Ať „Boží pokoj“ střeží tvé srdce

„Kéž Jehova k tobě pozvedne svůj obličej a udělí ti pokoj.“ — 4. MOJŽÍŠOVA 6:26.

1. Co napsal Pavel krátce před svou smrtí Timoteovi a co tím zjevil?

V ROCE 65 n. l. byl apoštol Pavel vězněn v Římě. Přestože měl brzy násilně zemřít rukou římského kata, Pavel cítil pokoj. To je zjevné ze slov, která napsal svému mladému příteli Timoteovi, když řekl: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od nynějška je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti, kterou mi dá Pán, ten spravedlivý soudce, jako odměnu v ten den.“ — 2. Timoteovi 4:7, 8.

2. Co střežilo Pavlovo srdce během celého jeho rušného života a až do smrti?

² Jak mohl být Pavel tak klidný — tváří v tvář smrti? To proto, že jeho srdce střežil „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Filipanům 4:7) Týž pokoj ho chránil během všech činorodých let po jeho obrácení na křesťanství. Podporoval jej při útocích davu, věznění, bičování a kamenování. Posiloval jej, když varoval před odpadnutím a před vlivy judaismu, a pomáhal mu zápasit s neviditelnými démonskými silami. Zjevně jej posiloval až do konce. — 2. Korinťanům 10:4, 5; 11:21–27; Efezanům 6:11, 12.

3. Jaké otázky se kladou ohledně Božího pokoje?

³ Tento pokoj musí být mocnou silou, jak shledal apoštol Pavel. Můžeme se dnes dozvědět, co to je? Pomůže nám střežit naše srdce a posílí nás, když ‚bojujeme znamenitý boj víry‘ v těchto obtížných ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘? — 1. Timoteovi 6:12; 2. Timoteovi 3:1.

Jak byl ztracen pokoj s Bohem

4. Uveď některé významy slova „pokoj“ v Bibli.

⁴ Slovo „pokoj“ má v Bibli mnoho významů. Následují některé, jak jsou uvedeny v The New International Dictionary of New Testament Theology: „V celém S[tarém] z[ákoně] slovo [šalom] (pokoj) zahrnuje pohodu v nejširším smyslu slova (Soud. 19:20); blahobyt (Žalm 73:3), i ve vztahu k bezbožným; tělesné zdraví (Iz. 57:18[, 19]; Žalm 38:3); spokojenost. . . (1. Mojž. 15:15 atd.); dobré vztahy mezi národy a lidmi. . . (Soud. 4:17; 1. Par. 12:17, 18); spásu. . . (Jeremjáš 29:11; srovnej Jer. 14:13).“ Nejdůležitější jsou pokojné vztahy s Jehovou, bez nichž je každý jiný pokoj přinejlepším jen dočasný a omezený. — 2. Korinťanům 13:11.

5. Jak byl původně narušen pokoj Božího stvoření?

⁵ Původně mělo celé stvoření úplný pokoj s Jehovou. Bůh opodstatněně prohlásil, že všechna jeho stvořitelská díla jsou velmi dobrá. Vždyť nebeští andělé při pohledu na ně pochvalně křičeli. (1. Mojžíšova 1:31; Job 38:4–7) Ten všeobecný pokoj naneštěstí nezůstal natrvalo. Byl rozbit, když duchovní tvor nyní známý jako satan svedl nejnovější Boží inteligentní stvoření, Evu, od poslušnosti Boha. Evin manžel Adam manželku následoval, a když se tu volně pohybovali tři vzbouřenci, nastal ve vesmíru nesoulad. — 1. Mojžíšova 3:1–6.

6. Co způsobila lidstvu ztráta pokoje s Bohem?

⁶ Ztráta pokoje s Bohem byla pohromou pro Adama a Evu, kteří nyní začali pomalu tělesně chátrat, až to skončilo jejich smrtí. Místo aby se Adam těšil z pokoje v ráji, musel zápasit s nepřipravenou půdou mimo Eden, aby uživil svou rostoucí rodinu. Místo aby Eva spokojeně odchovávala dokonalý lidský rod, v bolestech a utrpení rodila nedokonalé potomstvo. Ztráta pokoje s Bohem vedla k žárlivosti a násilí mezi lidmi. Kain zabil svého bratra Ábela a do času potopy se celá země naplnila násilím. (1. Mojžíšova 3:7–4:16; 5:5; 6:11, 12) Když naši první rodiče zemřeli, jistě neodcházeli do hrobu spokojení, „v pokoji“, jako po mnoha staletích Abraham. — 1. Mojžíšova 15:15.

