Jehova je „Bůh, který dává pokoj“

„Kéž Bůh, který dává pokoj, je s vámi se všemi.“ (ŘÍM. 15:33)

1., 2. Jaká napjatá situace je popsána ve 32. a 33. kapitole 1. Mojžíšovy a jak to nakonec dopadlo?

JÁKOB se vrací domů a právě je u Penuelu, poblíž říčního údolí Jabbok na východ od Jordánu. Jeho bratr Esau se o tom doslechl a vydal se mu vstříc se 400 muži. Od doby, kdy Esau prodal Jákobovi své právo prvorozeného, uplynulo už 20 let, ale i po tolika letech má Jákob strach, že jeho bratr se na něj stále zlobí a že ho bude chtít zabít. Posílá mu proto dary, více než 550 kusů dobytka. S každou skupinou zvířat jdou Jákobovi služebníci, aby Esauovi řekli, že se jedná o dar od jeho bratra.

² Pak přichází okamžik, kdy se oba bratři setkávají. Jákob jde Esauovi odvážně vstříc a pokloní se, ne jednou, ale sedmkrát. To nejdůležitější, aby srdce svého bratra obměkčil, ale udělal už předtím — prosil Jehovu v modlitbě, aby ho z Esauovy ruky osvobodil. Vyslyší Jehova tuto prosbu? Bible uvádí: „Esau mu běžel vstříc a začal ho objímat a padl mu kolem krku a líbal ho.“ (1. Mojž. 32:11–20; 33:1–4)

3. Co se ze zprávy o Jákobovi a Esauovi můžeme naučit?

³ Z této zprávy o Jákobovi a Esauovi plyne důležité poučení. Pokud v křesťanském sboru dojde k problému, který ohrožuje pokojné vztahy, měli bychom vynaložit úsilí a podniknout konkrétní kroky, aby se situace vyřešila. Jákob se snažil usmířit s Esauem ne proto, že by se proti němu nějak provinil a dlužil mu omluvu. Příčinou napjatých vztahů bylo to, že Esau pohrdl právem prvorozeného a prodal ho Jákobovi za misku dušené čočky. (1. Mojž. 25:31–34; Hebr. 12:16) Jákobovo jednání ukazuje, jak daleko bychom měli být ochotni jít, abychom si s bratry a sestrami zachovali pokojné vztahy. Zpráva z 1. Mojžíšovy také ukazuje, že pravý Bůh naše modlitby vyslyší a našemu upřímnému úsilí o pokoj požehná. V Bibli je zapsáno mnoho dalších příkladů, ze kterých se můžeme naučit, jak přispívat k pokoji ve sboru.

Tím nejlepším příkladem je Jehova

4. Co Bůh udělal pro to, aby lidstvo vysvobodil z hříchu a smrti?

⁴ Tím nejlepším příkladem, jak přispívat k pokoji, je Jehova — „Bůh, který dává pokoj“. (Řím. 15:33) Uvažujme o tom, jak daleko Jehova šel, aby nám umožnil mít s ním pokojný vztah. Jelikož jsme hříšnými potomky Adama a Evy, zasloužíme si ‚mzdu, kterou platí hřích‘. (Řím. 6:23) Jehova se však na základě své velké lásky postaral o to, abychom mohli být osvobozeni. Poslal z nebe svého milovaného Syna, aby se narodil jako dokonalý člověk a zemřel za naše hříchy. Ježíš s tím ochotně souhlasil a nechal se Božími nepřáteli zabít. (Jan 10:17, 18) Pravý Bůh svého milovaného Syna vzkřísil a on mu pak předložil hodnotu své prolité krve, která se stala výkupným, díky němuž mohou kajícní hříšníci uniknout věčné smrti. (Přečti Hebrejcům 9:14, 24.)

5., 6. Jaký vliv má Ježíšova prolitá krev na narušený vztah mezi Bohem a hříšným lidstvem?

