Všechny božsky zjevené?

MOHL by Boží duch, kterým byla inspirována svatá Bible, stát také za jinými knihami, jež někteří lidé považují za svaté? (2. Timoteovi 3:16) Tuto otázku si položil italský časopis (La Civiltà Cattolica), který vydávají jezuité „pod dohledem [vatikánského] ministerstva zahraničních věcí“, a je tedy v katolických kruzích považován za autoritu.

„Bůh prostřednictvím působení svatého Ducha roztrousil semena Slova dokonce i do některých svatých knih nežidovského a nekřesťanského původu,“ uvedl časopis jezuitů. „Svaté“ knihy — třeba zoroastrovská Avesta či konfuciánské Čtyři knihy — byly podle jezuitů napsány „ne bez nějakého zvláštního vlivu svatého Ducha, a proto do jisté míry obsahují ‚božské zjevení‘.“

Článek však věc dále vysvětlil. „Ne celé takové svaté knihy obsahují Boží slovo,“ což bylo doplněno výrokem, že lidé, kteří tyto knihy napsali, mohli „trpět vlivem polyteistického prostředí nebo filozofického ovzduší,“ v němž žili a působili. Marco Politi, který se jako dopisovatel italských novin La Repubblica zaměřuje na záležitosti Vatikánu, uvedl, že tento přístup „otevírá možnosti nových vztahů mezi katolickou církví a velkými, tradičními náboženstvími, což by bylo dříve nemyslitelné“. Údajně se tak vrací nálada pro různá setkání příslušníků odlišných náboženství za účelem modlitby — jako například v roce 1986 v Assisi —, která silně prosazuje Jan Pavel II.

Jehova není Bohem nepořádku a zmatku. (1. Korinťanům 14:33) Nemůžeme tedy oprávněně dojít k závěru, že jeho svatý duch, neboli činná síla, mohl inspirovat byť i jen malou část jakýchkoli knih, které nejsou v plném souladu s Božím slovem, Biblí. Křesťanský apoštol Pavel nepovzbuzoval k ničemu, co by připomínalo ekumenismus mezi rozdílnými „náboženskými tradicemi“, ale naopak psal, že je ‚jedna naděje, jeden Pán, jedna víra, jeden křest‘. (Efezanům 4:4, 5)

Tato ‚jedna naděje‘ závisí na tom, zda člověk uvěří v Ježíše Krista. Bible výstižně říká: „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“ (Skutky 4:12) Žádná jiná „svatá kniha“ nemluví o Ježíšovi jako o ústřední postavě při uskutečňování Božích záměrů. Jaké láskyplné opatření pro záchranu Jehova Bůh poskytl, poznáme jedině tehdy, když za Boží slovo přijmeme Bibli. (Jan 17:3; 1. Tesaloničanům 2:13)