Jaké rozdíly se překonávají v comarce

Mezi osmi domorodými etniky v Panamě je nejpočetnější kmen Ngobe. Patří k němu asi 170 000 lidí. Většina z nich žije v rozlehlé oblasti, která nedávno získala status comarky neboli autonomního teritoria. Velkou část této oblasti tvoří hornatá území pokrytá džunglí, do nichž se lze dostat hlavně pěšky, a také krásné přímořské regiony, přístupné po moři. Obce často leží na pobřeží a na březích řek, které výborně plní úlohu dopravních tepen. Mnozí obyvatelé comarky své chudé živobytí získávají prací na kávových plantážích v horách, případně rybařením nebo pěstováním různých plodin. Mnoho lidí patří k církvím křesťanstva. Jsou však mezi nimi také stoupenci místního náboženství známého jako Mama Tata. Jiní se obracejí na místní šamany, kterým se říká sukias, a žádají je o vyléčení z nemoci nebo o pomoc, když mají pocit, že je obtěžují zlí duchové. Mnoho lidí zde mluví španělsky, ale nejsnáze se domluví jazykem ngobere.

Do vesnic na kánoi

Svědkové Jehovovi si uvědomují, že pravdu je třeba lidi učit tak, aby působila nejen na jejich mysl, ale také na jejich srdce. Jedině tak získají lidé motivaci udělat změny potřebné k tomu, aby svůj život uvedli do souladu s biblickými zásadami. A proto se zvláštní průkopníci v osmi různých částech tohoto teritoria učí jazyk ngobere, a to za pomoci místních svědků, kteří tímto jazykem mluví.

V celé oblasti dosud vzniklo 14 sborů, a u všech je předpoklad, že budou dále početně růst. Například před několika lety byl jeden manželský pár zvláštních průkopníků, Dimas a Gisela, přidělen do malého sboru s asi 40 zvěstovateli, který byl v pobřežní oblasti kolem Tobobe. Nebylo pro ně snadné zvyknout si na to, že se musí často plavit na kánoi, aby mohli kázat prostým lidem podél pobřeží Atlantiku. Zjistili, že na moři mohou klidnou hladinu velmi rychle vystřídat nebezpečné vlny. Z pádlování od jedné vesnice k druhé je mnohdy bolely ruce a záda. Náročné bylo také naučit se místní jazyk. Dimas a Gisela však vytrvale přinášeli oběti a jejich úsilí bylo odměněno — v roce 2001 se Slavnosti na památku Kristovy smrti zúčastnilo 552 lidí.

Na druhé straně zálivu, naproti Tobobe, leží vesnice Punta Escondida. Pokud to dovolovalo počasí, skupinka zvěstovatelů z této vesnice se po nějakou dobu pravidelně dopravovala na shromáždění přes záliv do Tobobe. Ze zpráv vyplývalo, že v dané oblasti by mohl vzniknout nový sbor. Proto byli Dimas a Gisela požádáni, aby se do Punta Escondidy přestěhovali. Netrvalo ani dva roky a z tamní skupinky se stal sbor s 28 zvěstovateli a s průměrnou účastí 114 lidí na veřejné přednášce každý týden. Zvláště radostný den tento sbor zažil v roce 2004, kdy se Slavnosti na památku Kristovy smrti zúčastnilo 458 lidí.

Pravda překlenuje propast negramotnosti

Mnoho upřímných lidí potřebovalo k tomu, aby získali blízký vztah k Jehovovi, překonat negramotnost. Tak to bylo i v případě mladé ženy Ferminy, která žila v hornatém území comarky. Když ji v této odlehlé oblasti navštívily misionářky z řad svědků Jehovových a předložily jí poselství o Království, velmi ji to zaujalo. Když misionářky nabídly Fermině biblické studium, souhlasila, protože si přála dozvědět se víc. Ale mělo to háček. Mluvila sice španělsky i jazykem ngobere, ale ani v jednom z jazyků neuměla číst a psát. Dostala nabídku, že ji jedna z misionářek bude vyučovat, a to pomocí brožury Apply Yourself to Reading and Writing (Věnuj se čtení a psaní)a.

Fermina byla výbornou žákyní. Na hodiny se pečlivě připravovala, dělala všechny domácí úkoly a neúnavně procvičovala pravopis. Do roka udělala takový pokrok, že mohla studovat brožuru Můžete být Božím přítelem.b Když se v té oblasti začala pořádat shromáždění, chtěla se jich účastnit, a to i s dětmi. Rodina však byla chudá a Fermina mohla cesty na shromáždění zaplatit jen stěží. Jistá průkopnice, která o její situaci věděla, se jí zeptala, zda by nechtěla vyrábět a prodávat tradiční ženské oděvy kmene Ngobe. Fermina návrh uplatnila a takto vydělané peníze používala výhradně na cesty na křesťanská shromáždění, přestože měla i jiné hmotné potřeby. Později se i s rodinou přestěhovala do jiné oblasti a dále dělá duchovní pokroky. Dnes jsou všichni vděčni nejen za to, že překonali negramotnost, ale především za to, že poznali Jehovu.

[Obrázek na straně 8]

Ženy z kmene Kuna drží tapisérie

[Obrázek na straně 9]

Misionářka vydává svědectví ženě z kmene Ngobe

[Obrázek na straně 10]

Svědkové z kmene Ngobe nasedají do kánoe, aby se dopravili na sjezdový den

[Obrázky na straně 11]

Biblická pravda překonává v Panamě kulturní a jazykové rozdíly