Chemické pesticidy nezabíjejí jen škůdce

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRAZÍLII

„JE TO skvělé,“ říká farmář Domingos dos Santos, když se dívá na úrodu manioku na své farmě v jižní Brazílii. Opravdu má důvod ke spokojenosti. Listy jeho rostlin vypadají, jako by je nikdy nenapadl žádný škodlivý hmyz. Další úspěch chemických pesticidů? Nikoli. „Vloni i letos,“ říká Domingos, „jsem nemusel koupit vůbec žádné pesticidy.“

Domingos patří ke zvětšující se skupině zemědělců, kteří k ochraně svých plodin nepoužívají chemické pesticidy.a Orientovali se na metody s omezeným použitím chemických látek nebo bez nich. „O jaké metody jde?“ zeptal jsem se agronoma Sandro Müllera, který na citrusové plantáži blízko města São Paulo prováděl nějaké pokusy. „A proč je rozumné, aby zemědělci omezovali především insekticidové postřiky?“

Cyklus pesticidů

Sandro mi chce pomoci, abych si představil jednu z nevýhod chemických pesticidů, a proto mi říká: „Představ si skupinu policejních strážníků, kteří honí bandu bankovních lupičů. Lupiči se snaží uniknout a vběhnou do rušné správní budovy. Tam se ztratí v davu, a tak policie zavolá helikoptéru, která hodí plynovou bombu na celý komplex úředních budov. Tím zabijí nejen lupiče, ale také strážce budovy a nic netušící zaměstnance v kancelářích. K něčemu podobnému dojde, když zemědělec opakovaně bombarduje plodiny silnými insekticidy. Zabije nejen škodlivý hmyz — lupiče —, ale také užitečný hmyz — stráže.“

„Tak zachrání aspoň plodiny,“ odpověděl jsem. Sandro nicméně poukázal na to, že pokud jsou insekticidy používané bez rozmyslu, spustí se tím škodlivý koloběh. Jak to? Některý hmyz postřik přežije, protože je vůči určitým pesticidům rezistentní. Ten se potom ocitne mezi plodinami bez ‚strážců‘ neboli bez užitečného hmyzu — a to díky postřikům zemědělce.

Tento škodlivý hmyz má dostatek potravy a nemá žádné přirozené nepřátele, což mu umožňuje, aby se rychle rozmnožil a vznikla tak populace hmyzu rezistentní k pesticidům, což zemědělce nutí k dalšímu postřiku a možná k tomu, aby sáhl i po účinnějším typu pesticidu. V některých oblastech Jižní Ameriky, kde se pěstují luštěniny, provádějí zemědělci postřik každý týden. Jaký je konečný výsledek tohoto koloběhu? „Jestliže sejete pesticidy,“ řekl jeden zemědělec, „sklízíte jedy.“

Je používání pesticidů menším zlem?

Výzkumem se ukázalo, že když člověk otráví hmyz, otráví i sebe. Časopis Guia Rural uvedl, že se každý rok jen v samotné Brazílii otráví pesticidy asi sedm set tisíc lidí — to je průměrně jeden člověk každých čtyřicet pět sekund! A Světová zdravotnická organizace uvádí, že vlivem toxických pesticidů každoročně zemře na celém světě dvě stě dvacet tisíc lidí. Pesticidy kromě toho velmi škodí životnímu prostředí.

Přestože dnes lidé mají pocit, že otevřít nádobu s pesticidy je stejné jako otevřít ‚Pandořinu skřínku‘, použití pesticidů je často pokládáno za menší ze dvou zel. Zdůvodňují to takto: ‚Buď budou pesticidy a jídlo, nebo žádné pesticidy a hlad. Konec konců, počet lidí na zemi vzrůstá, kdežto půdy, která se hodí pro zemědělství, ubývá. Pokud se má předejít celosvětovému hladomoru, musí být plodiny chráněny před škodlivým hmyzem, který je dokáže zničit.‘

Je jasné, že škůdci představují velký problém. Na světě však roste počet zemědělců, kteří poznali, že existuje lepší způsob než postřik plodin velkými dávkami pesticidů. Nazývá se integrovaná ochrana proti škůdcům.

Alternativou je integrovaná ochrana proti škůdcům

„Co je integrovaná ochrana proti škůdcům?“ zeptal jsem se profesora jménem Evôneo Berti Filho, který vede entomologickou katedru na Univerzitě São Paula ve městě Piracicaba a je předním výzkumným pracovníkem v oblasti přirozené regulace škůdců. Profesor Berti mi vysvětlil, že cílem integrované ochrany je omezit insekticidy na nezbytné minimum a používat pouze ty insekticidy, které zabíjejí konkrétní škodlivý druh hmyzu. Omezení postřiků je potom kompenzováno přirozenými formami regulace škůdců.