7. a) Jaké proroctví poukazující na obnovu úplného pokoje pronesl Bůh? b) Jak vlivným se stal Boží nepřítel satan?

⁷ Když Adam s Evou ztratili pokoj, poprvé nalézáme v Bibli zmínku o nepřátelství. Bůh mluvil k satanovi a řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Jak plynul čas, satanův vliv vzrostl tak, že apoštol Jan mohl říci: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Svět pod satanovou vládou jistě nemá pokoj s Bohem. Proto učedník Jakub varoval křesťany: „Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem?“ — Jakub 4:4.

Pokoj v nepřátelském světě

8, 9. Jak mohli mít lidé pokoj s Bohem po tom, co Adam zhřešil?

⁸ Když se Bůh tenkrát v Edenu poprvé zmínil o slově „nepřátelství“, předpověděl také, jak bude tvorstvu navrácen úplný pokoj. Slíbené semeno Boží ženy zhmoždí hlavu prapůvodního narušitele pokoje. Ti, kdo v ten slib věřili, se již od Edenu těšili z pokojných vztahů s Bohem. U Abrahama se to vyvinulo v přátelství. — 2. Paralipomenon 20:7; Jakub 2:23.

⁹ V době Mojžíšově utvořil Jehova z dětí Abrahamova vnuka Izraela národ. Nabídl tomuto národu svůj pokoj, jak je vidět z požehnání, které nad ním pronesl velekněz Áron: „Kéž ti Jehova požehná a zachová tě. Kéž Jehova rozzáří k tobě svůj obličej a kéž ti prokáže přízeň. Kéž Jehova k tobě pozvedne svůj obličej a udělí ti pokoj.“ (4. Mojžíšova 6:24–26) Jehovův pokoj by přinesl bohatou odměnu, byl však nabídnut podmíněně.

10, 11. Co bylo podmínkou pokoje s Bohem pro Izrael a k čemu to mělo vést?

¹⁰ Jehova řekl národu: „Jestliže budete dál chodit v mých ustanoveních a dodržovat má přikázání a opravdu je budete provádět, jistě vám také dám dešťové spršky v jejich pravý čas a země vskutku dá svůj výnos a polní strom dá své ovoce. A chci dát zemi pokoj a vskutku budete uléhat a nikdo nezpůsobí, že byste se chvěli; a chci způsobit, aby z této země zmizelo škodlivé divoké zvíře, a meč neprojde vaší zemí. A vskutku budu chodit uprostřed vás a prokáži, že jsem vaším Bohem, a vy, vy prokážete, že jste mým lidem.“ (3. Mojžíšova 26:3, 4, 6, 12) Izrael se mohl těšit z pokoje v tom, že byl v bezpečí před svými nepřáteli, měl hojnost hmotných věcí a blízký vztah k Jehovovi. Mělo to však záviset na jejich poslušnosti Jehovova Zákona. — Žalm 119:165.

¹¹ Během celé historie národa se Izraelité, kteří se věrně snažili dodržovat Jehovova ustanovení, opravdu těšili z pokoje s Bohem a často to přinášelo mnohá další požehnání. Za raných let Šalomounova kralování přinesl pokoj s Bohem blahobyt v hmotném ohledu a také odpočinutí od válek se sousedy Izraele. Bible ten čas popisuje takto: „Juda a Izrael stále bydleli v bezpečí, každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu po Beer–Šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:25) I když vypuklo nepřátelství se sousedními zeměmi, věrní Izraelité stále měli pokoj, na němž skutečně záleží — pokoj s Bohem. Tak napsal slavný válečník král David: „V pokoji si lehnu i budu spát, vždyť jen ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ — Žalm 4:8; 4:9, KB.

