Uprostřed revoluce

Začátkem roku 1947 vypukla revoluce. Na chodník před misionářským domovem vládní vojsko postavilo kulomety. Po jednom dni bojů bylo znovu dosaženo určitého stupně stability. A potom, 7. března, situace začala být opět vážná. Na ulicích probíhaly otevřené boje. Bylo vyhlášeno stanné právo. Vzbouřenci zaútočili na policejní ředitelství v centru Asunciónu.

Generál pověřený velením předpokládal, že dojde k útoku i na nejvyšší vojenské velitelství, a tak pro vojenské účely zabavil misionářský domov a bratři dostali tři dny na vystěhování. Na jejich žádost byla tato doba prodloužena na deset dnů. Uprostřed revoluce a v době největší bytové tísně bratři uspořádali vlastní kampaň: Operaci shánění domu. Jehova zřejmě chtěl, aby si nejvyšší úřady v Paraguayi stále uvědomovaly přítomnost jeho svědků. Jediný vhodný dům, který byl k dispozici, totiž stál na ulici, kde byla umístěna vyslanectví, hned vedle prezidentského sídla.

V dopise z 26. března 1947 služebník odbočky o revoluci napsal: „Zdejší situace se denně zhoršuje. Právě když to píši, několik mil odtud nějaké letadlo, jak se domnívám, bombarduje letiště. Na letadlo útočí protivzdušná obrana. Kolem prezidentova sídla jsou rozmístěny stovky vojáků a jejich zbraně dělají příšerný hluk. Vzduch je modrý dýmem ze střelného prachu a je tu nepříjemný zápach. Revoluční síly jsou už hodně blízko u města; slyšíme neustálý rachot střelby a dunění bomb . . . Zásobování jídlem se denně zhoršuje.“

Revoluční síly se dostaly do vzdálenosti asi deseti domovních bloků od misionářského domova, a teprve potom je vládní vojska začala vytlačovat. Celou tu dobu bratři vydávali svědectví, jak nejlépe uměli. Revoluce trvala asi šest měsíců a ukázalo se, že to byla velká zkouška hlavně pro místní bratry. Úřady s nimi jednaly krutě, protože bratři zachovávali křesťanskou neutralitu.

Dne 3. června došlo k vojenskému převratu. Prezident a členové vlády byli uvězněni. V hlavním městě nastal velký zmatek.