⁵ Jaký vliv má Ježíšova výkupní oběť na narušený vztah mezi Bohem a hříšným lidstvem? V Izajášovi 53:5 je napsáno: „Potrestání zamýšlené pro náš pokoj přišlo na něho a kvůli jeho zranění nám nastalo uzdravení.“ Bůh lidem umožňuje, aby k němu měli pokojný vztah, a na poslušné lidi se dívá jako na své přátele. Apoštol Pavel napsal: „[Ježíšovým] prostřednictvím máme propuštění výkupným skrze krev onoho, ano, odpuštění svých přečinů.“ (Ef. 1:7)

⁶ V Bibli čteme, že „Bůh uznal za dobré, aby v [Ježíšovi] přebývala všechna plnost“. Jinými slovy, Kristus je klíčovou postavou ve splnění Božího záměru. A záměrem Jehovy je, aby „opět smířil se sebou všechny ostatní věci . . . tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou prolil“ Ježíš Kristus. „Všechny ostatní věci“, které Bůh se sebou smiřuje, jsou „věci na nebesích“ a „věci na zemi“. Co je tím míněno? (Přečti Kolosanům 1:19, 20.)

7. Co je míněno výrazy „věci na nebesích“ a „věci na zemi“?

⁷ Díky výkupnému byli pomazaní křesťané „prohlášeni za spravedlivé“ jako Boží synové a mohou se ‚těšit z pokoje s Bohem‘. (Přečti Římanům 5:1.) Jsou označeni jako „věci na nebesích“, protože mají vyhlídku na život v nebi, kde budou „kralovat nad zemí“ a sloužit jako kněží. (Zjev. 5:10) A „věci na zemi“ jsou kajícní lidé, kteří nakonec získají věčný život na zemi. (Žalm 37:29)

8. Jak na tebe působí to, co Jehova udělal, aby k němu lidé mohli mít pokojný vztah?

⁸ V dopise pomazaným křesťanům v Efezu apoštol Pavel vyjádřil svou hlubokou vděčnost za to, že Jehova opatřil výkupné. Napsal: „Bůh, který je bohatý v milosrdenství, . . . oživil nás spolu s Kristem, i když jsme byli mrtví v přečinech — byli jste zachráněni nezaslouženou laskavostí.“ (Ef. 2:4, 5) Ať už máme naději nebeskou, nebo pozemskou, jsme Bohu za jeho milosrdenství a nezaslouženou laskavost velmi zavázáni. Když se zamýšlíme nad tím, co všechno Jehova udělal pro to, aby k němu lidé mohli mít pokojný vztah, cítíme hlubokou vděčnost. Pokud se tedy ve sboru dostaneme do situace, kdy jsou ohroženy pokojné vztahy, měli bychom si Jehovův příklad připomenout. Pomůže nám to, abychom iniciativně přispívali k pokoji.

Napodobujme příklad Abrahama a Izáka

9., 10. Jak Abraham ukázal, že mu záleží na pokojných vztazích?

⁹ Učedník Jakub napsal: „‚Abraham uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘, a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘.“ (Jak. 2:23) Svou víru Abraham dával najevo mimo jiné tím, že miloval pokoj. Ukažme si to na konkrétním příkladu. Abrahamových i Lotových hospodářských zvířat přibývalo a mezi jejich pastýři docházelo k neshodám. (1. Mojž. 12:5; 13:7) Abraham viděl, že nejlepším řešením této napjaté situace bude, když každý z nich odejde do jiné části země. Co tedy udělal? Mohl poukázat na svůj věk a postavení před Bohem a určit svému synovci, kam má jít. Místo toho však usiloval o pokoj.

¹⁰ Řekl Lotovi: „Prosím, ať nepokračují hádky mezi mnou a tebou a mezi mými honáky a tvými honáky, neboť my muži jsme bratři.“ A dodal: „Nemáš k dispozici celou zemi? Prosím, odděl se ode mne. Jestliže půjdeš vlevo, pak půjdu vpravo; ale jestliže půjdeš vpravo, pak půjdu vlevo.“ Přestože si Lot vybral tu nejúrodnější část země, Abraham mu to neměl za zlé. (1. Mojž. 13:8–11) Jak to víme? Když Lota později zajali nájezdníci, Abraham neváhal a zachránil ho. (1. Mojž. 14:14–16)

