VYDÁVÁNÍ SVĚDECTVÍ VE „VELKÉ VESNICI“

O dvanáct let později, 22. září 1951, vystoupil v Port Moresby z letadla do zdejšího vlhka a horka vysoký Australan, Tom Kitto. Tento 47letý svědek zareagoval na výzvu, aby se přihlásili dobrovolníci ochotní zahájit kazatelské dílo na tichomořských ostrovech. Jeho manželka Rowena se k němu připojila o šest týdnů později. Jejich obvodem byla celá Papua-Nová Guinea.

Kittovi brzy zjistili, že většinu bělochů v Port Moresby dobrá zpráva o Království nezajímá. Setkali se však s Australanem Geoffem Bucknellem, který jako mladík pravdu opustil. Geoff přijal nabídku biblického studia a později se on i jeho manželka Irene stali věrnými svědky.

Tom a Rowena se pak zaměřili na Hanuabadu, jejíž název v jazyce motu znamená „velká vesnice“. Leží v oblasti Port Moresby a tvoří ji stovky domů, které stojí na pilotách a které jsou s pobřežím i mezi sebou propojené dřevěnými lávkami. „Lidé se kolem nás vždycky shlukli a chtěli si vyslechnout dobrou zprávu,“ vypráví Rowena. „Měli tak velký zájem, že jsme se tam každý večer vraceli vést biblická studia. Během dvou měsíců jsme vynechali jen dva večery.“ Tom dodává: „Naděje na vzkříšení a na život v pozemském ráji zdejší lidi velmi přitahovala. Když na ně misionáři křesťanstva a jeden policista naléhali, aby se studiem přestali, nikdo z nich se nenechal zastrašit. Pravda zapustila kořeny hluboko v jejich srdci.“

K těm, kdo se za pravdu pevně postavili, patřili Raho a Konio Rakataniovi, Oda Sioni, Geua Niokiová a její manžel Heni Heni, který o 16 let dřív dostal publikace od posádky lodi Lightbearer. Brzy se v domě Heniho Heniho pravidelně scházela na shromáždění skupina asi 30 zájemců. „Muži a ženy seděli odděleně,“ vzpomíná Oda Sioni, který byl tehdy ještě chlapec. „Ženy na sobě neměly nic jiného než sukně z trávy. Své děti nosily v barevných pletených vacích, a když je nakojily, uložily je do vaků, které v místnosti zavěsily na trám, a ukolébaly je k spánku.“

Tom Kitto vedl všechna shromáždění za pomoci tlumočníka. Ale ne vždy šlo všechno hladce. „Jednou tlumočil Badu Heni, bratr Heniho Heniho,“ vypráví Don Fielder, který na Papuu-Novou Guineu přijel v roce 1953. „Když Badu tlumočil Tomův proslov, nezdálo se, že by v tom byl nějaký problém. Badu dokonce dělal stejná gesta jako Tom. Až později přiznal, že Tomovi nerozuměl ani slovo. Jen opakoval to, co už z Bible znal, a napodoboval při tom Tomovy pohyby, aby to vypadalo, že je vše v pořádku.“ Navzdory takovým potížím skupina rychle rostla a brzy se v Hanuabadě vytvořila další, a to v domě Raha Rakataniho.

„PŘIJEĎ A VYUČUJ MŮJ LID“

Začátkem roku 1952 přijel Bobogi Naiori, náčelník kmene Koiari a význačný šaman, na návštěvu za Henim Henim, svým wantokem neboli příslušníkem stejného kmene, a zúčastnil se v jeho domě shromáždění. To, co viděl a slyšel, na něj velmi zapůsobilo, a tak později přišel za Tomem Kittem a naléhal na něj: „Prosím, přijeď a vyučuj můj lid o pravdě!“

Brzy nato už Tom a Rowena seděli ve svém starém pickupu a mířili po rozbahněných cestách za Bobogim do Haimy, vesničky vzdálené asi 25 kilometrů severně od Port Moresby. Tom vydal shromážděným vesničanům svědectví a Bobogi jeho slova tlumočil. Asi 30 lidí díky tomu začalo studovat Bibli.

Ještě tentýž měsíc skupina zájemců v Haimě postavila domek, aby měli kde pořádat křesťanská shromáždění. „Měl jednoduchou dřevěnou konstrukci, střechu pokrytou trávou a stěny asi do výšky pasu vypletené bambusem,“ vzpomíná Elsie Horsburghová, která tam chodila na shromáždění v pozdějších letech. „Interiér tvořily dřevěné stoličky, petrolejová lampa a malá černá tabule.“ Tato prostá stavba byla prvním sálem Království na Papui-Nové Guineji.

Bobogi pak chtěl, aby se o dobré zprávě dozvěděli také jeho wantokové v nedalekých horách. Společně s Tomem se tedy vydali po strmých horských cestách na plošinu Sogeri. Brzy studovali ve třech tamějších vesnicích s víc než 90 lidmi.

◼ MOJE starší sestra viděla Toma a Rowenu Kittovy, jak chodí po dřevěných lávkách ve vesnici Hanuabada a kážou. Poprosila mě, abych se šel podívat na shromáždění, které Kittovi pořádali, a zjistil, co je to za „nové náboženství“. Shromáždění se tehdy konala v domě zájemce Heniho Heniho Niokiho.

Bylo mi 13 let a byl jsem velmi plachý. Přišel jsem do domu Heniho Heniho, kde už se sešlo asi 40 vesničanů, posadil jsem se dozadu, dal si hlavu do dlaní a ani jsem nedutal. To, co jsem slyšel, se mi líbilo, a tak jsem tam začal chodit pravidelně. Zanedlouho mě Heni Heni požádal, abych slova Toma Kitta tlumočil z angličtiny do jazyka motu, kterým mluvila většina přítomných.