkající se 11 sponzorů z různých částí světa, totiž že každý z nich bude muset během čtyřletého období zaplatit osmdesát čtyři milionů dolarů. Někteří lidé proto vyjadřují názor, že olympiáda sice kdysi byla symbolem lidské ušlechtilosti, ale dnes jsou tyto hry především příležitostí vydělat peníze, a tedy symbolem lidské chamtivosti.

Kde se stala chyba?

Někteří odborníci říkají, že ke krizi olympiády vedl vývoj dvou klíčových událostí počátkem 80. let. První bylo rozhodnutí dát jednotlivým mezinárodním sportovním federacím právo, aby vybíraly sportovce, kteří se olympiády zúčastní. Zatímco MOV kdysi stanovil, že účastnit se mohou pouze amatérští sportovci, federace začaly povolovat účast na olympijských hrách v daných disciplínách i profesionálům. Profesionální sportovci však do sportu vnesli profesionální postoje. Pouhé ‚čestné zápolení‘ nevynáší žádné dolary, a tak se zanedlouho vítězství stalo vším. Není tedy divu, že se tím podpořilo i používání dopingu.

Vývoj druhé klíčové události nastal v roce 1983, kdy se MOV snažil využít to, co jejich odborník na marketing označil jako „nejhodnotnější dosud nevyužitý symbol na světě“ — totiž olympijské kruhy. Tím se posílila atmosféra bezuzdné komercializace a stala se obchodní značkou olympiády. Jason Zengerle uvedl: „Přes všechny ty řeči, že olympiáda podporuje mír a spojuje lidi z celého světa. . ., se v podstatě neliší od . . . jakékoli jiné okázalé sportovní podívané.“ Znamená to tedy, že ideály olympijského hnutí jsou nedosažitelné?

Jak dosáhnout olympijských ideálů

DOBRÁ vůle, bratrství, pokoj mezi národy — kdo by takové vznešené ideály neschvaloval? Obnovitel olympijských her baron Pierre de Coubertin byl přesvědčen, že hry potlačí rivalitu mezi národy, protože budou prosazovat velkou úctu k soupeři bez ohledu na jeho rasu, náboženství či pohlaví. Domníval se, že „lepší svět lze vytvořit pouze z lepších lidí“. Může však sport opravdu přinést světu mír? Pokud bychom to posuzovali podle minulosti, museli bychom říci, že ne.

Při podporování pravého pokoje má sice sport určitý význam, ale klíčové je biblické vzdělání. Biblické zásady totiž mohou vytvářet ‚lepší lidi‘, o jakých se zmínil Coubertin. Uvažujme o některých biblických textech, jež podporují pokoj mezi lidmi, kteří je uplatňují, bez ohledu na to, jaké národnosti tito lidé jsou.

„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35)

„Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:18)

„Pokud k tomu ... máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem.“ (Galaťanům 6:10)

„Nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené.“ (Filipanům 2:3)

„Tělesné cvičení je ... prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Timoteovi 4:8)

Jsou ideály vytyčené v těchto biblických textech skutečně účinné? Uvažujte o tom, co se stalo v Mnichově v Německu. V roce 1974, přesně dva roky potom, co v tomto městě probíhaly olympijské hry, které byly narušeny terorismem a vražděním, měli na Olympijském stadionu mezinárodní sjezd svědkové Jehovovi. Kromě jiných se ho účastnila i skupina lidí z Řecka a z Turecka — ze zemí, které proti sobě bojovaly. Během téhož léta se totiž oddíly Řeků a Turků dostaly do konfliktu o Kypr. Ovlivnilo to nějak křesťany, kteří se účastnili tohoto sjezdu? Ne! Bylo velmi dojemné vidět, jak se Řekové a Turci objímají a říkají si bratře a sestro.

Svědkové Jehovovi jsou na celém světě známi tím, že mají mezi sebou pokojné vztahy a nebrání jim v tom národní, etnické ani kmenové přehrady. Netvrdí samozřejmě, že se jim podařilo dokonale dosáhnout ideálu celosvětové jednoty a spolupráce. Podobně jako kdokoli jiný, i oni musí tvrdě pracovat na tom, aby jednali podle rady křesťanského apoštola Pavla: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost.“ (Kolosanům 3:9, 10) Jsou však pevně přesvědčeni, že když lidé budou jednat podle biblických zásad, pomůže jim to ‚hledat pokoj a usilovat o něj‘. (1. Petra 3:11)

Navzdory vznešeným ideálům olympiáda u mnoha lidí odhalila to nejhorší, co v nich je. Boží mocné Slovo naproti tomu rozvíjí v lidech to nejlepší a podporuje dobrou vůli a pokoj mezi národy.