Jednou takovou formou regulace škůdců je střídání plodin. Zemědělec může například každý rok střídat plodiny kukuřice a luštěnin. Hmyz, který se živí kukuřicí, ale nemá v oblibě luštěniny, buď zahyne hlady, nebo z pole odejde a vyhledá v okolí kukuřici. Až se příště vyseje kukuřice, většina hmyzu bude pryč — přinejmenším nějakou dobu. A v době, kdy se hmyz, který má rád kukuřici, znovu objeví ve velkém, další střídání plodin ho brzy donutí, aby znovu odešel.

Další komponentou integrované ochrany je biologická kontrola. To znamená, že hmyz, bakterie, viry, houby a další přirození nepřátelé škůdců jsou využíváni jako spojenci. Brazilští výzkumní pracovníci například pozorovali, že mnoho housenek v přírodě zahyne, když dostanou virus, který se jmenuje baculovirus. Virus je pro lidi neškodný, proto výzkumníci počítali s tím, že mohou pole postříkat tekutinou obsahující tento virus a na housenky, které se živí sojovými boby a maniokem to bude působit jako biologický insekticid. Bylo to účinné. Housenky uhynuly několik dnů potom, co sežraly postříkané plodiny. Výhodné je, že mrtvé housenky představují pro zemědělce také levnou zbraň do dalších bitev. Jak to?

„Zemědělec prostě dá mrtvé infikované housenky do mixéru,“ vysvětluje profesor Berti, „rozmělní je, profiltruje tuto směs a výslednou tekutinu uskladní v mrazničce.“ Potom stačí, aby tekutinu nechal rozmrznout, rozředil ji vodou a tímto roztokem postříkal plodiny.

Tento biologický insekticid možná nepůsobí stejně rychle jako jeho chemický protějšek, avšak podle jednoho výzkumného pracovníka má přinejmenším devadesátiprocentní úspěšnost.

Přirozená cesta — útok pomocí hmyzu

Další důležitou částí biologické kontroly škůdců je použít v boji proti škodlivému hmyzu užitečný hmyz jako spojence. Mnoho zemědělců v Brazílii i jinde se však zdráhá použít tuto formu regulace škůdců, přestože byla vynaložena snaha přesvědčit je, aby ji používali. Proč to odmítají? Zdá se, že myšlenka záměrně pustit hmyz na zemědělskou půdu je pro mnoho zemědělců stejně nesmyslná, jako by obyvatelům města připadalo nesmyslné pustit šváby do bytů. „Většina zemědělců si myslí,“ řekl profesor Berti, „že každý hmyz požírá rostliny. A zemědělec rozhodně nechce, aby na poli bylo hmyzu více.“

Je jasné, že biologická regulace škůdců získá popularitu pouze tehdy, když zemědělci pochopí, že některé druhy hmyzu jsou jejich spojenci. Například pěstitelé ovoce v Kalifornii již koncem 19. století použili slunéčko sedmitečné. Škodlivé druhy hmyzu, které byly náhodně přivezeny z Austrálie, tehdy napadly a doslova zničily všechny citroníky a pomerančovníky. Slunéčkům trvalo dva roky, než se jim podařilo tento útočný hmyz zvládnout a zachránit tak kalifornské pěstitele citrusových plodů!

Biologická kontrola má velký vliv

Dnes někteří zemědělci v Brazílii znovu objevují, že joaninha (malá Joana, jak zde nazývají slunéčko sedmitečné) je spolehlivou ‚stráží‘. „ Joaninhy bojují s mšicemi na citrusovém porostu,“ řekl mi Sandro, když jsme šli podél řad pomerančovníků na plantáži, o kterou se staral. Zastavil se u jednoho stromu, vzal větvičku s mladými listy a ohnul ji dolů. Mšice — netečný hmyz o velikosti špendlíkové hlavičky — nehybně seděly zakousnuté do listu a sály šťávu.

Tyto mšice jsou však potravou pro ‚stráž‘. Existuje jeden typ slunéčka, které dokáže za svůj život spořádat osm set mšic. Mohou tedy slunéčka zásadně změnit situaci? „Mohou,“ řekl Sandro, „pokud necháte mezi citrusy dostatek trávy a plevele, kde může žít mnoho slunéček a dalších přirozených nepřátel škůdců.“ Sandro říká, že když se dříve nepoužívala biologická kontrola, prováděly se v tomto sadu chemické postřiky každé dva týdny. Dnes díky přirozeným nepřátelům, jako jsou slunéčka a další hmyz, klesla nutnost provádět postřik insekticidy na každé dva nebo tři měsíce.