Lepší základ pro pokoj

12. Jak nakonec Izrael zavrhl pokoj s Bohem?

¹² Nakonec přišlo Semeno, jež mělo obnovit úplný pokoj, v osobě Ježíše, a při jeho narození zpívali andělé: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ (Lukáš 2:14) Ježíš se objevil v Izraeli; přestože však byl ten národ pod Boží smlouvou, jako celek Ježíše zavrhl a vydal Římanům, aby jej popravili. Krátce před smrtí Ježíš plakal nad městem Jeruzalémem a říkal: „Kdybys ty v tento den rozeznalo to, co vede k pokoji — nyní je to však skryto před tvýma očima.“ (Lukáš 19:42; Jan 1:11) Protože Izrael zavrhl Ježíše, úplně ztratil svůj pokoj s Bohem.

13. Jakou novou cestu otevřel Jehova pro člověka, aby s Ním nalezl pokoj?

¹³ Boží předsevzetí přesto nebylo zmařeno. Ježíš byl vzkříšen z mrtvých a předložil Jehovovi hodnotu svého dokonalého života jako výkupné pro lidi se srdcem na pravém místě. (Hebrejcům 9:11–14) Ježíšova oběť se stala pro lidi — jak přirozené Izraelity, tak pohany — novou a lepší cestou k nalézání pokoje s Bohem. Pavel řekl ve svém dopise křesťanům v Římě: „Byli [jsme] smířeni s Bohem smrtí jeho Syna, když jsme byli nepřáteli.“ (Římanům 5:10) Ti, kteří tak nastolili pokoj v prvním století, byli pomazáni svatým duchem, aby byli přijati jako Boží synové a členové nového duchovního národa nazývaného „Boží izrael“. — Galaťanům 6:16; Jan 1:12, 13; 2. Korinťanům 1:21, 22; 1. Petra 2:9.

14, 15. Popiš Boží pokoj a vysvětli, jak ochraňuje křesťany, i když jsou terčem satanova nepřátelství.

¹⁴ Tito noví duchovní izraelité měli být terčem nepřátelství satana a jeho světa. (Jan 17:14) Budou ovšem mít „pokoj od Boha, Otce, a Krista Ježíše, našeho Pána“. (2. Timoteovi 1:2) Ježíš jim řekl: „Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím měli pokoj. Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:33.

¹⁵ To je pokoj, který pomáhal Pavlovi a ostatním křesťanům vytrvat navzdory všem útrapám, kterým čelili. Zrcadlí poklidný, harmonický vztah k Bohu, umožněný Ježíšovou obětí. Dává tomu, kdo jej vlastní, vyrovnaný pokoj mysli, když si uvědomí Jehovovu starostlivost. Podobný pocit pokoje má dítě stulené v otcově náručí — bezvýhradnou jistotu, že nad ním bdí někdo, komu na něm záleží. Pavel povzbudil Filipany: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním; a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Filipanům 4:6, 7.

16. Jak ovlivnil pokoj s Bohem vzájemné vztahy křesťanů v prvním století?

¹⁶ Jedním důsledkem ztráty pokoje s Bohem byla pro člověka nenávist a nesoulad. Nalezení pokoje s Bohem vedlo křesťany k pravému opaku: pokoji a jednotě mezi nimi, k tomu, co Pavel nazval „sjednocujícím svazkem pokoje“. (Efezanům 4:3) ‚Smýšleli souhlasně, žili pokojně, a Bůh lásky a pokoje byl s nimi.‘ Navíc kázali „dobré poselství pokoje“, jež v zásadě představovalo dobré poselství o záchraně pro ‚přátele pokoje‘, ty, kteří na dobré poselství reagují. — 2. Korinťanům 13:11; Skutky 10:36; Lukáš 10:5, 6.

