Historické pozadí prvního dopisu Timoteovi. Kolem roku 56 n. l. se Pavel setkal v Milétu se staršími muži efezského sboru a řekl jim: „Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk 20:29, 30) Během několika let začala být situace vzhledem k vyučování falešných nauk natolik vážná, že Pavel vybídl Timotea, aby zůstal v Efezu a „přikázal jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauce ani nevěnovali pozornost falešným historkám a rodokmenům“. (1Ti 1:3, 4) Timoteus tedy musel uvnitř křesťanského sboru vést duchovní boj o zachování čistoty a měl pomoci členům sboru, aby zůstali ve víře. (1:18, 19) Timoteus uplatňoval věci, o nichž se ve svém dopise zmiňoval apoštol Pavel, a to mělo sloužit jako ochrana členů sboru před odpadnutím.

Dva inspirované dopisy Křesťanských řeckých písem od apoštola Pavla, který v úvodu každého dopisu uvádí, že je jejich pisatelem; jsou adresovány Timoteovi. (1Ti 1:1; 2Ti 1:1) První dopis je zjevně psán z Makedonie. Přibližnou dobu, kdy byl tento dopis napsán, lze odvodit z první kapitoly 3. verše, kde se říká: „Právě jako jsem tě povzbudil, abys zůstal v Efezu, když jsem se chystal jít do Makedonie, tak to dělám nyní.“ Kniha Skutky, která pokrývá období od Ježíšova vystoupení do nebe v roce 33 n. l. až po druhý rok Pavlova věznění v Římě asi v roce 61 n. l., se o tom nezmiňuje. Zdá se tudíž pravděpodobné, že potom, co byl Pavel propuštěn, a než podle všeho odjel do Makedonie, vybídl Timotea, aby zůstal v Efezu. To by znamenalo, že první dopis Timoteovi Pavel napsal v době mezi svým propuštěním z prvního věznění a posledním uvězněním v Římě, tedy v průběhu let 61–64 n. l. Druhý dopis Pavel sepsal v Římě během svého posledního věznění (pravděpodobně kolem roku 65 n. l.) a nedlouho před svou smrtí. (2Ti 1:8, 17; 4:6–9)

Historické pozadí druhého dopisu Timoteovi. V roce 64 n. l. byl Řím zpustošen velkým požárem, který zničil asi čtvrtinu města. Šířily se zprávy, že jej způsobil císař Nero. Aby se Nero chránil, obvinil z požáru křesťany. Zdá se, že to podnítilo vlnu prudkého pronásledování ze strany vlády. V tuto dobu (asi v roce 65 n. l.) byl apoštol Pavel pravděpodobně znovu uvězněn v Římě. Ačkoli ho mnozí opustili a ačkoli strádal v řetězech a hrozila mu smrt (2Ti 1:15, 16; 4:6–8), napsal Timoteovi povzbudivý dopis, který Pavlova mladšího spolupracovníka připravil na to, aby dokázal odporovat odpadlickým prvkům ve sboru a stát pevně navzdory pronásledování. (2:3–7, 14–26; 3:14–4:5) Tím, že se Timoteus dověděl o Pavlově situaci, mohl být povzbuzen dobrým příkladem tohoto apoštola a jeho věrnou vytrvalostí za velkého soužení. (2:8–13)