11. Co Abraham udělal pro to, aby se svými filištínskými sousedy měl pokojné vztahy?

¹¹ Uvažujme také o tom, jak Abraham usiloval o pokojné vztahy se svými filištínskými sousedy v zemi Kanaán. Filištíni „se násilím zmocnili“ studny, kterou Abrahamovi služebníci vykopali u Beer-šeby. Jak na to reagoval muž, jenž dokázal porazit vojska čtyř králů a vysvobodit svého synovce z jejich rukou? Místo aby se zbraní v ruce získal studnu zpět, Abraham se rozhodl, že to nechá být. Po nějaké době za ním přišel filištínský král, aby s ním uzavřel mírovou smlouvu. Král chtěl, aby Abraham přísahal, že s jeho potomky bude jednat laskavě. Abraham mu vyhověl a teprve potom se zmínil o problému se studnou. Krále to zaskočilo, protože o tom nevěděl, a studnu mu vrátil. Abraham pak dál pokojně žil v zemi Kanaán. (1. Mojž. 21:22–31, 34)

12., 13. (a) Jak Izák napodoboval příklad svého otce? (b) Jak Jehova požehnal Izákovi za to, že usiloval o pokoj?

¹² O pokojné vztahy se snažil i Abrahamův syn Izák. To je zřejmé z jeho jednání s Filištíny. Izák žil u Beer-lachai-roi v suché oblasti Negebu. Když nastal hladomor, přestěhoval se na sever, na úrodnější území u Geraru. Jehova tam Izákovi velmi požehnal, takže měl velkou úrodu a mnoho hospodářských zvířat. Filištíni mu začali závidět, a protože nechtěli, aby se mu dobře dařilo, ucpali všechny studny, které v té oblasti kdysi vykopali Abrahamovi sluhové. Nakonec filištínský král Izákovi řekl, aby se ‚z jejich sousedství odstěhoval‘. Pokojný Izák králi vyhověl. (1. Mojž. 24:62; 26:1, 12–17)

¹³ Potom co Izák svůj tábor přesunul, jeho pastýři vykopali další studnu. Filištínští pastýři však prohlásili, že voda je jejich. Podobně jako jeho otec Abraham, ani Izák o studnu nebojoval. Nechal své muže vykopat jinou. I tu si však Filištíni přivlastnili. V zájmu pokojných vztahů Izák svůj velký tábor opět přestěhoval jinam. Jeho sluhové tam vykopali studnu, kterou Izák nazval Rechobot. Časem se přesunul do úrodnější oblasti u Beer-šeby, kde mu Jehova požehnal a řekl mu: „Neboj se, protože jsem s tebou a požehnám ti a rozmnožím tvé semeno kvůli svému sluhovi Abrahamovi.“ (1. Mojž. 26:17–25)

14. Jak Izák ukázal, že usiluje o pokojné vztahy, když ho navštívil filištínský král?

¹⁴ Právo používat všechny studny, které jeho sluhové vykopali, by si Izák jistě dokázal vybojovat. V zájmu pokoje se však opakovaně rozhodl přestěhovat. Později ho v Beer-šebě navštívil filištínský král a jeho úředníci, aby s ním uzavřeli mírovou smlouvu. Král řekl: „Nepochybně jsme viděli, že Jehova se prokázal být s tebou.“ Při jejich návštěvě Izák opět ukázal, že mu záleží na pokojných vztazích. Biblická zpráva říká: „Udělal pak pro ně hostinu a jedli a pili. Příští ráno časně vstali a navzájem učinili přísežná prohlášení. Potom je Izák poslal pryč . . . v pokoji.“ (1. Mojž. 26:26–31)

Napodobujme příklad Josefa

15. Proč s Josefem jeho bratři nedokázali mluvit pokojně?

¹⁵ Izákův syn Jákob byl „bezúhonným mužem“. (1. Mojž. 25:27) Jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto článku, Jákob usiloval o pokojný vztah se svým bratrem Esauem. Nepochybně mu byl velkým vzorem jeho otec Izák. A jak to bylo s Jákobovými syny? Ze svých 12 synů Jákob nejvíce miloval Josefa. Byl poslušný, měl ke svému otci velkou úctu a velmi mu záleželo na tom, aby i ostatní členové domácnosti respektovali otcovu vůli. (1. Mojž. 37:2, 14) Starší bratři však na Josefa tak žárlili, že s ním nedokázali mluvit pokojně. Nakonec ho prodali do otroctví a svého otce oklamali, aby si myslel, že Josefa zabilo divoké zvíře. (1. Mojž. 37:4, 28, 31–33)

16., 17. Jak dal Josef svým bratrům najevo, že s nimi chce mít pokojný vztah?

