• Paraguay
    Ročenka svědků Jehovových 1998

    • Misionáři poznávají místní zvyky

      Kancelář odbočky v Argentině měla láskyplný zájem o to, aby se ovcím v Paraguayi dobře dařilo, a tak poslala Gwaenydda Hughese, aby tam dohlížel na dílo. Když byl bratr Hughes v roce 1945 pozván do biblické školy Strážné věže Gilead, zařídilo se to tak, že do Paraguaye byl poslán Ieuan Davies s manželkou Deliou. Obstarání cestovních dokladů, které potřebovali, se však zdrželo, a proto do Asunciónu nejprve přijel absolvent Gileadu Hollis Smith a ten pak mohl přivítat bratra a sestru Daviesovy, když tam koncem roku 1945 připluli na parníku. O několik dní později přiletěli manželé Albert a Angeline Langovi, také absolventi Gileadu. A za nimi přijeli další. Misionáři si pronajali dům, kde se mohli ubytovat a kde bylo také místo pro shromáždění místního sboru. Všichni misionáři se už nemohli dočkat, až budou sloužit, ale samozřejmě se nejprve museli seznámit se způsobem života tamějších lidí.

      Zjistili, že lidé jsou velmi pobožní, i když jim chybí znalost Bible. Každé město mělo svého „svatého“ patrona a tímto patronem byla obvykle „Panna Marie“.

      Jak misionáři poznávali zvyky lidí, mnohé z nich se jim zalíbily. Na tržišti byly hromady ovoce a zeleniny, a ženy udržovaly rovnováhu s těžkým nákladem, který nosily v rozměrných koších na hlavě. V obchodech byly k dostání ručně vyrobené krajky známé jako nanduti, které jsou tak jemné a tenké, že vypadají jako pavučina. Ihned si také povšimli, že lidé začínají pracovat brzy ráno a že přes poledne je všude zavřeno, protože v nejteplejší části dne se drží siesta. Když misionáři navštěvovali lidi dům od domu, aby jim předali poselství o Království, naučili se stát u vrat, tleskat a vstoupit na dvůr teprve potom, jestliže jsou pozváni. Nebylo možné, aby necítili přívětivost, jednoduchost a vřelost zdejších lidí. Ale také se museli naučit dorozumět se s nimi jejich jazykem, nejen španělsky, ale také guaraníjsky.

      V dubnu 1946, krátce po příjezdu misionářů, byli bratr a sestra Daviesovi přiděleni do Argentiny. Pablo Ozorio Reyes, který navštěvoval shromáždění teprve několik měsíců, dostal za úkol vést studium Strážné věže, i když dosud nebyl pokřtěn. Proč tak brzy? Znal jazyk a v duchovním ohledu dělal pěkné pokroky. Dostal se však do problémů. Později bratr Ozorio napsal: „Krátce potom, co jsem byl jmenován jako vedoucí studia Strážné věže, jsem musel opravit jeden chybný komentář. Ten, kdo onen komentář podal, se rozzuřil a okamžitě mě vyzval na souboj. Samozřejmě jsem odmítl a jeden misionář mi pomohl situaci uklidnit. Není nic lepšího než trocha odpovědnosti, aby člověku pomohla dozrát.“ Je smutné, že onen výbušný člověk později přestal sloužit Jehovovi.

      Organizace se upevňuje

      Než skončil rok 1946, bylo nutné získat větší prostory pro centrum teokratické činnosti. Přijelo ještě šest misionářů — manželé William a Fern Schillingerovi a s nimi čtyři další. Bratři si pronajali dům s velkou zahradou na třídě Mariscala Lópeze. Tato budova stála přímo naproti ministerstvu obrany. Na přední bráně byl nápadně umístěn nápis „Sál Království“, takže ho musel vidět každý, kdo měl nějaké jednání na tomto vojenském odboru vlády.