Ráj bez trápení — Pouhý sen?

„JE tu takový pokoj!“ Z borového lesa nad jezerem Redfish ve státě Idaho (USA) se naskýtal pohled, který byl skutečně plný vznešeného klidu. „Právě tak si představuju ráj,“ řekl jeden turista.

Jižní pobřeží středomořského ostrova Kypru se třpytilo v paprscích slunce, a vlny jemně šplouchaly na pláž. Na tu scenérii se díval jeden návštěvník, který seděl v restauraci na vrcholku útesu, a zvolal: „Tohle je ráj!“

Vzpomínky na podobné přírodní scenérie jsou cenným pokladem pro mnohé z nás. Ale lidé, kteří v těch oblastech žijí trvale, si uvědomují, že krajina podobná ráji často zastírá drsnou realitu každodenního života: lesní požáry na zalesněných úpatích Skalistých hor, znečištění moře, jež postihuje ryby a nakonec i lidi, nemluvě o nebezpečných mezinárodních i místních konfliktech.

Co vlastně je ráj?

Jak si ráj představujete vy? Slovník The New Shorter Oxford English Dictionary předkládá jako svou první definici toto: „Zahrada Eden popisovaná v Gen[esis] 2, 3.“ Tím se myslí kraj, kde Bůh usadil prvního člověka Adama, jak to popisuje první biblická kniha. V tom původním ráji rostlo mnoho ‚stromů žádoucích na pohled a dobrých k jídlu‘. (1. Mojžíšova 2:9)

Druhá definice tohoto hesla spojuje „ráj“ s „nebesy v křesťanské a muslimské teologii“, ale pak dodává: „Nyní především bás[nicky].“ Avšak pro našeho turistu a návštěvníka byl ráj „kraj vynikající krásou či příjemností“. Tak zní třetí slovníková definice.

Britský státník ze 16. století Sir Thomas More napsal knihu nazvanou Utopie. Popisoval v ní imaginární zemi, kde jsou zákony, vláda i sociální podmínky dokonalé. Zdálo se to tak nereálné, že dnes ve slovníku Webster’s New Collegiate Dictionary najdeme pod heslem „Utopia“ jako jednu z jejích definic toto: „nepraktický plán na zlepšení sociálních podmínek“.

Pro ty, kdo následovali Jima Jonese, vůdce sekty Svatyně lidu, byla rájem mýtina v guayanské džungli. Žel, v roce 1978 se tento vysněný ráj stal pro více než devět set z nich místem smrti — skutečně noční můra! Pod dojmem takových případů lidé někdy spojují představu ráje s podivnými sektami, jejichž praktiky lidi šokují a znepokojují.

Ve světě, kde hrozí zločinnost a násilí, kde choroby číhají na dospělé i na děti a kde jsou obce rozděleny nenávistí a náboženskými rozpory, je krásná krajina často pouhým pozlátkem. Není divu, že pro lidi je ráj jen snem. To však některým z nich nezabránilo, aby se nepokusili si ráj najít nebo si ho vytvořit sami. Jaký měli úspěch?

Hledání ráje, v němž nebude trápení

„JEDINÉ, co chceme, je vytvořit bezpečný a snad staromódní životní styl, k němuž patří to, že se lidé zajímají jeden o druhého,“ vysvětlovali jedni britští manželé. Rozhodli se, že vyhledají tropický ostrovní ráj a založí tam komunitu, která spolu bude pokojně žít. Bezpochyby umíte pochopit jejich pocity. Kdo by se nechopil příležitosti žít v ráji bez trápení?

Je řešením odloučení?

Pro mnoho těch, kdo ráj hledají, je přitažlivou představou žít na ostrově, protože odloučenost poskytuje jistou míru bezpečí. Někteří si vybrali ostrovy u tichomořského pobřeží Panamy nebo ostrovy v Karibském moři, například ty u Belize. Jiní obrátili svou pozornost k idylickým místům v Indickém oceánu, třeba k Seychelám.

