NEZAPOMENUTELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ

V červenci 1955 přijel do Port Moresby John Cutforth, kanadský misionář, který sloužil v Austrálii. Byl to první krajský dozorce, který ostrov navštívil. Tropy, místní pokorné lidi a jejich způsob života si okamžitě zamiloval. Tehdy ještě netušil, že na Papui-Nové Guineji stráví ve službě Jehovovi víc než 35 let.

John s sebou přivezl dokumentární film Společnost nového světa v činnosti, který ukazoval, jak je organizováno dílo a sjezdy svědků Jehovových. Během třítýdenní návštěvy promítl film 14krát. Počet diváků se pohyboval od několika set až po téměř 2 000. Na místní obyvatele, z nichž mnozí ještě nikdy žádný film neviděli, to udělalo velký dojem.

Johnova návštěva vyvrcholila jednodenním krajským sjezdem v Haimě. „Když řečník požádal uchazeče o křest, aby se postavili, . . . zvedlo se 70 lidí,“ vzpomíná Tom Kitto. „Srdce nám doslova přetékalo vděčností, když jsme viděli 40 bratrů a 30 sester, jak se v džungli seřadili podél řeky, aby dali najevo, že se zasvětili Jehovovi.“

Následující rok bratři rozhodli, že se v Haimě bude konat druhý krajský sjezd. Přípravou vhodného místa a jídla byl pověřen vesnický náčelník Bobogi. Tři dny před konáním sjezdu se s Bobogim setkal nový krajský dozorce z Austrálie John (Ted) Sewell, aby probrali, jak probíhají přípravy.

Ted šel přímo k věci a zeptal se: „Co už jste postavili?“

„Ještě nic,“ odpověděl Bobogi.

„Ale Bobogi, dneska je čtvrtek a sjezd je už v neděli!“ zvolal Ted.

„Neboj se, bratře,“ ujistil ho Bobogi. „Všechno připravíme v sobotu.“

Ted byl v šoku a do Port Moresby se vrátil s přesvědčením, že sjezd bude po organizační stránce jedna velká katastrofa.

V neděli jel do Haimy s obavami, jak to dopadne. Čekalo ho ale pořádné překvapení. Pod košatým stromem stálo bytelné dřevěné pódium a před ním se rozprostírala upravená plocha. O kousek dál byly v zemi vyhloubené „pece“ s rozžhavenými kameny, kde se připravovalo vepřové a klokaní maso, zvěřina, holubi, ryby, jamy a sladké brambory. Na otevřeném ohni vřela voda v kotlících na čaj. V jídelně postavené z materiálů z buše se radostně bavila spousta lidí. A tam, uprostřed toho všeho, stál naprosto nevzrušeně Bobogi. Ted nevěřil vlastním očím.

„Bobogi, kde ses to všechno naučil?“ vyhrkl.

„Viděl jsem to ve filmu, který nám loni promítl John Cutforth,“ odpověděl Bobogi.

Sjezdu se zúčastnilo přes 400 lidí z osmi etnických skupin. Sedmdesát tři zájemců bylo pokřtěno. Tomuto sjezdu se později začalo říkat Bobogiho sjezd.

KÁZÁNÍ POMOCÍ OBRÁZKŮ

V roce 1957 se John Cutforth přestěhoval na Papuu-Novou Guineu natrvalo a začal zde sloužit jako krajský dozorce. Od své první návštěvy usilovně přemýšlel o tom, jak nejlépe kázat místním lidem, kteří byli většinou negramotní. A nyní mohl své nápady uskutečnit.

Když navštívil nějaký sbor nebo odloučenou skupinu, nejdřív napsal na tabuli své jméno a jméno svého tlumočníka. Pak ukázal k nebi a přítomných se zeptal: „Bůh, jaké jméno?“ Pak nahoru na tabuli napsal jejich odpověď, tedy „Jehova“, a také „Žalm 83:18“. Pod to na levou stranu napsal „Starý svět“ a nakreslil jednoduché obrázky — plačící obličej, dva bojující muže, hrob a „Římanům 5:12“. Napravo napsal „Nový svět“ a nakreslil usmívající se obličej, dva muže, kteří si podávají ruku, přeškrtnutý hrob a „Zjevení 21:4“. Obrázky pak živým způsobem vysvětlil. Potom přítomné vybídl, aby přišli k tabuli a kázání po něm zopakovali. Když to zvládli, řekl jim, aby si obrázky překreslili na list papíru a používali je v kazatelské službě.