1. Egypt. Triáda Hórus, Osiris, Isis; 2. tisíciletí př. n. l.

2. Babylón. Triáda Ištar, Sin, Šamaš; 2. tisíciletí př. n. .

3. Palmyra. Triáda Měsíční bůh, Pán nebes, Sluneční bůh; asi 1. století n. l.

4. Indie. Trojjediné hindské božstvo; asi 7. století n. l.

5. Kambodža. Trojjediné buddhistické božstvo; asi 12. století n. l.

Co jej ovlivnilo

V CELÉM starověkém světě už od dob Babylónie bylo běžné uctívání pohanských bohů, kteří byli seskupeni do trojic neboli triád. Vliv toho byl patrný i v Egyptě, Řecku a Římě ve staletích před Kristem i po Kristu. A po smrti apoštolů začaly takové pohanské názory pronikat do křesťanství.

Historik Will Durant poznamenal: „Křesťanství pohanství nezničilo; přijalo je za vlastní. . . Z Egypta přišly představy o božské trojici.“ A Siegfried Morenz v knize Egyptské náboženství poznamenává: „Trojicí se velmi zabývali egyptští teologové. . . Tři bohové se spojují a jedná se s nimi jako s jednou bytostí, která je oslovována v jednotném čísle. Tak má duchovní síla egyptského náboženství přímou spojitost s křesťanskou teologií.“

Proto duchovní, kteří žili v Alexandrii na konci třetího a na začátku čtvrtého století, například Athanasios, zrcadlili tento vliv, když formulovali myšlenky, které vedly k trojici. Jejich vlastní vliv se pak šířil dál, takže Morenz považuje „alexandrijskou teologii za zprostředkovatelku mezi egyptským náboženským dědictvím a křesťanstvím“.

V předmluvě k Dějinám křesťanství od Edwarda Gibbona čteme: „Jestliže bylo pohanství křesťanstvím přemoženo, pak je stejně pravdivé, že křesťanství bylo pohanstvím pokaženo. Čistý deismus raných křesťanů. . . byl římskou církví změněn v nesrozumitelné dogma o trojici. Mnohé pohanské poučky vymyšlené Egypťany a idealizované Platónem byly zachovány jako hodnověrné.“

Slovník náboženského poznání říká, že trojice je podle názoru mnohých „hniloba vypůjčená z pohanských náboženství a naroubovaná na křesťanskou víru“. A Pohanství v našem křesťanství prohlašuje: „Původ [trojice] je naprosto pohanský.“

Proto napsal James Hastings v Encyklopedii náboženství a etiky: „V indickém náboženství například se setkáváme s trojicí Brahma, Šiva a Višnu, a v egyptském náboženství s trojicí Osiris, Isis a Horus. . . Pohled na Boha jako na trojici nenacházíme jen v historických náboženstvích. Je možné si připomenout zejména novoplatónský názor na Svrchovanou a Nejzazší Skutečnost,“ která je „představována jako trojice“. Co má společného s trojicí řecký filozof Platón?

Platonismus

SOUDÍ se, že Platón žil v letech 428 až 347 před Kristem. Nevyučoval sice trojici v nynější podobě, ale jeho filozofie k ní otevřela cestu. Později vznikla filozofická hnutí, jež zahrnovala víru v trojici a tak byla ovlivněna Platónovými představami o Bohu a přírodě.

Francouzský Nouveau Dictionnaire Universel (Nový univerzální slovník) říká o Platónově vlivu: „Platónská trojice, sama pouhé přebudování starších trojic, které pocházejí od ranějších národů, se zdá být racionální filozofickou trojicí atributů, z níž se zrodily tři hypostáze neboli božské osoby, o nichž vyučují křesťanské církve. . . Pojetí božské trojice tohoto řeckého filozofa. . . lze nalézt ve všech starověkých [pohanských] náboženstvích.“

Nová Schaff–Herzogova encyklopedie náboženského poznání (angl.) poukazuje na vliv této řecké filozofie: „Učení o Logovi a trojici dostalo svou podobu od řeckých Otců, kteří. . . byli velmi ovlivněni, přímo či nepřímo, platónskou filozofií. . . Nelze popřít, že odtud se do církve vplížily omyly a zkreslení.“

Církev prvních tří století říká: „Nauka o trojici se utvářela postupně a poměrně pozdě; . . . pocházela ze zdrojů zcela cizích židovským a křesťanským Písmům; . . . vyrostla a byla naroubována na křesťanství rukama Platónem ovlivněných Otců.“

Na konci třetího století n. l. se „křesťanství“ a nová platónská filozofie nerozlučně spojily. Jak říká Adolf Harnack v Nárysu dějin dogmatu (angl.), církevní učení „pevně zakořenilo v půdě helénismu [pohanského řeckého myšlení]. Tím se stalo většině křesťanů záhadou.“

Církev tvrdila, že se její nové učení zakládá na Bibli. Ale Harnack říká: „Ve skutečnosti ve svém středu legalizovala helénské spekulace, pověrčivé názory a zvyky pohanských náboženských mystérií.“

Andrews Norton říká o trojici v knize Uvedení důvodů (angl.): „Historii této nauky můžeme sledovat a její zdroj objevit ne v křesťanském zjevení, ale v platónské filozofii. . . Trojice není nauka Krista a jeho apoštolů, ale výmysl školy pozdějších platoniků.“

[Rámeček na straně 9]

„Triáda velkých bohů“

Mnoho staletí před Kristovou dobou existovaly triády neboli trojice bohů ve starověké Babylónii a Asýrii. Francouzská „Laroussova encyklopedie mytologie“ si všímá jedné takové trojice v mezopotámské oblasti: „Vesmír byl rozdělen na tři části a každá se stala říší jednoho boha. Anuův podíl byla obloha. Země byla dána Enlilovi. Ea se stal panovníkem vod. Spolu tvořili triádu Velkých bohů.“

[Rámeček na straně 12]

Hinduistická trojice

Kniha „Symbolika hindských bohů a rituálů“ říká o hinduistické trojici, která existovala staletí před Kristem: „Šiva je jeden z bohů v trojici. Říká se, že je bohem ničení. Druzí dva jsou Brahma, bůh tvoření, a Višnu, bůh zachování. . . Aby se naznačilo, že tyto tři procesy jsou jeden a týž, jsou ti tři bohové sloučeni v jedné postavě.“ — Vydal A. Parthasarathy, Bombaj.