To, jak by se měla nějaká odloučená komunita založit, je těžké si jen představit. I kdyby bylo dost peněz, stávající státní legislativa možná omezuje rychlé kupování pozemků. Ale dejme tomu, že by skutečně byl k dispozici ideální tropický ostrov. Byli byste tam šťastní? Byl by váš ráj opravdu bez trápení?

Odlehlé ostrovy u britského pobřeží se nyní stávají domovem pro stále více lidí. Tito noví obyvatelé jsou především lidé, kteří hledají samotu a klid. Jeden muž, jenž žije na stohektarovém ostrově Eorsa u západního pobřeží Skotska, tvrdí, že se nikdy necítí osamělý, protože má spoustu práce, když se stará o stádo svých sto ovcí. Jiní lidé, kteří na nějakém ostrově hledali odloučení, však brzy pocítili osamělost. Někteří z nich se prý pokusili o sebevraždu, a bylo nutné je zachraňovat.

Mnoho lidí se domnívá, že idylický tropický ostrov by byl rájem. Láká je žít v příjemném podnebí s malými výkyvy počasí. Ale mezi mnoha ostrovany vyvolala znepokojení možnost celosvětového oteplování a následného stoupání moře. Obyvatelé nízko položených atolů v souostroví Tokelau v západním Tichomoří i obyvatelé Malediv roztroušených v Indickém oceánu se cítí ohroženi. Při přílivu totiž Maledivy nejsou výš než 1,9 metru nad mořem.

Téměř čtyřicet různých vlád se zapojilo do Spolku malých ostrovních rozvojových států, aby ve své vážné situaci získaly podporu. U obyvatel malých ostrovů je sice obvykle větší střední délka života a nízká kojenecká úmrtnost, ale ostrované mají stále vážné problémy s životním prostředím. Hospodářství některých ostrovů podrývají ropné skvrny a znečištěné moře. Jiné ostrovy se staly skládkou toxického odpadu, jehož se větší státy chtějí zbavit.

Pro ostrovy představuje hrozbu i sama jejich přitažlivost pro hledače ráje. Jak to? Turisté, kteří se hrnou k prosluněným ostrovním břehům, působí vážné přelidnění a vyčerpávají skrovné přírodní zdroje. Tito návštěvníci také zhoršují problém znečištění. Například z odpadu, jejž v Karibské oblasti ročně vyprodukuje 20 milionů návštěvníků, se nějak čistí jen jedna desetina.

Něco podobného se děje i na jiných exotických místech. Vezměme například indický stát Góa na západním pobřeží Indie. V londýnském listě Independent on Sunday se objevil titulek „Masová turistika ‚otravuje ráj‘ “. Podle oficiálních odhadů vzrostl počet turistů z 10 000 v roce 1972 na více než milion na začátku 90. let. Jedna skupina varuje, že křehká ekologie a jedinečná kultura Góy jsou ohroženy chamtivými vlastníky hotelů, kteří chtějí zbohatnout na přílivu turistů. Indická vládní zpráva potvrzuje, že na pláži ilegálně vyrostlo několik hotelů. Těžil se písek, porážely se stromy a vyrovnávaly se písečné přesypy. Odpad se vypouští na pláž nebo teče na okolní rýžová pole a tak se znečištění šíří.

Bez zločinnosti?

Postupné pronikání zločinu kazí pověst i těch nejpokojnějších oblastí. Z karibského ostrůvku Barbuda přišla zpráva nadepsaná „Masakr v ráji“. Podrobně pojednávala o strašné vraždě čtyř lidí na palubě luxusní jachty, která kotvila kousek od pobřeží ostrova. Takové incidenty vzbuzují znepokojení nad tím, že se zločinnost v této oblasti šíří.