Slunéčka nejsou jedinými přírodními spojenci, s nimiž mohou zemědělci počítat. Včely, vosy, ptáci, pavouci, žáby, ropuchy — a to jmenujeme jen některé z nich —, patří ke stálé armádě, která reguluje škůdce. Láhev se sprejem může nahradit i ryba. Jak to?

Čínský výzkumný pracovník Siao Fan z ministerstva zemědělství a lesnictví v Nankchingu v provincii Kchianksu uvádí, že používání insekticidů se snížilo, když se v zavodněných rýžových polích začaly chovat ryby. Zemědělci natáhli přes políčka šňůru, pomocí které bylo možné setřást hmyz z rostlin do vody. „Když cikády padají ze sazenic rýže, předstírají, že jsou mrtvé,“ vysvětluje Siao Fan, „a proto je ryby snadno sežerou.“

Používání menšího množství insekticidů také umožňuje, aby přežil užitečný hmyz. Tento hmyz spojuje své síly s rybami požírajícími škůdce. Siao Fan říká, že díky biologické kontrole škůdců jsou velká množství jedovatých insekticidů věcí minulosti. A dodává, že zdravotní a ekologický prospěch je zřejmý.

Je pravda, že zemědělci používají integrovanou ochranu proti škůdcům spíše z důvodů ekonomických než ekologických. Konečně, omezení nákladných pesticidů ušetří peníze, a to znamená větší zisk — taková motivace je nadčasová a celosvětově žádoucí. Jestliže tento větší hospodářský zisk povede také k menšímu množství jedu v plodinách a k menšímu poškození životního prostředí, potom integrovaná ochrana přinese prospěch zemědělcům, spotřebitelům a také ekologii. Jeden muž řekl, že integrovaná ochrana „je přínosem pro každého“.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 21]

Dědictví pesticidů

I kdyby se všichni zemědělci na světě věnovali integrované ochraně před škůdci, problém s pesticidy by zdaleka nebyl vyřešen. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že v rozvojových zemích je na skladech více než sto tisíc tun pesticidů. „Významná část těchto zásob,“ uvádí časopis Our Planet, který vydává Program OSN pro životní prostředí, „jsou zbytky pesticidů, které tyto země dostaly v rámci dohod o výpomoci.“ K těmto dodávkám patřilo velké množství DDT a dalších pesticidů, jež jsou nyní pokládány za nebezpečný odpad. Pokud se toto dědictví neodstraní, říká časopis Our Planet, „lze očekávat katastrofy“.

Likvidace pesticidů je však nákladná záležitost. Jen v Africe může jejich odstranění stát až sto milionů dolarů. Kdo tento účet zaplatí? Organizace FAO požaduje, aby v tom pomohly země, které pesticidy darovaly. Avšak FAO poukazuje na to, že „pomoc by se měla vyžadovat také od agrochemických firem, které se na nadměrných a zbytečných dodávkách pesticidů často podílely“. Prozatím se však tyto firmy stále „zdráhají finančně podpořit odstraňování starých zásob“.

[Obrázek na straně 22]

Modifikované rostliny — Proč jsou kontroverzní?

Další zbraní proti škůdcům je biotechnologie. Naše poznání vnitřních funkcí molekuly DNA roste, a vědci jsou proto schopni kombinovat fragmenty DNA různých druhů rostlin a vyvinout rostlinu, která má obranné mechanismy proti škůdcům.

Jedním příkladem je kukuřice. Pomocí genetického inženýrství se do DNA kukuřice přenesl gen z jiného zdroje. Tento gen vytvářel protein, který byl pro škůdce smrtelný. Výsledkem je geneticky upravená plodina kukuřice, která nepodléhá svým nepřátelům z říše hmyzu.

Takto změněné rostliny jsou však kontroverzní. Odpůrci tvrdí, že při konzumaci takových rostlin mohou lidé onemocnět nebo že takto upravené plodiny se mohou rozbujet jako plevel. Někteří vědci varují, že rostlinami, které mají gen zabíjející hmyz, se urychlí vznik rezistence u škůdců. „Měli bychom své nadšení vzhledem ke genetickému inženýrství tlumit,“ varuje entomolog Berti. „Pamatujete, jak byli lidé v padesátých letech nadšeni, když se insekticidy pokládaly za zázrak? Dnes víme, jak to je. Zázračné insekticidy vedly ke vzniku zázračného hmyzu. A kdo ví, jaké problémy způsobí rostliny vytvořené pomocí genetického inženýrství!“

I kdyby se biologické problémy podařilo vyřešit, lidé mají morální výhrady k tomu, že vědci zasahují do genetických kódů. Někteří lidé se domnívají, že biotechnologie možná staré problémy s pesticidy vyřeší, ale místo toho vytvoří nové etické problémy.

[Obrázek na straně 23]

Slunéčko může zkonzumovat stovky škůdců