¹⁶ Jehova však Josefa neopustil a on se časem stal druhým nejmocnějším mužem Egypta. Když kvůli krutému hladomoru přišli do Egypta jeho bratři, Josefa v jeho úředním egyptském oděvu nepoznali. (1. Mojž. 42:5–7) Za krutost, s jakou jednali s ním i s jeho otcem, se jim Josef mohl snadno pomstít. Místo toho se ale snažil o pokojné vztahy. Když viděl, že svých činů litují, dal se jim poznat a řekl: „Ať vás to teď nebolí a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali, protože Bůh mě poslal před vámi pro zachování života.“ Potom zlíbal všechny své bratry a plakal nad nimi. (1. Mojž. 45:1, 5, 15)

¹⁷ Poté, co Jákob zemřel, se jeho synové báli, že teď se jim Josef pomstí. Když s ním o svých obavách mluvili, Josef „propukl v pláč“ a řekl jim: „Nebojte [se]. Já sám budu zásobovat vás a vaše děťátka potravou.“ Josef miloval pokoj, a proto „je utěšil a mluvil k nim povzbudivě“. (1. Mojž. 50:15–21)

„Napsáno pro naše poučení“

18., 19. (a) Co ses ty naučil z příkladu Jehovy a jeho služebníků, kteří usilovali o pokoj? (b) O čem pojednává následující článek?

¹⁸ Pavel řekl: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Řím. 15:4) Co jsme se naučili z dokonalého příkladu Jehovy a také z biblických zpráv o Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a Josefovi?

¹⁹ Jestliže s vděčností uvažujeme o tom, co Jehova udělal, aby napravil poškozený vztah mezi sebou a hříšným lidstvem, jistě nás to podněcuje k tomu, abychom v zájmu pokojných vztahů s druhými dělali všechno, co je v našich silách. Příklady Abrahama, Izáka, Jákoba a Josefa ukazují, jak prospěšný vliv mohou mít rodiče na své děti. Také jsme viděli, že Jehova žehná úsilí těch, kdo se snaží o pokoj s druhými. Není divu, že Pavel o Jehovovi napsal, že je to „Bůh, který dává pokoj“. (Přečti Římanům 15:33; 16:20.) V následujícím článku se dozvíme, proč Pavel zdůrazňoval, že máme usilovat o pokoj, a jak to můžeme dělat.

Usilujme o pokoj

„Usilujme o věci, které působí k pokoji.“ (ŘÍM. 14:19)

1., 2. Na základě čeho svědkové Jehovovi mají mezi sebou pokojné vztahy?

SKUTEČNÝ pokoj je v dnešním světě něčím výjimečným. I lidé, kteří žijí ve stejné zemi a mluví stejným jazykem, jsou často rozděleni nábožensky, politicky nebo společensky. Naproti tomu mezi Jehovovými služebníky je jednota, přestože pocházejí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9)

² Pokojné vztahy však nejsou výsledkem náhody. Vede k nim především to, že se ‚těšíme z pokoje s Bohem‘ díky víře v jeho Syna, jehož prolitá krev přikrývá naše hříchy. (Řím. 5:1; Ef. 1:7) Kromě toho, pravý Bůh dává svým věrným služebníkům svatého ducha, k jehož ovoci pokoj patří. (Gal. 5:22) A v neposlední řadě pokoj a jednota panují mezi námi proto, že ‚nejsme částí světa‘. (Jan 15:19) V politických otázkách zůstáváme neutrální a ‚své meče jsme překovali v radlice‘, takže se nezapojujeme do občanských válek ani do mezinárodních konfliktů. (Iz. 2:4)

3. Z čeho je patrné, že mezi sebou máme pokojné vztahy, a o čem bude pojednávat tento článek?

³ Mít mezi sebou pokojné vztahy však neznamená pouze to, že si navzájem neubližujeme. Ve sboru ‚jeden druhého milujeme‘, přestože možná pocházíme z různých kultur a etnických skupin. (Jan 15:17) Pokojné vztahy jsou patrné z toho, že ‚konáme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře‘. (Gal. 6:10) Našeho duchovního ráje, v němž panuje pokoj, bychom si měli velmi vážit a bedlivě ho střežit. V tomto článku se zamyslíme nad tím, jak si pokojné vztahy se spoluvěřícími udržet.