„Drogy vyvolávají válku gangů v ‚ráji‘,“ uváděly londýnské The Sunday Times v souvislosti se zprávou o jedné středoamerické zemi. To, že mír je pryč, konstatoval místní redaktor těmito slovy: „Nyní je běžné, že se ráno probudíte a najdete na ulici šestnáctiletého chlapce ležícího v kaluži krve.“

Ti, kdo mají za cíl žít v rajské komunitě, doufají, že zapůsobí na lidi, kteří budou ochotni žít pokojně. Ale jaká je skutečnost? V případě britského páru, o němž jsme se zmínili v úvodu, se záhy objevily rozpory. Někteří z těch, kdo měli v úmyslu se jejich podniku zúčastnit, na tom zjevně chtěli vydělat. „Nechceme vůdce,“ prohlásil zakladatel. „Záměrem je shromáždit naše prostředky, abychom mohli uvést věci do pohybu. Říkám tomu utopická komunita.“ Tento projekt rozhodně není první svého druhu. (Viz rámeček „Komunity jako pokus o ráj“.)

Někteří další lidé, kteří hledají ráj, věří, že svého cíle dosáhnou, když vyhrají v loterii. Ale takto získaný finanční zisk málokdy přinese štěstí. V únoru 1995 přinesl list The Sunday Times zprávu, že rodina dosud největšího britského výherce v loterii trpí ostrými sváry; výhra jim přinesla jen „odpor, dlouhodobé spory a rozčarování“. To v takových situacích není neobvyklé.

Když novinář Bernard Levin zkoumal lidské hledání Utopie, kritizoval „sen o okamžitém zbohatnutí“ a konstatoval: „Stejně jako mnoho jiných snů ani tento nemá daleko k noční můře. Je příliš mnoho autentických příběhů o náhlém zbohatnutí, jež vedlo k naprostému neštěstí (mimo jiné i k sebevraždám), než aby se daly odmítnout jako pouhá shoda okolností.“

A co apokalyptické sekty?

Jiné plány na dosažení ráje mají zlověstnější podtón. Jeden list, který informoval o obléhání objektu davidiánů v texaském Waco státními bezpečnostními silami v roce 1993, označil za příčinu celé katastrofy „výbušnou směsici zbraní, ovládání mysli a apokalyptického proroka“. Žel, tento incident není ojedinělý.

Následovníci zesnulého indického duchovního vůdce Bhagwana Shreea Rajneeshe založili v Oregonu komunitu, ale uráželi mravní cítění svých sousedů. Bohatství jejich vůdce a sexuální experimenty, které praktikovali, podkopávaly věrohodnost jejich tvrzení, že zřídili „krásnou oázu“.

Mnoho kultů vedených lidmi, kteří chovají naději na ráj, vyžaduje od svých členů, aby prováděli nezvyklé rituály, což někdy může vyústit v násilné střety. Novinář Ian Brodie vysvětluje: „Kulty nabízejí útočiště a strukturovanou společnost lidem, kteří mají pocit, že žijí ve vakuu, nebo kteří se nemohou vyrovnat s tlaky reálného světa.“ Nicméně jeho slova svědčí o skutečnosti, že mnoho lidí by život v ráji uvítalo.

Ráj bez trápení

Seznam trápení se zdá být nekonečný: znečištění, zločinnost, drogy, přelidnění, etnické sváry, politické převraty, a to nemluvíme o trápení, jež je společné všem lidem — o nemoci a smrti. Nutně musíme dojít k závěru, že nikde na této planetě není ráj úplně bez trápení. Jak řekl Bernard Levin: „Na dějinách lidstva je černé znamení a zdá se, že tam je téměř od počátku. Tímto znamením je neschopnost žít šťastně v těsné blízkosti jiných lidských bytostí, je-li jich víc než nepatrná hrstka.“

Nicméně celosvětový ráj, který bude bez trápení, skutečně nastane. Jeho trvání je zaručeno nadlidskou mocí. Vždyť tento cíl již nyní podporuje více než pět milionů lidí a již nyní se těší ze vzácné jednoty a ze vzájemných vztahů, které jsou poměrně bezproblémové. Kde ty lidi můžete najít? Můžete sdílet tutéž naději a mít tentýž prospěch, jaký mají nyní oni? A jak dlouho bude ten nadcházející ráj trvat?

