Doplnění objemu lze docílit, aniž se použije celá krev nebo krevní plazma.a Různé bezkrevní tekutiny účinně doplňují objem. Nejjednušším je fyziologický (solný) roztok, který je jak poměrně levný, tak i snášenlivý s naší krví. Existují také tekutiny se zvláštními vlastnostmi jako třeba dextran, Haemaccel a Ringrův roztok s laktátem. Novější tekutinou doplňující objem je derivát škrobu HES (hetastarch), jenž „může být bezpečně doporučen těm [popáleným] pacientům, kteří mají námitky vůči krevním derivátům“. (Journal of Burn Care and Rehabilitation, leden/únor 1989) Takové tekutiny rozhodně mají své výhody. „Krystaloidní roztoky [jakými jsou běžný fyziologický roztok nebo Ringrův roztok s laktátem], dextran a HES jsou relativně netoxické a poměrně levné, pohotově k dispozici, mohou se skladovat při pokojové teplotě, není třeba je testovat na snášenlivost a jsou bez rizika vzhledem k chorobám přenášeným transfúzí.“ — Blood Transfusion Therapy—A Physician’s Handbook, 1989.

Dá se ovšem namítnout: ‚Proč dobře slouží bezkrevní náhradní tekutiny, když přece potřebujeme červené krvinky, aby zásobovaly naše tělo kyslíkem?‘ Jak již bylo uvedeno, máme pro přenos kyslíku rezervy. Jestliže ztratíme krev, uvedou se do chodu podivuhodné kompenzační mechanismy. Naše srdce pumpuje více krve každým tepem. Jelikož ztracená krev byla nahrazena vhodnou tekutinou, zředěná krev tak nyní proudí snadněji i v malých cévách. V důsledku chemických změn se do tkání uvolňuje více kyslíku. Tyto úpravy jsou tak účinné, že když zbude jen polovina z našich červených krvinek, dodávka kyslíku může činit asi 75 procent normálu. Pacient v klidu využívá jen 25 procent kyslíku, který je k dispozici v jeho krvi. A většina celkových anestetik snižuje tělesné potřeby kyslíku.

Britští lékaři to použili u ženy, která měla tak velkou ztrátu krve, že její hemoglobin poklesl na 1,8 g/dl. „Byla úspěšně ošetřena... vysokou koncentrací kyslíku ve vdechovaném vzduchu a transfúzí velkých objemů roztoku želatiny [Haemaccel].“ (Anaesthesia, leden 1987)