Když dojde k nedorozumění mezi jednotlivci

4. Co bychom měli v zájmu pokoje udělat, jestliže jsme někomu možná ublížili?

⁴ „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme,“ napsal učedník Jakub. „Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž.“ (Jak. 3:2) Musíme tedy počítat s tím, že ke sporům a nedorozuměním dochází i mezi spoluvěřícími. (Fil. 4:2, 3) Takové problémy je však možné řešit, aniž se pokoj ve sboru naruší. Například když si uvědomíme, že jsme někomu možná ublížili, měli bychom se řídit Ježíšovou radou, která je zapsána u Matouše 5:23, 24. (Přečti.)

5. Co bychom měli v zájmu pokoje udělat, jestliže někdo ublíží nám?

⁵ A co když někdo ve sboru nějak ublíží nám? Měli bychom očekávat, že přijde a omluví se? V 1. Korinťanům 13:5 je napsáno, že láska „nevypočítává urážky“. Jestliže se nás tedy někdo dotkne, můžeme k pokoji přispět tím, že odpustíme a na celou záležitost zapomeneme. (Přečti Kolosanům 3:13.) To je nejlepší způsob, jak vyřešit nějaké drobné nedorozumění. Takovým jednáním přispíváme k dobrým vztahům se spoluvěřícími a díky tomu máme vnitřní pokoj. Jedno moudré přísloví říká, že od člověka je „krásné, jestliže přejde přestupek“. (Přísl. 19:11)

6. Co bychom měli udělat, pokud nějakou záležitost nedokážeme jen tak přejít?

⁶ Co když se ale jedná o záležitost, kterou nedokážeme jen tak přejít? Určitě by nebylo moudré, kdybychom o tom mluvili s každým, kdo je ochoten naslouchat. Bylo by to tlachání a vedlo by jedině k tomu, že se pokoj ve sboru naruší. Co tedy udělat, abychom takovou záležitost vyřešili pokojně? U Matouše 18:15 čteme: „Jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a odhal jeho chybu mezi čtyřma očima. Jestliže ti bude naslouchat, získal jsi svého bratra.“ Slova u Matouše 18:15–17 se sice týkají vážných hříchů, ale zásadu uvedenou v 15. verši můžeme uplatnit v podstatě v jakékoli situaci. Měli bychom za svým spoluvěřícím zajít a mezi čtyřma očima se pokusit pokojné vztahy obnovit.a

7. Proč bychom nedorozumění měli vyřešit rychle?

⁷ Apoštol Pavel napsal: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Ef. 4:26, 27) Ježíš řekl: „Hodlej rychle vyřešit záležitosti s tím, kdo si na tebe stěžuje před zákonem.“ (Mat. 5:25) Jestliže chceme usilovat o pokojné vztahy, musíme problém vyřešit rychle. Pokud bychom to neudělali, drobné nedorozumění by mohlo přerůst ve vážný problém. Nedovolme, aby nám pýcha, závist nebo láska k penězům zabránily rychle obnovit pokojné vztahy. (Jak. 4:1–6)

Když dojde ke sporu mezi více lidmi

8., 9. (a) Čeho se týkal spor, k němuž došlo mezi křesťany v Římě? (b) Co Pavel křesťanům v Římě napsal?

⁸ Někdy může mezi křesťany dojít ke sporu, do kterého je zapojeno více lidí. To se stalo například ve sboru v Římě. Příčinou problému bylo to, že někteří křesťané se dívali svrchu na ty, kdo měli slabší svědomí, a soudili je v záležitostech, které se týkaly čistě osobních rozhodnutí. Jakou radu apoštol Pavel svým spoluvěřícím v Římě napsal? (Řím. 14:1–6)

⁹ Pavel dal radu oběma stranám tohoto sporu. Ty, kdo chápali, že nejsou pod mojžíšským Zákonem, nabádal, aby se nedívali svrchu na své bratry. (Řím. 14:2, 10) Takový povýšený postoj by totiž mohl duchovně srážet ty, kdo stále měli odpor k pokrmům, které Zákon zakazoval. Pavel jim napsal: „Přestaň strhávat Boží dílo jen kvůli pokrmu.“ Dále uvedl: „Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.“ (Řím. 14:14, 15, 20, 21) A křesťanům, kteří měli slabší svědomí, Pavel napsal, aby nepovažovali za nevěrné ty, kdo v otázce jídla nejsou tak upjatí. (Řím. 14:13) Všem doporučil, aby ‚si o sobě nemysleli více, než je nutné si myslet‘. (Řím. 12:3) Podstatu své rady Pavel shrnul slovy: „Usilujme o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Řím. 14:19)

