Bratři v Panamě zřídili čtyři centra, kde přijímali, třídili a balili darované věci. Za několik dní bylo shromážděno více než 20 000 kilogramů zásob humanitární pomoci. Jeden muž, který není svědek, to komentoval: „Domníval jsem se, že v organizování humanitární pomoci zaujímá první místo vojsko. Ale teď vidím, že na to místo nastoupili svědkové Jehovovi.“ Svědkové začali tohoto muže pravidelně navštěvovat a předkládat mu biblické pravdy.

Jeden bratr, který podniká v dopravě, dal k dispozici návěs a také určil jednoho řidiče (ten nebyl svědek), aby dopravil humanitární pomoc do Nikaraguy. Celní úředníci v Panamě i v Kostarice upustili od celních formalit, když nechali kamion projet přes hranice své země. Jedna čerpací stanice darovala tolik pohonných hmot, že naplnily dvě nádrže kamionu — stačilo to na cestu tam i zpátky. Podobně celní úředníci v Nikaragui odmítli prohlížet zásilky. Říkali: „Jestliže to je od svědků Jehovových, nemusíme to prohlížet. Nikdy jsme s nimi neměli žádné problémy.“

Na zaměstnance letiště v Panamě nejvíce zapůsobilo, když viděli, jak více než 20 svědků dobrovolně pomáhá při vykládání daru, který se posílal do Hondurasu. Několik těchto pracovníků letiště příští den přišlo s peněžním darem, který mezi sebou vybrali.