• Papua-Nová Guinea
    Ročenka svědků Jehovových 2011

    • DĚTI PŘINÁŠEJÍ CHVÁLU SVÉMU STVOŘITELI

      Mnohé děti na Papui-Nové Guineji vydávají pěkné svědectví, když statečně jednají podle svého biblicky školeného svědomí. Například začátkem roku 1966 učitelka na jedné základní škole řekla sedmi dětem svědků, že během ceremoniálů, které se budou konat příští týden, budou muset vzdát poctu vlajce. Když ta chvíle nadešla, všech sedm dětí to odmítlo udělat, ačkoli je sledovalo asi 300 ostatních žáků. Byly kvůli tomu vyloučeny ze školy, přestože jejich rodiče předem písemně žádali o to, aby se ceremoniálů účastnit nemusely. Jeden starší z jejich sboru se v té záležitosti obrátil na vládní úřady jak Papuy-Nové Guineje, tak Austrálie.

      Australský administrátor Papuy-Nové Guineje zatelefonoval 23. března vedení školy a nařídil, aby děti byly do školy okamžitě znovu přijaty. Pravé uctívání tak dosáhlo malého právního vítězství. I v dnešní době vláda Papuy-Nové Guineje uznává, že děti mají právo kvůli svému svědomí zdravení vlajky odmítnout.

      Malé děti chválí Jehovu také jinými způsoby. (Mat. 21:16) Uvažujme například o Naomi, jejíž rodiče Joe a Helen bydleli v horách a nebyli v pravdě. Když byly Naomi asi tři roky, žila necelý rok v Lae u své tety, která byla horlivým svědkem. Teta brala Naomi pravidelně do kazatelské služby, přičemž ji často nosila ve vaku přes rameno. Také si s Naomi prohlížela obrázky z Mojí knihy biblických příběhů. Díky tomu všemu se holčička dobře seznámila s dobrou zprávou o Království.

      Když se Naomi vrátila k rodičům, vzala jednu naši publikaci, vyšla před dům a silně zaklepala na dveře. „Pojď dál,“ zavolali na ni rodiče. Vešla dovnitř a řekla: „Dobrý den. Patřím ke svědkům Jehovovým a přišla jsem si s vámi popovídat o Bibli.“ Joe a Helen se na sebe překvapeně podívali, ale Naomi už pokračovala: „Bible říká, že na zemi bude ráj a že nám bude vládnout jeden král, Ježíš. Všechno kolem nás udělal Jehova.“

      Joea a Helen to vyvedlo z míry. „Co si o nás pomyslí sousedi?“ zvolal Joe a pak se obrátil na svou ženu: „Bude lepší, když ji zítra zamkneš doma.“

      Druhý den, když rodiče seděli před domem, Naomi zabušila na stěnu svého pokojíku. „Pojď k nám,“ řekl Joe. Naomi vyšla ven a spustila jiný úvod. „Dobrý den. Patřím ke svědkům Jehovovým a dneska tady kážu. Dobří lidé budou žít navždy na zemi, ale lidé, kteří se zlobí a dělají špatné věci, v ráji nebudou.“ Rodiče z toho byli v šoku — Helen se rozplakala a Joe se šel uklidnit dovnitř.

      Ten večer u Joea zvítězila zvědavost, a tak začal listovat svou starou Biblí a narazil přitom na Boží jméno Jehova. Druhý den ráno, místo aby šel do práce, napsal svědkům dopis a odvezl ho do sálu Království ve 40 kilometrů vzdáleném Mount Hagenu.

      Bratři pak Joea a Helen navštívili a domluvili se na pravidelném studiu. Také učili Helen číst. Nakonec se tito manželé dali pokřtít a Helen pak učila číst další zájemce. A všechno to začalo tím, že malá holčička ze srdce chválila Jehovu.