Smlouva pokoje

17. Co učinil Bůh se svým lidem v naší době?

¹⁷ Dá se takový pokoj nalézt dnes? Ano. Od zřízení Božího království pod vládou oslaveného Ježíše Krista v roce 1914 shromažďoval Jehova z tohoto světa zbývající členy Božího izraele a uzavřel s nimi smlouvu pokoje. Tak splnil slib daný prostřednictvím proroka Ezekiela: „Chci s nimi uzavřít smlouvu pokoje; bude s nimi smlouva trvající na neurčito. A chci je umístit a rozmnožit a svou svatyni umístit v jejich středu na neurčitý čas.“ (Ezekiel 37:26) Jehova uzavřel tuto smlouvu s pomazanými křesťany, kteří jako jejich bratři v prvním století projevují víru v Ježíšovu oběť. Jsou očištěni od duchovní poskvrny, oddali se svému nebeskému Otci a snaží se řídit se jeho přikázáními — především tím, že vedou celosvětové kázání dobrého poselství o Božím zřízeném království. — Matouš 24:14.

18. Jak reagovali někteří mezi národy, když rozpoznali, že nad Božím izraelem je Boží jméno?

¹⁸ Proroctví pokračuje: „A skutečně se prokáže, že můj svatostánek je nad nimi, a jistě se stanu jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. A národy budou muset poznat, že já, Jehova, posvěcuji Izrael.“ (Ezekiel 37:27, 28) V souladu s tím statisíce, ano, milióny lidí z „národů“ uznaly, že Jehovovo jméno je na Božím izraeli. (Zecharjáš 8:23) Vyšli ze všech národů, aby sloužili Jehovovi s tím duchovním národem a vytvořili „velký zástup“ předvídaný ve Zjevení. „Vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“, a tak přežijí velké soužení do pokojného nového světa. — Zjevení 7:9, 14.

19. Z jakého pokoje se dnes těší Boží lid?

¹⁹ Boží izrael a velký zástup se společně těší z duchovního pokoje srovnatelného s pokojem, z něhož se těšil Izrael za krále Šalomouna. Micheáš o nich prorokoval: „Budou muset překovat své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ (Micheáš 4:3, 4; Izajáš 2:2–4) V souladu s tím se obrátili zády k válce a svárům a symbolicky překovali své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Tak se těší z pokojného bratrství v celém svém mezinárodním společenství bez ohledu na národnost, jazyk, rasu nebo společenské zázemí. A blaží je jistota Jehovovy ochranné péče nad nimi. „Nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ Opravdu, ‚sám Jehova dal skutečně sílu svému lidu. Sám Jehova požehnal svému lidu mírem.‘ — Žalm 29:11.

20, 21. a) Proč musíme pracovat na zachování svého pokoje s Bohem? b) Co musíme říci o satanově úsilí zničit pokoj Božího lidu?

²⁰ Pokoj Božích služebníků však stejně jako v prvním století podnítil nepřátelství satana. Jakmile byl po zřízení Božího království v roce 1914 vyvržen z nebe, vedl válku se „zbývajícími z [ženina] semene“. (Zjevení 12:17) Již ve své době Pavel varoval: „Nezápasíme proti krvi a tělu, ale proti. . . ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Efezanům 6:12) Nyní, když je satan omezen na nejbližší okolí země, je ta výstraha naléhavá.

²¹ Satan již ve svém úsilí o zničení pokoje Božího lidu použil každou taktiku, kterou má k dispozici, ale neuspěl. V roce 1919 nebylo ani 10 000 těch, kteří se snažili věrně sloužit Bohu. Dnes vítězí nad světem svou vírou přes čtyři milióny lidí. (1. Jana 5:4) Pro ně je pokoj s Bohem a vzájemný pokoj mezi nimi skutečností, i když snášejí nepřátelství satana a jeho semene. Avšak vzhledem k tomuto nepřátelství a k naší vlastní nedokonalosti a ‚kritickým časům, s nimiž bude těžké se vyrovnat‘, v nichž žijeme, musíme pilně pracovat na zachovávání svého pokoje. (2. Timoteovi 3:1) V následujícím článku uvidíme, co to obnáší.

„Hledej pokoj a usiluj o něj“

„Ať je veleben Jehova, který má potěšení z pokoje svého sluhy.“ — ŽALM 35:27.

