Ve dvanáctém a třináctém století byly tyto výstřelky kritizovány Valdenskými, kteří s Biblí v ruce vysvětlovali lidem, že Petr nikdy v Římě nebyl. Podobně argumentovali o několik století později představitelé protestantské reformace. Slavní filozofové osmnáctého století pokládali tuto tradici za historicky i biblicky nepodloženou. Stejný názor dodnes vyjadřují kvalifikovaní odborníci — katoličtí i nekatoličtí.

Proč se však nedržet faktů, které jsou zaznamenány v Bibli — v jediném prameni obsahujícím zprávy očitých svědků Petrova života? Z Božího slova je jasně patrné, že Petr, na pokyn jeruzalémského vedoucího sboru křesťanů, vykonával své dílo ve východních krajích starověkého světa, včetně Babylóna. — Galaťanům 2:1–9; 1. Petra 5:13; srovnej Skutky 8:14.

Apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům v Římě (asi v roce 56 n. l.) pozdravoval přibližně 30 členů tamního sboru, ale o Petrovi se vůbec nezmínil. (Římanům 1:1, 7; 16:3–23) Později, někdy mezi roky 60 a 65 n. l., napsal z Říma šest dopisů, v nichž ale o Petrovi není ani zmínka — což jsou pádné nepřímé důkazy o tom, že Petr v Římě nebyl.a (Srovnej 2. Timoteovi 1:15–17; 4:11.) Pavlova činnost v Římě je popisována v závěru knihy Skutků, ale ani zde se nemluví o Petrovi. (Skutky 28:16, 30, 31) Objektivní rozbor biblických dokladů může vést pouze k jedinému závěru: Petr v Římě nekázal.b