Přesto v roce 1934, kdy byla válka v plném proudu, odbočka v Argentině poslala do Paraguaye tři svědky Jehovovy, aby tam upřímným lidem dávali zdarma pít „vodu života“. Byli to bratři Martonfi, Koros a Rebacz.

Bratr Rebacz napsal: „V říjnu toho roku jsme byli připraveni odjet do vnitrozemí. Každý z nás měl dvě krabice literatury a kufr. Jeli jsme vlakem z Asunciónu do Paraguarí, a protože dál nic nejelo, museli jsme do Carapeguá, prvního cíle své cesty, jít asi 30 kilometrů pěšky. Tu noc jsme spali na zemi, s literaturou u hlavy. Když jsme druhý den začali vydávat svědectví, vesnický farář navštěvoval lidi a říkal jim, aby nás neposlouchali. Potom on a jeho společník odjeli na koni do sousední vesnice, kde lidem říkali, aby nás neposlouchali a vyhodili nás z města, což se někteří z těch lidí pokoušeli udělat.“

Tento farářův nátlak způsobil, že bratři rozšířili málo biblické literatury, a nějakou literaturu jim lidé dokonce vrátili. Z Carapeguá šli svědkové od jednoho městečka či vesnice do dalších — do Quiindy, do Caapucú, do Villa Floridy a do San Miguel. Do San Juan Bautisty museli jít nejen celý den, ale šli až do půlnoci, potom přespali na poli a časně ráno dále pokračovali v cestě. Když přišli do města, nejprve navštívili policii, aby vysvětlili, co ve městě dělají. Policisté přijali svědky s úctou. Bratři pak strávili celý den ve svědecké službě.

Avšak příští den ráno, když bratr Martonfi vyšel z boudy, kterou si bratři pronajali, čekalo ho překvapení. Zavolal na bratra Rebacze, který byl ještě v boudě: „Dnes máme něco nového.“ Literatura, kterou den předtím rozšířili, byla roztrhaná na kusy a rozházená kolem jejich boudy. Na některých kusech byly napsány urážky a oplzlé výrazy a také výhrůžky, že z města neodejdou živí.

Zatímco bratři snídali, přijeli policisté a zatkli je. Co způsobilo takovou změnu? Bratr Rebacz později vyprávěl: „Když jsme se ptali na důvod zatčení, ukázali nám noviny, ve kterých jsme byli obviněni, že jsme bolivijští vyzvědači, kteří se vydávají za evangelisty. Šéfredaktorem toho listu byl přední kněz z té oblasti.“

Návrat do Asunciónu

Ti dva bratři byli posláni do Asunciónu jako vězňové. Byla to dlouhá cesta pěšky. Když putovali od jednoho policejního komisařství ke druhému, vždy je doprovázela ozbrojená hlídka. Po cestě na ně někteří lidé pokřikovali urážky a házeli po nich odpadky. Policisté však s bratry jednali uctivě, dokonce jim říkali, že obvinění z vyzvědačství je směšné. Jízdní policie jim chvílemi vezla zavazadla. Jeden policista dokonce nechal bratra Martonfiho jet na svém koni, zatímco sám šel pěšky a poslouchal, co mu bratr Rebacz vyprávěl o Božím Království.

V Quiindy však byli bratři předáni armádě a vojáci s nimi zacházeli hrubě. Čtrnáct dní je drželi na strážnici, nařídili jim sedět na rovných dřevěných židlích, zakázali jim lehnout si i vstát, uráželi je a bili je jezdeckým bičíkem. Později v Paraguarí je 12 vojáků s nasazenými bajonety vedlo v poutech a v doprovodu hlídky na nádraží. Tam je na zbytek cesty do Asunciónu znovu předali policistům.

Podmínky, za nichž byli uvězněni v hlavním městě Paraguaye, byly také kruté, ale bratři používali Bibli, kterou dosud měli u sebe, a vydávali svědectví ostatním vězňům. Po týdnu zadržení v hlavním městě byli nakonec odvedeni do kanceláře náčelníka policie. Jednání byl přítomen také ministr vnitra, plukovník Rivarola. (Později se zjistilo, že když byl plukovník Rivarola informován o obvinění, které bylo proti našim bratrům vzneseno v novinách ve městě San Juan Bautista, poslal vojenským velitelům telegramy, aby zajistil, že se bratři vrátí do hlavního města živí.) Bratr Rebacz řekl: „Oba muži vyjádřili politování nad tím, co se stalo. Říkali, že Paraguay je sice katolická země, ale že tam je svoboda vyznání a že my máme právo nadále kázat dům od domu, jak jsme to dělali předtím, ale že bychom kvůli vlastní bezpečnosti neměli opouštět hlavní město.“

Když se bratr Muñiz v Buenos Aires dozvěděl o této události, poslal bratrům pokyny, aby se vrátili do Argentiny a zůstali tam do konce války. Válka skončila příští rok.