1. Z jakého pokoje se dnes těšíme?

MÍT v tomto rozděleném světě pokoj je velká radost. Je potěšením uctívat Jehovu, samotného ‚Boha pokoje‘, a podílet se na požehnáních jeho ‚smlouvy pokoje‘. Uprostřed životních tlaků je osvěžující znát „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“, a zakoušet ‚svazek pokoje‘, který sjednocuje Boží lid bez ohledu na národnost, jazyk, rasu nebo společenské zázemí. — 1. Tesaloničanům 5:23; Ezekiel 37:26; Filipanům 4:7; Efezanům 4:3.

2, 3. a) Co se může stát jednotlivým křesťanům, zatímco Boží lid jako celek vytrvá? b) K čemu nás vybízí Bible?

² Jako svědkové Jehovovi si tohoto pokoje ceníme. Nemůžeme jej však brát jako samozřejmost. Pokoj se nezachovává automaticky jen proto, že jsme ve spojení s křesťanským sborem nebo jsme náhodou z křesťanské rodiny. Zatímco pomazaný ostatek a jejich druhové z „jiných ovcí“ vytrvávají jako jedno stádo až do konce, jednotlivci mohou svůj pokoj ztratit a odpadnout. — Jan 10:16; Matouš 24:13; Římanům 11:22; 1. Korinťanům 10:12.

³ Apoštol Pavel varoval pomazané křesťany své doby: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (Hebrejcům 3:12) Tato výstraha platí i velkému zástupu. Proto Bible naléhá na křesťana, „ať hledá pokoj a usiluje o něj. Jehovovy oči jsou totiž obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě, ale Jehovův obličej je proti těm, kteří činí špatné věci.“ — 1. Petra 3:10–12; Žalm 34:14, 15; 34:15, 16, KB.

„Tělesné smýšlení“

4. Co by mohlo zničit náš pokoj s Bohem?

⁴ Co může přerušit naše usilování o pokoj? O jednom se zmiňuje Pavel, když říká: „Tělesné smýšlení. . . znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj, protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství s Bohem.“ (Římanům 8:6, 7) ‚Tělesným‘ myslí Pavel náš padlý stav nedokonalých lidí se zděděnými hříšnými sklony. Poddáme-li se sklonům padlého těla, zničí to náš pokoj. Jestliže se křesťan nekajícně dopouští nemravnosti, lže, krade, bere drogy nebo nějakým jiným způsobem porušuje božský zákon, rozvrací pokoj, který byl mezi ním a Jehovou, a ze kterého se předtím těšil. (Přísloví 15:8, 29; 1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8) Také jestliže připustí, aby se mu hmotné věci staly důležitějšími než duchovní věci, jeho pokoj s Bohem je vážně ohrožen. — Matouš 6:24; 1. Jana 2:15–17.

5. Co patří k usilování o pokoj?

⁵ Na druhé straně Pavel řekl: „Duchovní smýšlení znamená život a pokoj.“ Pokoj patří k ovoci ducha, a jestliže školíme své srdce, aby oceňovalo duchovní věci, a modlíme se o Božího ducha, aby nám v tom pomohl, potom se vyhneme „tělesnému smýšlení“. (Galaťanům 5:22–24) V 1. Petra 3:10–12 je pokoj spjat se spravedlností. (Římanům 5:1) Petr říká, že usilovat o pokoj znamená také ‚odvrátit se od toho, co je špatné, a činit dobro‘. Boží duch nám může pomoci, abychom ‚usilovali o spravedlnost‘ a tak si zachovali pokoj s Bohem. — 1. Timoteovi 6:11, 12.

6. Co je jednou z odpovědností starších vzhledem k pokoji ve sboru?

⁶ Usilovat o pokoj je velmi důležité pro starší ve sboru, Jestliže se například někdo pokouší zavádět znečišťující zvyklosti, starší jsou odpovědní za to, aby ochránili sbor tím, že se snaží hříšníka pokárat. Jestliže pokárání přijme, získá znovu svůj pokoj. (Hebrejcům 12:11) Jestliže ne, bude možná muset být vyvržen, aby se zachoval pokojný vztah sboru k Jehovovi. — 1. Korinťanům 5:1–5.