[Rámeček na straně 6]

Komunity jako pokus o ráj

Začátkem 19. století založili francouzský socialista Étienne Cabet (1788–1856) a jeho 280 společníků osadu v Nauvoo v Illinois, aby žili podle jeho ideálů. Ale během osmi let vznikl v osadě takový rozkol, že se brzy rozpadla stejně jako podobné skupiny v Iowě a Kalifornii.

Jiný Francouz, Charles Fourier (1772 do 1837), byl otcem myšlenky založit kooperativní zemědělské obce, kde by se všichni členové střídali v pracovních úkolech. Každý jednotlivec měl dostat odměnu podle toho, jak úspěšná byla skupina jako celek. Ale komunity založené na těchto principech jak ve Francii, tak ve Spojených státech nevydržely dlouho.

Asi v téže době navrhoval velšský sociální reformátor Robert Owen (1771–1858) kooperativní vesnice, kde by žily stovky lidí, kteří by měli společnou kuchyň a jídelny. Jednotlivé rodiny by žily ve svých vlastních bytech a staraly by se o své děti mladší tří let. Potom by péči o děti převzala celá komunita. Ale Owenovy experimenty nevyšly a on přišel o většinu svého osobního majetku.

John Noyes (1811–1886) se podle díla The New Encyclopædia Britannica stal zakladatelem „nejúspěšnější komunity utopického socialismu ve Spojených státech“. Když však jeho následovníci opustili monogamní manželství a dovolili sexuální vztahy po pouhé vzájemné dohodě mezi všemi, byl Noyes uvězněn pro cizoložství.

Londýnské The Sunday Times uvádějí, že nejnovějším pokusem vytvořit takovou utopickou komunitu je Laissez Faire City, jakási „kapitalistická Utopie“ ve Střední Americe. Projekt hledal investory. Lidé pátrající po ráji, lákani vyhlídkou na život v „zázračném městě 21. století“, byli vyzváni, aby zaslali 5 000 dolarů a podíleli se na pyramidálním prodeji při hledání podobně smýšlejících lidí, kteří by do projektu investovali své peníze. List uvedl, že celá ta částka stačí prý jen na letenku, aby se člověk na projekt podíval, „kdyby se snad onen stát nechal přesvědčit, aby dal stavební parcelu, a ten malý hotel by skutečně byl postaven“. Není reálná naděje, že tam nějaký „ráj“ vznikne.

Ráj bez trápení bude brzy skutečností

„BUDEŠ se mnou v ráji.“ Člověka, který byl zločincem, tato slova jistě uklidnila. Ne, nedoufal, že po smrti unikne ohnivému peklu a půjde do nebe. Zloděj vedle Ježíše spíše čerpal naději z toho, že bude vzkříšen k životu, až bude na zemi obnoven ráj. Všimněte si laskavě, kdo to smělé prohlášení o ráji učinil. Byl to Boží vlastní Syn, Ježíš Kristus. (Lukáš 23:43)

Co Krista přimělo, aby dal tento slib o ráji? Zloděj ho prosil: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“ (Lukáš 23:42) Co toto království je a jak souvisí s pozemským rájem? Jakou je zárukou, že to bude ráj bez trápení?

Jakou mocí bude založen ráj

Asi budete souhlasit s tím, že skutečný ráj může na zemi přijít jen tehdy, budou-li odstraněny všechny současné problémy. A jak historie hojně dosvědčuje, lidské snahy o jejich odstranění dosud selhávaly. Hebrejský prorok Jeremjáš uznal: ‚Dobře vím, Jehovo, že . . . muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.‘ (Jeremjáš 10:23) Kdo tedy může všechny současné problémy odstranit?