10. Co by měli křesťané udělat, jestliže vzniknou problémy?

¹⁰ Můžeme si být jisti, že křesťané v Římě Pavlovy rady přijali a udělali potřebné změny. Stejně by měli křesťané jednat i dnes. Jestliže dojde mezi spoluvěřícími k problémům, měli by je řešit s láskou a pokorou. Musí si vyhledat biblické rady a uplatnit je. Je nezbytné, aby všichni, kdo jsou do sporu nějak zapojeni, udělali potřebné změny a tak ‚mezi sebou udržovali pokoj‘. (Mar. 9:50)

Když je někdo požádán o pomoc

11. Čeho by se měl starší vyvarovat, jestliže s ním křesťan mluví o sporu se spoluvěřícím?

¹¹ Co když nějaký křesťan má problém s příbuzným nebo spoluvěřícím a chce o tom mluvit se sborovým starším? Přísloví 21:13 říkají: „Pokud jde o kohokoli, kdo si zacpává ucho před naříkavým křikem poníženého, ten bude také sám volat, a nedostane odpověď.“ Starší si určitě nebude ‚zacpávat uši‘. Jiné přísloví však upozorňuje: „První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří.“ (Přísl. 18:17, Bible21) Starší by se neměl ukvapeně postavit na stranu spoluvěřícího, který za ním s problémem přišel, ale určitě by mu měl laskavě naslouchat. Pravděpodobně se ho pak zeptá, zda o tom již mluvil s tím, na koho si stěžuje. Možná mu také připomene biblické zásady, s jejichž pomocí může pokoj se spoluvěřícím obnovit.

12. Ze kterých biblických zpráv je patrné, že ukvapená rozhodnutí mohou mít dalekosáhlé následky?

¹² Ukvapeně rozhodnout potom, co si člověk vyslechne jen jednu stranu, může mít dalekosáhlé následky. Je to patrné například ze tří biblických zpráv. Potifar uvěřil své manželce, že ji Josef chtěl znásilnit. Neprávem se rozzlobil a nechal Josefa uvěznit. (1. Mojž. 39:19, 20) Král David uvěřil Cibovi, který řekl, že jeho pán Mefibošet se postavil na stranu Davidových nepřátel. David ukvapeně prohlásil: „Pohleď, všechno, co patří Mefibošetovi, je tvoje.“ (2. Sam. 16:4; 19:25–27) A králi Artaxerxovi bylo řečeno, že Židé znovu stavějí jeruzalémské zdi a chtějí se vzbouřit proti Perské říši. Nepravdivé zprávě král uvěřil a nařídil, aby práce na obnově Jeruzaléma byly zastaveny. V důsledku toho Židé přestali se stavbou Božího chrámu. (Ezra 4:11–13, 23, 24) Křesťanští starší se proto moudře řídí radou, kterou Pavel dal Timoteovi, a nevynášejí unáhlené soudy. (Přečti 1. Timoteovi 5:21.)

13., 14. (a) Na co musí pamatovat ten, kdo spoluvěřícímu pomáhá urovnat spor? (b) Co starším pomůže, aby při posuzování nějaké záležitosti rozhodli správně?

¹³ I potom, co si člověk vyslechne obě strany, je potřeba pamatovat na následující zásadu: „Jestliže si někdo myslí, že o něčem získal poznání, ještě to nezná, právě jak by to měl znát.“ (1. Kor. 8:2) Je důležité položit si například tyto otázky: Opravdu znám všechny podrobnosti o tom, co ke sporu vedlo? Vím, z jakého prostředí vyšli ti, kterých se spor týká, a čím vším bylo formováno jejich smýšlení? Jestliže starší mají nějakou záležitost posoudit, je nesmírně důležité nenechat se oklamat vychytralostí nebo nepravdivými či neověřenými informacemi. Boží ustanovený Soudce, Ježíš Kristus, soudí spravedlivě. Je o něm napsáno, že „nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši“. (Iz. 11:3, 4) Ježíš se nechává vést Jehovovým duchem. Totéž by měli dělat křesťanští starší.