Extrémy v počasí a znečištění. Když prudká větrná bouře bičovala Galilejské moře tak, že vysoké vlny ohrožovaly člun, plavci probudili svého spolucestujícího z dřímoty. On prostě moři řekl: „Mlč! Buď zticha!“ Zpráva v Markově evangeliu líčí, co se stalo: „A vítr opadl a nastal velký klid.“ (Marek 4:39) Ten spolucestující nebyl nikdo jiný než Ježíš. On měl moc ovládat počasí.

Byl to tentýž Ježíš, který prostřednictvím apoštola Jana předpověděl, že nastane čas, kdy Bůh ‚zničí ty, kteří ničí zemi‘. (Zjevení 1:1; 11:18) Pro Toho, kdo odstranil celý svět bezbožných lidí potopou v Noemově době, to není nic nemožného. (2. Petra 3:5, 6)

Zločiny a násilí. Bible slibuje: „Vždyť zločinci budou odříznuti, ale ti, kteří doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi. Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:9, 11) Opět to je Bůh, Jehova, kdo slibuje, že odstraní všechny zločiny a násilí, a vyhradí ráj mírným.

Chudoba a hlad. Současná nespravedlnost umožňuje, aby státy v jedné části světa uchovávaly „hory“ nadbytečných potravin, zatímco chudé země zápasí s nedostatkem. Humanitární organizace podporované lidmi z celého světa, kteří nejsou lhostejní, se snaží poskytnout to nejnutnější, ale často nemají úspěch. Plány na distribuci se totiž hroutí kvůli tomu, že chybí zákon a řád. Srovnejme tuto situaci s tím, co zaznamenal prorok Izajáš: „Jehova vojsk jistě udělá na této hoře pro všechny národy hostinu s jídly dobře omaštěnými olejem, hostinu s vínem kvašeným na sedlině, s jídly dobře omaštěnými olejem a naplněnými morkem, s přecezeným vínem kvašeným na sedlině.“ (Izajáš 25:6) Nevypadá to snad tak, že již nebude nouze a hlad? Rozhodně ano.

Války. Pokusy vládnout světu prostřednictvím nadnárodní moci se prokázaly jako neúspěšné. Společnost národů, založená v roce 1920, nedokázala zabránit vypuknutí druhé světové války a rozpadla se. Organizace spojených národů, která je tak často oslavována jako největší naděje na mír, se v místech konfliktu usilovně snaží udržovat znesvářené strany ve vzájemném odstupu. Navzdory veřejně proklamovanému mírovému úsilí je spousta válek — občanských, etnických i mezinárodních. Vláda Božího Království slibuje, že odstraní současné válčící strany a bude své poddané poučovat o cestách pokoje. (Izajáš 2:2–4; Daniel 2:44)

Rozpad rodiny a zhroucení morálky. Rozpad rodin je velmi častý. Bují i zločinnost mladistvých. Nemorálnost prostupuje všechny vrstvy lidské společnosti. Avšak Boží měřítka zůstala od začátku neměnná. Ježíš potvrdil, že „muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky, a ti dva budou jedno tělo . . . Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:5, 6) Jehova Bůh dále přikázal: „Cti svého otce a svou matku, . . . aby se ti dobře vedlo a abys vytrval dlouho na zemi.“ (Efezanům 6:2, 3) Taková měřítka budou na zemi za vlády Božího Království převládat.

Nemoc a smrt. „Jehova . . . nás zachrání,“ slibuje prorok Izajáš, „a žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘ “ (Izajáš 33:22, 24) „Mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt,“ konstatoval apoštol Pavel, „ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše.“ (Římanům 6:23)

Prostřednictvím své nebeské vlády v rukou svého Syna, Krista Ježíše, Jehova Bůh všechno to trápení odstraní. Možná však řeknete: ‚To zní jako utopický sen. Jistě by bylo pěkné, kdyby se to splnilo, ale splní se to opravdu?‘

Současná realita

Mnoha lidem připadá, že možnost žít zde na zemi v ráji bez trápení je představa nerealisticky optimistická. Pokud máte stejný pocit, prozkoumejte důkaz, že se to skutečně stane.

Svědkové Jehovovi jsou současným mezinárodním společenstvím více než pěti milionů lidí, kteří mají ve svých 82 000 sborech v 233 zemích relativně bezproblémové prostředí. Můžete navštívit kterékoli jejich shromáždění, velké či malé. A co tam zjistíte?

(1) Příjemná, čistá atmosféra. Správce fotbalového stadiónu se o jednom sjezdu svědků Jehovových v Norwichi v Anglii vyjádřil takto: „Pokojná atmosféra těch čtyř dní . . . je nakažlivá. Člověk prožívá osobní klid, který je v naprostém kontrastu ke kterýmkoli jiným dnům stráveným v napjatém obchodním světě a každodenním životě kolem nás. Svědkové mají opravdu něco, čím se odlišují, a je těžké to vysvětlit.“

Jeden poradce v oboru stavebnictví, který navštívil londýnské kanceláře svědků Jehovových, řekl: „To, co jsem viděl a slyšel, na mě velmi zapůsobilo a byl jsem dost ohromen atmosférou naprostého pokoje a klidu, který není jen ve vašich budovách, ale také mezi [muži a ženami]. Mám dojem, že z vašeho způsobu života a vašeho štěstí se tento neklidný svět může hodně poučit.“

(2) Bezpečnost a pokoj. Jedna redaktorka časopisu Journal de Montréal v Kanadě napsala: „Nejsem svědek, ale jsem svědkem skutečnosti, že svědkové jsou schopní a že se správně chovají. . . . Kdyby na světě žili jen oni, nemuseli bychom v noci zavírat dveře na petlici a pouštět poplašné zařízení proti zlodějům.“

(3) Věrná oddanost vládě Božího Království je pro svědky příznačná. Jejich neutrální postoj někoho rozčiluje, ale není k tomu důvod. To, že se neúčastní současných politických projektů na sbližování, nepramení z toho, že nemají zájem na zlepšování společnosti. Spíše se snaží chovat způsobem, který se líbí tomu, kdo vládne prostřednictvím nebeské vlády, totiž Stvořiteli země, Jehovovi Bohu.

Učení založené zcela na Božím slově, Bibli, svědkům brání, aby se nestali sektou nebo kultem. Mají laskavý zájem o všechny jiné lidi, ať je jejich náboženské přesvědčení jakékoli. Ne, nesnaží se tyto lidi nutit, aby své názory změnili. Snaží se napodobovat svého vůdce Krista Ježíše tím, že předkládají doklady z Písma, jež svědčí o ráji bez trápení, o ráji, který bude brzy zřízen na zemi. (Matouš 28:19, 20; 1. Petra 2:21)

(4) Duchovní zdraví a štěstí. Svědkové Jehovovi netvrdí, že je v tuto dobu naprosto nic netrápí. U lidí, kteří nesou znamení hříchu zděděného od Adama, by to bylo nemožné. Ale s pomocí Božího svatého ducha pracují na tom, aby si vytvořili takové osobní vlastnosti, jako je „láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. (Galaťanům 5:22, 23) Právě to, že uctívají Jehovu prostřednictvím Ježíše Krista, je sjednocuje, a udržuje při životě jejich naději.

Věříme, že když navštívíte místo, kde se scházejí místní svědkové, přesvědčíte se, že Bůh skutečně přemění zemi v doslovný ráj.

A postupně bude mizet i neústupná nedokonalost, jak bude na celé lidstvo uplatňován užitek z Kristovy výkupní oběti. Ano, můžete mít dokonalé zdraví a štěstí.

Abyste se z takové vyhlídky mohli těšit, jsou potřeba jen prosté přípravy. Požádejte svědky o knihu Poznání, které vede k věčnému životu.a Z ní se v krátkosti dozvíte, co od vás Bůh vyžaduje, abyste se i vy mohli radovat navždy v ráji bez trápení.