¹⁴ Než starší posoudí nějakou záležitost, která se týká spoluvěřících, je nutné, aby se modlili k Jehovovi o svatého ducha a nechali se jím vést prostřednictvím toho, že zkoumají Boží Slovo a publikace od věrného a rozvážného otroka. (Mat. 24:45)

Pokoj za každou cenu?

15. Kdy bychom měli starším říct o vážném hříchu, o němž jsme se dozvěděli?

¹⁵ Boží Slovo nás povzbuzuje, abychom usilovali o pokoj. Také však říká, že „moudrost shora je především cudná, pak pokojná“. (Jak. 3:17) Cudnost je v tomto verši uvedena na prvním místě. Být cudný znamená držet se Božích morálních měřítek a spravedlivých požadavků. Pokud se tedy křesťan dozví, že jeho spoluvěřící se dopustil nějakého vážného hříchu, měl by ho vybídnout, aby se přiznal sborovým starším. (1. Kor. 6:9, 10; Jak. 5:14–16) Když to hříšník neudělá, pak by to jeho spoluvěřící, který o tom ví, měl starším říct sám. Jestliže by o tom s nimi nemluvil a omlouval si to tím, že nechce narušit pokojné vztahy s provinilcem, vlastně by se podílel na jeho nesprávném jednání. (3. Mojž. 5:1; přečti Přísloví 29:24)

16. Jaké poučení plyne ze zprávy o Jehuově setkání s králem Jehoramem?

¹⁶ Skutečnost, že Boží spravedlnost má před pokojnými vztahy přednost, dokazuje biblická zpráva o Jehuovi. Bůh poslal Jehua, aby vykonal jeho soudy nad domem krále Achaba. Ničemný král Jehoram, syn Achaba a Jezábel, jel Jehuovi vstříc ve svém dvoukolém voze a zeptal se ho: „Je mír, Jehu?“ Jehu odpověděl: „Jaký by mohl být mír, dokud jsou tu smilstva tvé matky Jezábel a její mnohá kouzla?“ (2. Král. 9:22) Nato Jehu vytáhl luk a střelil Jehorama do srdce. Podobně jako Jehu, ani starší by svévolnému nekajícnému hříšníkovi neměli ustoupit. Prosadit Boží spravedlnost je důležitější než zachovat pokojné vztahy. Nekajícný hříšník musí být vyloučen, aby sbor zůstal v pokojném vztahu s Bohem. (1. Kor. 5:1, 2, 11–13)

17. Co musí všichni křesťané dělat, aby byl ve sboru zachován pokoj?

¹⁷ Většina sporů mezi křesťany se však netýká vážných přestupků, kterými by se měl zabývat právní výbor. Chyby druhých bychom proto měli s láskou promíjet. Boží Slovo říká: „Kdo překrývá přestupek, hledá lásku, a ten, kdo stále hovoří o záležitosti, rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.“ (Přísl. 17:9) Jestliže v souladu s těmito slovy jednáme, daří se nám zachovávat pokoj ve sboru a mít dobrý vztah s Jehovou. (Mat. 6:14, 15)

Těm, kdo přispívají k pokoji, Bůh žehná

18., 19. Jaký užitek plyne z toho, že se snažíme mít s druhými pokojné vztahy?

¹⁸ Jestliže napodobujeme Jehovu a usilujeme o „věci, které působí k pokoji“, vede to k bohatému požehnání — máme k Bohu blízký vztah a přispíváme k jednotě a pokoji v našem duchovním ráji. To, že se snažíme o pokojné vztahy ve sboru, nám pomáhá, abychom pokojně jednali i s lidmi, kterým kážeme ‚dobrou zprávu o pokoji‘. (Ef. 6:15) Výsledkem je, že se nám daří být ‚ke všem jemní a ovládat se za zlých okolností‘. (2. Tim. 2:24)

¹⁹ Pamatujme také na to, že nastane „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“ ze všech období lidských dějin „od založení světa“. (Sk. 24:15; Luk. 11:50, 51) Na zemi pak budou miliony lidí s nejrůznějšími povahami a minulostí. Pomáhat jim, aby žili v pokoji s Bohem i s ostatními obyvateli nového světa, bude velká výsada. Určitě nám pak pomůže to, že se už teď učíme mít s druhými pokojné vztahy.

[Poznámka pod čarou]